Konektivismus je teorie, spjatá mimo jiné s prostředím informačních technologií. V první řadě musím na sebe prozradit, že nenávidím plavání v suchém písku teorií (ve škole jsme na takovýchto hodinách trpěli a označovali to jako „teoretické plky“), takže přinutit se k tomu, abych si přečetla něco z materiálů, mě stálo hodně sil. Mám pocit, že tisíce lidí se živí jen na teoriích, které mají ale k praxi tak daleko, jako Marťan k domácím štvestkovým knedlíkům. A když dají Marťanovi uvařit knedlíky, kouká na to jako zjara a neví, co je mouka, ani co jsou švestky.
CHÁPU, že teorie mohou být důležité, zvláště pokud je vnímám jako dveře, které nám v budoucnu mohou otevřít jiný svět, v němž je něco nového, pro lidstvo užitečného a použitelného.
Takže i když mám předložit výstup, pátrám pátrám v šedém papíru a zoufale hledám COSI, co bych mohla rozepsat. Dětem by se pravděpodobně líbila myšlenka, že „schopnost poznávat je VŽDY mnohem důležitější, než momentální skutečné znalosti.“ Ještě štěstí, že sem nikdo z nich nechodí, následkem by bylo odmítnutí učení jako takového a spoléhání se na schopnost poznávat, která je každému vrozená a nemusí s ní tudíž nic dělat. Ideální myšlenka pro líná stvoření!
Konektivismus má (při bedlivém hledání) několik zajímavých myšlenek, ale většina je pro mě formulována nepříliš srozumitelně a celé konektivistické téma je pro mě zabaleno v šedém, nudném a zmuchlaném papíru. Jsem člověk z praxe, který se nevyžívá v tom, jak umí úžasně mluvit o ničem, který chce mít spojitost s praxí, a tu v předložených studijních materiálech jen těžko hledám. Jsou tam odkazy např. na hry, ale to bylo samostatné téma, spojené se stále zmiňovaným eTwinningem, WebQuestem a podobně.
Jak jsem pochopila, ideálním je z hledisla konektivismu zřejmě Facebook a podobné komunity. Splňují povinnost propojení, udržování spojení, budování komunity, propojuje kultury, nabízí možnost pracovat s fotografiemi i videi. Takže v tomto jsem konektivistka (?)
Podporuji ideu konektivismu v tom, že se učitelé MUSÍ vzdělávat v oblasti informačních technologií. Pokud by to odmítli, dostali by se do pozice, kdy se radostně dívají na němý film, zatímco vedle v sále jásají lidé s 3D brýlemi na očích. Takže – vzdělávejme se, zvyšujme své schopnosti, ale ať jde o činnost, kterou uvidíme také na platu. Neboť ocenění práce učitelů je ve srovnání s platy v zahraničí velmi nedostatečné. A za tento plat se máme ve vlastním volnu vzdělávat, připravovat dětem zábavné činnosti, sledovat nejnovější trendy a v poslední době ještě psát „šablony“?:-(
Bořivoj Brdička
17.11.2011 at 18.27Mrzí mě to, ale musím konstatovat, že tentokrát jste docela mimo. 5. lekce nebyla o konstruktivismu, i když se o něm někde zajisté mluvilo. Máte-li dojem, že pochopení teorie (ať už konstruktivismu nebo konektivismu) vám v praxi nebude k ničemu, nemohu vám nijak pomoci.
Vlasta Silva Kolářová • Post Author •
18.11.2011 at 10.22Opravdu jsem zaměnila konstruktivismus za konektivismus, ale je to pouze slovní záměna. Celý název lekce byl TEORIE KONEKTIVISMU A OSOBNÍ VZDĚLÁVACÍ PROSTŘEDÍ. I přes odpor, který ve mě název vzbuzoval, jsem se nicméně se snažila přelouskat předložené materiály opravdu poctivě, a to včetně anglické přednášky. Bohužel mi to prozření nepřineslo. Nejsem prostě teoretický tip. Chápu, že teorie je výchozím bodem pro praxi, bez nich bychom se nepohnuli dál. Nicméně ožiju až ve chvíli, kdy se začíná suchá teorie hýbat, ožívat a kvést v prostředí praxe. Rozhodně jsem nechtěla nijak osočovat teoretiky, kteří dělají teorii s průhledem do praxe a hledí na to, aby byli užiteční společnosti. Spíše jsem na vysoké škole zažila velké množství „planých řečí“, suchých teoretiků, kteří žili a dívali se do suchého džbánku, nikdy se nenapili čisté vody užitečnosti, a vedli řeči, které vlastně nikam nevedly. Zažil to každý. Nehodlám se kvůli certifikátu přetvařovat a hrát si na bůhvíjakou milovnici teorií, když tomu tak není. Jednám na rovinu a přímo, ať se to někomu líbí, či ne.