Při prvním zpracování svých znalostí o strategiích před dvěma lety jsem se neomezovala jen na knihy, ale hledala jsem nové informace i na internetu. Tenkrát mě zaujala tato prezentace:
READING STRATEGIES
Pro neangličtináře jsem se pokusila o překlad:
Strategie čtení
Tato prezentace mi poskytla hlavně stručný přehled o některých strategiích, takže jsem se v nich mohla lépe orientovat. Upozorňuji, že různé publikace jmenují různé strategie, a tak se pojmenování může lišit. Posléze jsem začala k jednotlivým strategiím připojovat startéry – začátky vět, které děti doplňovaly.
- Propojování – připomíná mi to…nutí mě myslet na… četl jsem knihu, kde…toto… je odlišné od…
- Kladení otázek – rád bych věděl… nebyl jsem si jistý, proč… jak…proč ne… byl jsem zmaten, když…
- Určování důležitého – nejdůležitější myšlenky jsou…zatím jsem se naučil, že…nejzajímavější body byly…příběh byl o…
- Usuzování (vyvozování) a předvídání – hádám, že… předvídám…bylo by lépe, aby…
- Představování – představoval jsem si…mohl bych nakreslit…
- Syntéza – teď už rozumím, že…
- Strategie „opravy“ – když jsem četl…, uvědomil jsem si, že nerozumím…, a tak jsem použil… tuto strategii….., aby mi pomohla.
(Startéry pocházejí buď z Readinglady, nebo z Kritických listů.)
Od počátku se mi nelíbilo, že propojování je v seznamu na začátku. I když se zdá logické, že člověk musí navazovat na svoje vlastní zkušenosti, je tato strategie určená pro samostatnější čtenáře. Nelze jen konstatovat, co mi text připomíná, ale dále s myšlenkou pracovat, tj. srovnávat, na základě toho usuzovat nebo třeba předvídat. Myslím, že nejoblíbenější strategií u žáků jsou otázky, také se jim hodně daří zjišťovat, čemu nerozumí. Proto si myslím, že zpočátku bychom měli propojování ponechat na učiteli skrze evokaci a začít jednoduššími strategiemi, které jsem popsala v článku První značky.
Moje první pokusy s vyučováním strategií nebyly příliš úspěšné. Pochopila jsem, že je lépe začít u mladších žáků a stále opakovat třeba tři strategie, než se je žáci naučí. Že je dobré tato nástroje myšlení procvičovat i v mluvnici a ve slohu. A také to, že člověk sám se musí naučit něco nového učit. Že to nepůjde hned, ale až se vypilují nedostatky.
Musím dodat, že dnes je můj pohled mnohem propracovanější. Ale o tom zase někdy jindy.
Radek Sárközi
16.2.2011 at 23.29Nechcete tento příspěvek rozšířit o další zkušenosti s postupnou výukou strategiím a publikovat ho na našem webu http://www.ctenarska-gramotnost.cz ?
Mgr. Ludmila Kovaříková • Post Author •
17.2.2011 at 19.54Řada příprav je připravena k publikování již delší dobu. K reflexi slouží tento blog. Budu o tom tedy přemýšlet. Pokud máte nějakou konkrétnější představu, o kterou bych měla opřít svůj článek, budu ráda.