MŮJ PRVÝ PŘÍPRAVNÝ…

Před 45 lety jsem zažil svůj prvý „přípravný týden“ , na poměrně velké školy se 750 žáky, 20 km vzdálené od mého tehdy dočasného domova. Předvedl jsem se originálně, když jsem na zahajovací den „přípravného“  dojel na kole. Tenkrát to bylo ve sboru považováno za mírnou „úchylku“. Ale bylo mně něco přes 20 let, byl jsem plný energie a svůj příjezd jsem zdůvodnil udržováním prázninové fyzické kondice.  

Nejdříve jsem se ohlásil v ředitelně a po krátkém uvítání  jsem byl zástupcem ředitele odvedl do sousední místnosti, nazývané sborovnou. Kolem tří velmi bytelných stolů již sedělo asi 35 mých budoucích kolegů, kterým jsem byl představen a usazen na své místo. Když jsem se rozhlédl, byl jsem překvapen,  že kolem mne seděli jen samí muži (celkem 6) a většina z nich byla poměrně blízká mému věku. Mezitím ředitel zahájil poradu, kde mne a ještě další novou a mladou kolegyni (shodou okolností také matematičku) přivítal a dal nám možnost stručně se ostatním představit. Ve svém vystoupení jsem vsadil na rodinnou tradici a hovořil o své učitelské rodině, kde se kantořina dědí po generace. Vyjádřil jsem potěšení, že mne umístěnka poslala právě na tuto školu. Trochu jsem si postěžoval, že dosud nemám kde bydlet a musím dojíždět do školy na kole. Porada pak pokračovala s očekávaným scénářem, jehož vrcholným bodem bylo přidělení třídnictví a úvazků. Jako začínající učitel jsem prvý rok zůstal bez třídnictví a do úvazku jsem dostal hned tři matematiky: v 6., 7. , 8. třídě a fyziku v 9. Celkem činil můj úvazek  20 hodin. Trochu jsem se podivil nad podivným složením úvazku, zvláště když na škole byly v každém ročníku tři paralelní třídy, že mi ředitel „nadělil“ tolik příprav. Bylo mi vysvětleno, že bych si měl jako začátečník vyzkoušet práci se žáky různého věku. Dobrý argument, který jsem uznal a později i ocenil. V 11 hodin byl jednání konec a já odjel na kole do 35 km vzdáleného okresního města, kde jsem na odboru školství podepsal svoji prvou pracovní smlouvu.

Mé dojmy z prvého kontaktu s novou školou? Vlídný starší ředitel před důchodem, plno mladých lidí kolem, kteří mi ochotně nabízeli pomoc, češtinářka-seniorka sboru mi dokonce hned při představování nabídla tykání, což byl pro mne velký šok. Také na příslušném školském úřadě se mnou jednali slušně. Na všech stranách jsem viděl jen samé úsměvy, zvláště od starších sekretářek. Cítil jsem se v tom okamžiku být středem celého světa.

Další dny přípravného týdne jsem tak trochu vystřízlivěl. Jako mladý  učitel bez třídnictví jsem byl využíván při nejrůznějších mimotřídních činnostech. V úterý jsme stěhovali se školníkem nový nábytek do družiny v budově na náměstí, 1 km vzdálené od hlavní budovy. Ve středu to samé v hlavní budově, kde jsme spolu s kolegou fyzikářem měnili zařízení ve fyzikální pracovně, která se pak stala mojí „kmenovou třídou“. Odpoledne mě ještě stačil z vděčnosti provést fyzikálním kabinetem, plným pomůcek, které jsem po tolika letech studia viděl vůbec poprvé. Čtvrtek byl věnován zemědělským pracím. Většina sboru byla „vyhnána“ na školní zahradu, kde jsme trhali okurky, rajčata a jablka pro školní kuchyni, ale také pro ředitele a musím popravdě napsat – i pro nás,  učitele. Každý si mohl vzít pro vlastní potřebu, kolik unesl. Já jako mladý a ještě dostatečně nezařazený,  jsem zbytek času toho dne okopával cestičky kolem záhonů.

V pátek mně zaměstnal kolega – správce učebnic, kterému jsem pomáhal skládat sestavy učebnic pro jednotlivé třídní učitele , které si oni za pomoci několika žáků odnášeli do tříd. Dělali jsme v jednom tahu až do čtyř odpoledne a asi jsem se osvědčil, protože kolega mi za odměnu na konci dne nabídl, že bych zatím přechodně mohl bydlet v místnosti, kde jsme pracovali,  ve skladu učebnic. Bylo tu pevné kanape a krásný výhled do polí., což mi do začátku docela stačilo. Navíc to bylo hned vedle „mojí“ fyzikální třídy a kabinetu. Takže jsem nakonec našel svůj nový domov přímo na školní chodbě a vydržel v něm po celý školní rok.

Prvý týden utekl neuvěřitelně rychle. Byl pro mne plný nových , velmi rozmanitých dojmů a zajímavých informací. V záznamech mám na konci „přípravného týdne“ zapsáno :  „Na svém prvém učitelském místě se po prvém týdnu cítím velmi dobře!“