Aktivizační metody

Nedávno jsem se zúčastnila dalšího „školení“ ohledně čtenářské gramotnosti. Zapsala jsem si několik poznatků a „prohlédnutí“. Nové poznatky se týkaly organizace mezinárodních výzkumů. A protože jsem člověk, kterému obecné vědomosti nestačí, vyhledala jsem si na internetu podrobnější informace:
PIRLS 2006 Assessment Framework
and Specifications — 2nd Edition

PISA 2009 Assessment Framework – Key Competencies in Reading, Mathematics and Science

Reading Literacy

„Prohlédnutí“ se týkají především aktivizačních metod, kterými pokračovaly další části školení. Sama jsem si prošla obdobím fascinace těmito metodami. Mám jich sesbíranou hezkou řádku. Přesto od nich v poslední době upouštím, zejména v literární výchově.Jistě snaha o aktivizaci žáků některým hodinám některým z nás stále chybí, ale zároveň jakoby i v případě těchto metod chyběl našemu vyučování konečný krok k cíli. Pokud si za cíl pokládáme rozvíjení čtenářské gramotnosti, nejsou aktivizační metody stále málo?

Například u metody využívající klíčová slova se podle příručky rozvíjí tyto dovednosti (Vybírám pouze dvě z mnoha): propojuje nabízená slova navzájem i se svou zkušeností a tvoří vlastní hypotézy a závěry, formuluje si vlastní otázky k tématu. Jenže i když se žáky správně provedeme reflexi (vedoucí k sebereflexi), nebudeme si jisti, že všechny nutné dovednosti skutečně u dalšího čtení uplatní. Možná je potřeba je vést k reflexi nejen učiva a použití metody, ale také těchto cílů. A možná, že je třeba být mnohem explicitnější ve výuce čtenářské gramotnosti, tj. používat aktivizační metody (a strategie čtení) jako prostředek k cíli – porozumění. A to znamená, že by naše výuka měla končit tím, že žáci poslední ročníků budou schopni samostatného čtení a samostatné reakce na text bez použití metod, které využíváme pouze za účelem větší aktivizace ve výuce.

Ve skutečném životě také nikdo z nás po přečtení knihy nazačne s jásotem sepisovat pětilístek, ale použijeme to, co má ve své situaci smysl, například Vennovy diagramy pro srovnání, podvojný deník pro záznam citací nebo myšlenkovou mapu kvůli zápisu hlavních informací. A pokud známe jednotlivé dovednosti (což bychom jako učitelé češtiny znát měli), používáme je vědomě i nevědomě ke správnému čtení. Ale na žádném školení jsem zatím o žádných dovednostech neslyšela (nebo jen výjimečně a značně stroze).

Myslím, že je třeba se žáky více diskutovat o způsobu použití těchto metod v životě a postupně pokračovat strategiemi. A ve škole vnímat aktivizační metody jen jako přípravné aktivity na skutečnou výuku a uplatňování dovedností.

Ti, kdo četli knihy od S. Harvey nebo E. O. Keene, si jistě všimli, že jsem použila i jejich vlastní argumentace. Ale neříkám to, protože jsem o tom „něco“ četla, ale protože mně samotné začal chybět onen poslední krok. A proto se žáky často mluvím o tom, jak píšu články, jak používám myšlenkovou mapu pro osnovu nebo k zápisu informací textu, jak si vytvářím mnemotechnické pomůcky, jak mám označkované odborné publikace, k čemu mi slouží otázky a jak mne vedou k porozumění a zapamatování apod.

A právě tohle mi na většině školení chybí.