V minulém článku jsem se zabývala tím, co znamená strategie shrnování a jaká kritéria jsem si vytvořila pro hodnocení. Doufám, že jsem své čtenáře neodradila. Dnes popíšu, jak konkrétně v hodinách postupuji. I když tuto strategii učím už poněkolikáté, stále přicházím na něco nového.
Na začátku se snažím vysvětlit žákům, proč je pro mě shrnutí důležité. Prozradím, že jsem po „zhltnutí“ H. Pottera nebyla schopná uvědomit si souvislosti, které řešili někteří jiní čtenáři. To platí i o sledování zpráv nebo naslouchání druhému člověku. (Mluvím konkrétně, např. o pohádkách mého syna, který si pamatuje postavy – i podle oblečení – líp než já.) 
Kromě toho nám, stejně jako jiné strategie, shrnutí umožňuje lépe pochopit text. Někdy nám totiž unikají důležité detaily, které se vyklubou až při dalším přemýšlení. Dále objasním, že se můžeme naučit shrnout text vlastními slovy pomocí několika kroků, které se budeme učit postupně. Pokud učím shrnování v 6. a 7. třídě, snažím se výklad propojit s vypravováním ve slohu.
Viditelnost myšlenkových pochodů
Protože se snažíme pracovat s myšlenkovými procesy, potřebujeme je učinit viditelnými. Zápisky a poznámky žáků slouží k nahlédnutí do jejich hlavy, abychom mohli pomoci rozvíjet jejich myšlení. Pro uchování nápadů během četby se užívají různé značky, psaní poznámek do okrajů a na post-ity nebo různé druhy tabulek a organizátorů. Protože žáci většinou nikdy neslyšeli pojem organizátor (ani učitelé), musím jim vysvětlit, že se jedná o nákres, který nám umožní utřídit si informace a lépe si je zapamatovat. A samozřejmě jim předvést, jak se s organizátory pracuje. Při shrnování je zejména učím podtrhávat důležité informace (kdo vystupuje v příběhu, kdy a kde se příběh odehrává) – doslova říkám, že ke čtení potřebují čítanku, hlavu a tužku, jinak by své nápady zapomněli a už bychom se je nikdy nedověděli. A to by byla škoda. Potrhávání informací představuje zároveň úvodní informace pro 1. organizátor s předepsanými novinářskými otázkami. Nejdříve jsem si myslela, že není potřeba tuto část modelovat (předvádět, co se mi děje v hlavě). Zjistila jsem však, že řada žáků podtrhává celé řádky informací.
Novinářské otázky
- Kdo (postavy) – král Šáhrijár, vezírova dcera Šahrazád
- Co (co se děje) – Šahrazád vypráví králi pohádky
- Kde (místo) – v paláci
- Kdy (čas) – před dávnými časy
- Jak (způsob) – Šahrazád vypráví vždy jen půl pohádky.
- Proč (příčiny, motivy) – Protože si chtěla zachránit život tím, že bude napínat královu zvědavost.
K čemu to je?
Těchto úvodních informací využívám například k předvídání. (Ale žákům ještě strategii nedefinuji.) Zkušený čtenář čas od času přerušuje své čtení, aby si zrekapituloval děj i své připomínky k textu, zjistil, co ví, k čemu se musí vrátit a jestli dokáže odhadnout budoucí děj nebo záměr autora. I žáci se musí naučit, že zastavování nepředstavuje zpomalení, ale naopak zkvalitnění porozumění. Právě diskuse nad úvodními informacemi zavdává příležitost k tomu, abychom hovořili o tom, jak nám umožňují lépe pochopit text (vžít se do postav, přemýšlet o motivech a různých možnostech zápletky) a kdy se čtenář potřebuje zastavit a přemýšlet. Některé z návrhů:
- Film v hlavě se přestává vytvářet.
- Čteme, ale přemýšlíme o něčem jiném.
- Nejsme schopni shrnout poslední odstavce.
- Objeví se postavy, ale nevíme, kdo jsou.
Mapa příběhu
Po zvládnutí organizátoru s novinářskými otázkami se pokoušíme rozpracovat si mapu příběhu. Těch najdeme na různých stránkách několik. Vedoucí slova v této tabulce můžeme měnit podle typu příběhu, ale základ zůstává stejný, tzn. najít zápletku, vrchol díla a rozuzlení.
- Někdo (Postava)
- Chtěla (cíl, motivace)
- Ale (konflikt, problém)
- A tak (pokusné řešení)
- Ale (komplikace)
- A tak (vrchol)
- Nakonec (řešení)
Nebo:
- Někdo (hlavní postava)
- Chtěl (cíl)
- A tak (o co se pokusil)
- Ale (konflikt)
- A tak (rozřešení)
- Nakonec (pokud je závěr odlišný od předchozího bodu)
Jednodušší varianta:
- Někdo (hlavní postavy)
- Chtěl (cíl)
- Protože (motivace)
- Ale (konflikt)
- A tak (rozřešení)
Dlouho jsem přemýšlela, která varianta bude nejlepší. Nejčastěji používám tu první, v angličtině u textů v Projectu se osvědčila nejjednodušší verze. Zvolila jsem proto kombinaci nákresu Story Action Map s úvodními slovy. Bohužel mi nevycházel vrcholový bod, a tak jsem zvolila netypicky „ale“ do vrcholu (někdy ho nahrazujeme slovem pak). Pokračujeme uceleným shrnutím vlastími slovy, kde žáci mohou dodat další informace tak, aby se slova zbytečně neopakovala.
Mapa příběhu
Nutit se do přemýšlení o shrnutí a jeho nejlepší variantě je vlastně hrozně nudné. Průběžně proto diskutujeme o postavách, motivaci, možných řešeních… Tak aby se neztratila radost ze čtení a zároveň jsme si dokázali, proč je shrnování důležité. To celé, zarámováno do evokace a reflexe, nemusí nutně vytvořit nejnudnější hodinu. Cílem je, aby se jednou sami žáci zastavovali, průběžně shrnovali a uměli si klást otázky.
Příprava na hodinu: O egyptském princi
