Učebnice chemie pro 8.r. ZŠ, kterou vám nedoporučuji!

Nedávno byla vydána nová učebnice  chemie  Úvod do obecné a anorganické chemie pro 8.ročník základní školy autorů Macha, Plockové a Šibora nakladatelství Nová škola. Zatím není v běžném prodeji, nakladatelství ji zasílá školám na objednávku. Jsem bohužel jedním z těch, kteří ji pro svou školu objednali. Učebnice je – podle mého názoru – špatná. Kdyby byla špatně vytištěná či měla jiné technické nedostatky, tak mohu zásilku vrátit, když je „jenom“ špatně napsaná, tak vrátit nejde a já to s ní budu muset několik let vydržet a její chyby při výuce napravovat.

Vážené kolegyně a vážení kolegové, můj názor na tuto knihu vám nevnucuji. Vřele vám však doporučuji s případným nákupem celé sady těchto učebnic pro vaši školu počkat, až učebnice přijde do běžného prodeje a budete si moci jeden výtisk prohlédnout nebo koupit nebo můžete požádat nakladatelství o zaslání jednoho výtisku (některá nakladatelství přímo nabízejí zapůjčení ukázkového výtisku) a pak se teprve o případné koupi knihy pro školu rozhodnout. (Samozřejmě se můžete zeptat, proč jsem právě tohle neudělal já sám. Spolehl jsem na informace o knize dostupné  na webu a bral jsem jako samozřejmost, že učebnice kterou napsali kvalifikovaní odborníci za kontroly a spolupráce dalších odborníků nemůže mít zásadní chyby. Nyní vím, že může.)

 Učebnice má všechny předpoklady zaujmout pedagogickou veřejnost tím, že zdůrazňuje návaznost na RVP ZV, má moderní a kvalitní grafickou úpravu, nabízí spolupráci s interaktivní tabulí, lze jí doplnit pracovními sešity pro žáky a příručkou pro učitele. Přes všechny tyto klady má však celou řadu zásadních nedostatků. Moje kritika se nijak nevztahuje na jiné učebnice vydané nakladatelstvím Nová škola. Naopak si myslím, že se jedná o skvělý projekt s kvalitními učebnicemi a je škoda, že autorský kolektiv v případě chemie selhal.

Hodnocená učebnice obsahuje věcné chyby a nepřesné formulace – tento problém se opakovaně projevuje např. používáním pojmu molekula v nesprávných souvislostech. Špatné je didaktické zpracování základních témat – zejména chemických výpočtů a anorganického názvosloví (na jedné straně příliš stručný výklad, na druhé vysoká úroveň požadavků). Přestože učebnice přímo na obálce v titulu zdůrazňuje, že je vytvořena v souladu s RVP ZV, tak v některých bodech zřetelně obsahu RVP ZV neodpovídá. Lze tedy konstatovat, že se jedná o nekvalitní učebnici, která neměla v tomto stavu být vydána. Učebnici je možné ve výuce využít jen za intenzivní snahy učitele, pro samostatnou přípravu žáků (např. v období nemoci) je zpracování zcela nevhodné. Při dalším studiu chemie na gymnáziích a dalších středních školách nemohou žáci na znalostech z tohoto textu stavět.

 Podrobnější rozbor nedostatků v textu:

  Na řadu problémů narazíme v tématu  Směsi a chemické látky. Jde o nepřesné rozlišení směsí a čistých látek a o chybný popis postupů při oddělování složek ze směsí. Konkrétně např. na s.12 čteme: „Směs se dá obvykle dělit, chemická látka ne.“ Vyzní to jako kdyby nešlo rozdělit sloučeninu (sůl nebo vodu) na prvky. V chemii přece nelze tvrdit, že „Vzduch a voda jsou směsi látek“ (s.22) .Volná krystalizace modré skalice je popsána takto: „Po několika dnech se voda ze směsi odpařila ….“ (s.19) – v čem je ale pak rozdíl mezi krystalizací (s.19) a odpařováním (s.20)?  U principu čištění odpadní vody v čističkách odpadních vod je zdůrazněno přidávání chemických látek a „proces čištění je dokončen přidáním zdravotně nezávadných mikroorganizmů“ (s.27) – ve skutečnosti biologické čištění za pomoci bakterií je hlavní krok a zpravidla jediný krok čištění komunálních odpadních vod.

Opakované je chybné použití pojmu molekula: Např.: „Tříprvkové sloučeniny mají molekuly složené z atomů tří prvků“ – jako příklady jsou pak uvedeny hydroxidy a soli (tedy iontové sloučeniny) (s.68). Zde by stačilo napsat třeba: „Tříprvkové sloučeniny jsou například …“  a  slovu molekula se vyhnout. Žáci jsou nesprávně vedeni k tomu, aby používali slovo molekula kdekoliv. Přitom správné používání pojmu molekula je jedním z jasně definovaných očekávaných výstupů ve výuce chemie podle RVP ZV, učebnice tento pojem používá chybně a  ve svém rozpracování RVP ZV (s. 97 – 101) pojem molekula vůbec neobsahuje. Svérázné je i sdělení, že vodík „tvoří převážně dvouatomové molekuly.“ (s.48) – ale jaké jiné?

