Následující shrnutí vzniklo po jedné diskuzi příznivců zavádění moderních technologií do práce školy a učitelů. Je ovlivněno i osobními zkušenostmi z desetiletého období používání, propagace a správy výpočetní techniky na základní škole. Současně je poděkováním všem, kteří tento portál utváří.
Možnostmi počítačů doplňujme ověřené metody a postupy vzdělávání minulosti i současnosti a zachovejme rovnováhu v pestrosti práce.
Používejme nejmodernější technologie, ale ponechme žákům také v rukách tužky, pravítka, kružítka a knihy i sešity. Dvojkolejnost, práce s počítači a bez počítačů, by měla být normální, a to podle míry rizika, vyplývající s výhradním nebo převažujícím používáním počítačů pro řešení pracovních úkolů.
Při práci s lidmi a obzvláště dětmi, je lidský prvek – učitel – naprosto nenahraditelný, stejně tak získání schopností zvládnout svou práci s počítačem i bez počítače (byť by, na odlišné „úrovni“).
K tomu potřebujeme všestranné učitele důvěrně znající, mimo jiné, také informační technologie, aby dokázali tuto rovnováhu nalézt a takové schopnosti předat. Ovládání výpočetní techniky, ve svém oboru, se tak ukazuje jako nezbytné.
Mnohé spory a z nich plynoucí osobní vztahy, ovlivněné rozdílným přístupem k výpočetní technice uvnitř učitelských sborů, způsobují pak nejednu škodu.
Nečekejme zázraky, čeká nás dlouhá a perná cesta. Buďme vděčni, že ti, kteří chtějí, po ní mohou jít. Můžeme se k nim připojit.
Mgr. Jan Zouhar
14.7.2010 at 21.29Hezký den, pane kolego. Tak, jak to píšete nelze než souhlasit. Ale otázka je kdy ponechat ty kružítka a kdy přejít na počítač. V tom by asi taková jednota nebyla, co myslíte?
Zdeněk Chalupský • Post Author •
16.7.2010 at 8.47Dobrý den,
a pravděpodobně být ani nemůže. Nepřímo na Vaší otázku odpověděl Zdeněk Brom v příspěvku Radost na konci: „Škola je prostě taková tajemná zahrada, kde předem nevíme, co a kdy se urodí.“