Prezentace o strategiích

Při prvním zpracování svých znalostí o strategiích před dvěma lety jsem se neomezovala jen na knihy, ale hledala jsem nové informace i na internetu. Tenkrát mě zaujala tato prezentace:
READING STRATEGIES

Pro neangličtináře jsem se pokusila o překlad:
Strategie čtení

Tato prezentace mi poskytla hlavně stručný přehled o některých strategiích, takže jsem se v nich mohla lépe orientovat. Upozorňuji, že různé publikace jmenují různé strategie, a tak se pojmenování může lišit. Posléze jsem začala k jednotlivým strategiím připojovat startéry – začátky vět, které děti doplňovaly.

  • Propojování – připomíná mi to…nutí mě myslet na… četl jsem knihu, kde…toto… je odlišné od…
  • Kladení otázek – rád bych věděl… nebyl jsem si jistý, proč… jak…proč ne… byl jsem zmaten, když…
  • Určování důležitého – nejdůležitější myšlenky jsou…zatím jsem se naučil, že…nejzajímavější body byly…příběh byl o…
  • Usuzování (vyvozování) a předvídání – hádám, že… předvídám…bylo by lépe, aby…
  • Představování – představoval jsem si…mohl bych nakreslit…
  • Syntéza – teď už rozumím, že…
  • Strategie „opravy“ – když jsem četl…, uvědomil jsem si, že nerozumím…, a tak jsem použil… tuto strategii….., aby mi pomohla.

(Startéry pocházejí buď z Readinglady, nebo z Kritických listů.)

Od počátku se mi nelíbilo, že propojování je v seznamu na začátku. I když se zdá logické, že člověk musí navazovat na svoje vlastní zkušenosti, je tato strategie určená pro samostatnější čtenáře. Nelze jen konstatovat, co mi text připomíná, ale dále s myšlenkou pracovat, tj. srovnávat, na základě toho usuzovat nebo třeba předvídat. Myslím, že nejoblíbenější strategií u žáků jsou otázky, také se jim hodně daří zjišťovat, čemu nerozumí. Proto si myslím, že zpočátku bychom měli propojování ponechat na učiteli skrze evokaci a začít jednoduššími strategiemi, které jsem popsala v článku První značky.

Moje první pokusy s vyučováním strategií nebyly příliš úspěšné. Pochopila jsem, že je lépe začít u mladších žáků a stále opakovat třeba tři strategie, než se je žáci naučí. Že je dobré tato nástroje myšlení procvičovat i v mluvnici a ve slohu. A také to, že člověk sám se musí naučit něco nového učit. Že to nepůjde hned, ale až se vypilují nedostatky.

Musím dodat, že dnes je můj pohled mnohem propracovanější. Ale o tom zase někdy jindy.