Jako chybné se  jeví tvrzení o využití radonu ve světelných reklamách (s.24) vzhledem k tomu, že Rn je radioaaktivní a jeho  poločas rozpadu  je jen 3,8 dne . (Snažil jsem se nějakou zmínku o této možnosti využití radonu najít – nenašel.) Učebnice chybně popisuje analytický důkaz halogenidů stříbra: Na s.62 se uvádí, že bromid draselný dokážeme tak, že připravíme sraženinu bílého bromidu stříbrného. Je však obecně známo, že AgBr není bílý, ale nažloutlý (tak se rozezná od podobného AgCl) a hlavní je, že sraženina je typická tím, že tmavne a černá na světle – to však učebnice neuvádí.

V textu jsou sice dobře popsány základní anorganické kyseliny, je zdůrazněno, že jde o (silné) žíraviny, nikde však není použit termín „silná kyselina“, který je pro jejich popis základní. U kyseliny uhličité je pak tučným písmem uvedeno, že je to „velmi slabá kyselina“ – z toho je vidět, že pojmy silná nebo slabá kyselina v podstatě z učebnice chemie vynechat nejdou. (Podobně můžeme očekávat, že v dalším díle učebnice budou jako slabé označeny organické kyseliny.)

Učebnice používá grafické symboly nebezpečných vlastností látek u látek toxických a vysoce toxických a u látek žíravých. To je velmi dobře. Jako toxická látka (tedy lebkou s hnáty) je však označena omylem i modrá skalice, která samozřejmě toxická není. Přitom tato látka patří ve výuce  chemie tradičně mezi základní vzorové příklady a žáci s ní běžně i sami pracují.

 Slabou stránku učebnice představuje i výklad chemických výpočtů. Výpočet složení roztoků je předveden  na jednom řešeném  příkladu. Jde o roztok s celkovou hmotností 100 g obsahující 5 g soli – tedy velmi speciální případ, na jehož základě pak zřejmě mají žácï zvládnout i příklady obecnější.Výpočet látkové koncentrace předvádí učebnice opět na jediném speciálním příkladě, kdy v 1 dm³ roztoku je rozpuštěno 0,25 molu chlorovodíku (s. 43). Výpočty z chemických vzorců jsou dokumentovány na dvou řešených příkladech, ale výpočty z chemických rovnic opět na jediném (s. 44). Před vlastním příkladem jsou žáci požádáni, aby si zopakovali, co udávají stechiometrické koeficienty. Vrátíme-li se zpět, pak na s. 40 najdeme, že stechiometrické koeficienty udávají „počty reagujících atomů či molekul“. Ani dále v kapitole Chemické výpočty (od s. 40), ani u vlastního příkladu nenajdeme vysloveně uvedeno, že stechiometrické koeficienty udávají základní látkové množství (počet molů) reagujících látek. 

 Problematický je dále výklad chemického názvosloví. Jako první skupinu sloučenin uvádí učebnice halogenidy. Uvádí jejich příklady pro všechna kladná oxidační čísla prvků až do VIII (např. i fluorid sírový, fluorid jodistý) (s.62). Žáci se tak na úplně na začátku výuky chemie setkávají s takovými zvláštními sloučeninami, které naše generace poznávala až na začátku vysokoškolského studia.

U názvosloví hydroxidů, kde jeden z ukázkových vzorců je hydroxid železitý a přitom se v textu píše: „při práci s hydroxidy používáme ochranné pomůcky.“ a „Hydroxidy se také označují jako zásady, Jejich vodné roztoky se nazývají louhy.“ (s.68).

Z kyslíkatých kyselin se žáci v učebnici setkají se vzorci kyslíkatých kyselin chloru, kyseliny borité nebo manganisté. Že nejde jen o ilustrační příklady dokazuje úloha, kdy žáci mají např. napsat rovnici ionizace kyseliny jodisté a pojmenovat vzniklý anion. Je otázka, zda by se učebnice pro ZŠ neměla omezit jen na několik hlavních kyselin – těchto znalostí běžně nedosahují ani všichni žáci čtyřletých gymnázií.

Z běžných solí oxokyselin najdeme v učebnici odvození vzorců tří síranů a dvou dusičnanů. Hydrogensoli a hydráty solí jsou uvedeny společně na jediné straně (s.80). Pokud učitel vyloží toto učivo podobně téměř jedním dechem, pak asi bude výsledek žalostný. Dále jsou na s.81-83 popsány jednotlivé příklady solí a jejich využití. Učebnice tedy neprobírá zvlášť názvosloví solí jednotlivých kyslíkatých kyselin (např. dusičnanů). I když jsou v definici solí (s. 77) zmíněny i amonné soli, není v učebnici žádná amonná sůl konkrétně uvedena (z amonných sloučenin je uveden pouze hydroxid amonný, jehož existence je sporná).

Hranice základního učiva překračuje nitridový anion (s.37). Dále (s.63) se objeví dokonce kationty P a S s náboji 5+ a 6+, které ani neexistují!

