KŘÍDA, HADR A TABULE V DIGITÁLNÍM SVĚTĚ

Přišlo mi pozvání na odbornou konferenci SMART Klub pro mateřské školy. Zprvu jsem si pomyslel, že jde o nějaký omyl. Pak jsem se dočetl, že půjde o prezentaci využití interaktivních tabulí v předškolní výchově a rozhodl jsem se akce zúčastnit. To proto, že jsem k využití této techniky ve školství značně kritický a v účasti jsem viděl příležitost udělat si v této otázce jasno.

    Zahájení konference se neobešlo bez zmatků, ač stávka dopraváků byla na programu až druhý den. Technika, o které měla být řeč nebyla v době zahájení konference instalovaná a uvítání proběhlo bez hlasové podpory mikrofony. Názory moderátorky, kdy vzpomínala tradiční tabule plné křídového prachu a neopomněla připomenout mokrý a smradlavý hadr k její údržbě, na rozdíl od čisté a bílé tabule interaktivní, mazané elegantním digitálním hadříkem, mne docela pobavily.

    Pak ale po úvodní přednášce přišlo vystoupení vystoupení učitelky Mgr. Naděždy Květoňové ze ZŠ Přeštice, které  mne velmi zaujalo a přesvědčilo o tom, že jsem cestu do Prahy nevážil marně. Líbila se mi  myšlenka, kdy žáci 1. stupně ZŠ pod jejím vedením v počítačovém kroužku vytvářeli programy pro interaktivní tabuli pro své mladší kamarády z mateřské školy. V projektu pod názvem Pomáháme si vzájemně – učíme mladší vytvořili  několik programů, které pak sami představili a s mladšími dětmi ověřili v praxi. Projet měl tak dvojí užitečný efekt. Naučil žáky ovládnout sestavení a úpravy programu přitom  našel uplatnění v činnosti mateřské školy.  Na rozdíl od hlavní moderátorky z pořádající firmy, kterou technika příliš neposlouchala, paní učitelka pohotově a s viditelnou rutinou předváděla činnosti, které s dětmi připravila. V odpoledním programu nejen odpověděla, ale také hned s přehledem předvedla řadu dotazů a nejasností účastníků setkání.

     Na konferenci se představila řada dalších učitelů s prezentací možností, které tato forma technické podpory výuky přináší. Jako objev se mi jevil interaktivní stolek, vhodný právě pro ty nejmenší děti, kterým dovoluje snadný přístup a aktivní zapojení většího dětí najednou, při řešení řady zajímavých úloh. Na druhou stranu moje základní otázka, zda je interaktivní tabule vhodným doplňkem výuky a zda dokáže nahradit klasickou školní tabuli, zůstala i po konferenci nerozhodla.

     Za roky své aktivní pedagogické služby jsem podobných kampaní zažil mnoho. Nejdříve to byly sluchátkové jazykové pracovny, které v 70. letech musela mít každá škola. Později specializované odborné pracovny k výuce, využití magnetofonů, diaprojektorů, později počítačů. Každá z těchto možností přinesla učitelům i žáků něco nového a svým způsobem užitečného. Ale většinou se později ukázalo, že naděje že je tu nový samospasitelný prostředek, který přinese převrat ve způsobech učení a v jistém smyslu nenahradí učitele, se nenaplnila. To samé se mi jeví i v kampani s interaktivními tabulemi. Vadí mi, že jde prostředek, který v mnohém připomíná frontální formu výuky. Jeden žák,  za podpory učitele něco předvádí, ostatní se dívají a pasivně hodnotí. To se mi zdá v době notebooků, mobilů, tabletů trochu zpožděné. Ale právě příklad kolegyň Květoňové a Herýnkové z Přeštic ukazuje, že se tato pomůcka může stát prostředkem k výuce nejen pro učitele, ale aktivní možností pomocí ní naučit žáky nenásilně základům práce s počítačem, při vytváření nových programů.

     Organizátorům konference je třeba poděkovat za příjemné prostředí a snahu vyjít všem účastnicím (byl jsem jediným mužem mezi přítomnými učitelkami) setkání vstříc. Odměnily se jim mimořádnou pozorností a zájem až do posledních minut předpokládaného časového naplnění konference.