Výklad anorganického názvosloví v učebnici tedy kolísá od uvádění málo běžných sloučenin, jejichž znalost je pro všechny žáky ZŠ těžko dosažitelná, k rychlému přehledu, kde chybí podrobnější zaměření na názvosloví běžných solí – dusičnanů, síranů nebo uhličitanů.

 Do knihy je volně vložena periodická tabulka prvků  jako samostatní příloha. Toto řešení již bylo u nás před lety opuštěno proto, že žáci tabulky velmi rychle ztrácejí. Při systému zapůjčování učebnic školou  to je značný problém. Vnitřně přechodné prvky jsou v přiložené tabulce označeny jako “prvky, o kterých se budete učit na střední škole“, což je velice sporné. Vyznívá to pak, jako kdyby o všech ostatních prvcích (včetně např.meitneria – Mt, které tabulka též uvádí) se žáci mají učit již na škole základní.

 Učebnice je pěkně graficky zpracována hlavně díky velkému počtu barevných fotografií. I některé z nich však vykazují nedostatky. Např. žádná ze dvou fotografií chromatogramů na s.21 neukazuje jasné rozdělení barviv ze směsi, jaké může chromatografie nabídnout. První z fotografií vypadá spíše jako zelená sraženina zachycená na filtru při filtraci (může jít o záměnu snímků). Fotografie kyseliny chlorovodíkové (s.71) a sírové (s.72) se liší jen barvou láhve. Byl by vhodnější jeden snímek komentovaný, že takto obvykle vypadají anorganické kyseliny v laboratoři. Dva snímky zbarvení univerzálního indikátoru na s.74 jsou těžko srovnatelné, na druhém jsou uvedeny dva rozdílné odstíny pro pH=5 a opět dva odstíny pro pH=6.

 Přestože se přímo na obálce hodnocené knihy dočteme, že je to „učebnice vytvořená v souladu s RVP ZV“, tak skutečný soulad hledáme těžko. Konkrétně lze tento fakt doložit porovnáním obsahu části textu učebnice nazvaným  Učivo a očekávané výstupy (s. 97- 101) s originálním textem RVP ZV pro obor chemie. Vybereme-li konkrétní oddíl oboru Chemie v rámci RVP ZV, pak srovnání s učebnicí dopadne takto:

 RVP ZV – Chemie:

„Částicové složení látek a chemické prvky – Očekávané výstupy:

Žák

– používá pojmy atom a molekula ve správných souvislostech

– rozlišuje chemické prvky a chemické sloučeniny a pojmy používá ve správných souvislostech

– orientuje se v periodické soustavě chemických prvků, rozpozná vybrané kovy a nekovy a usuzuje na jejich možné vlastnosti“

 Hodnocená učebnice chemie tyto výstupy na s.98 rozpracovává na jedné straně velmi detailně, na druhé např. zcela vypadl základní pojem „molekula“. Mezi očekávané výstupy v učebnici patří např.:

„Žák:

–         vysvětlí vzájemné působení částic v atomu

–         znázorní a popíše stavbu atomu jednoduchým modelem

–         ovládá značky, české a mezinárodní názvy běžných prvků

–         vysvětlí odvození značek  původ mezinárodních názvů prvků

–         definuje chemickou vazbu

–         popíše vznik chemické vazby sdílením elektronů

–         objasní dělení sloučenin podle původu a podle počtu sloučených prvků

–         vysvětlí vznik iontů a z atomů přesunem elektronů“

 Na tomto konkrétní tématickém okruhu lze ukázat, že učebnice výstupy předepsané v RVP ZV rozpracovává tak podrobně, že vyžaduje na žácích znalosti a dovednosti, které úrovni základního vzdělávání nepříslušejí (mezinárodní názvy chemických prvků, pochopení struktury atomu a podstaty chemické vazby) a není reálné, že by těchto cílů mohli všichni žáci dosáhnout. Při tomto podrobném rozpracování požadavků z RVP ZV se však např. zcela ztratil důležitý pojem molekula, který ovšem právě tato učebnice používá v řadě konkrétních situací zcela chybně. Je možno konstatovat, že hodnocená učebnice ve skutečnosti není vytvořená v souladu s RVP ZV.

 Učebnice má schvalovací doložku MŠMT s dobou platnosti 6 let.  Schvalovací doložka MŠMT se  v tomto případě jeví jako naprostá formalita, která neposkytuje žádnou záruku kvality učebnice pro školu, která se rozhoduje o její koupi.

 Můj celkový názor lze shrnout takto: Učebnici napsali tři kvalifikovaní autoři (dva z toho učí na pedagogické fakultě budoucí učitele chemie ZŠ), lektorovali další dva odborníci, další dva  zajistili odbornou spolupráci, další čtyři pedagogickou spolupráci. Dohromady jedenáct kvalifikovaných osob! Znám učebnice chemie z dob první republiky – autoři byli středoškolští učitelé z malých měst, kteří sami napsali knihy, kde není chybně ani čárka. Zapsali to, co sami slovo od slova mnohokrát učili, a zapsali to pečlivě, protože učebnici považovali za své životní dílo.