12.9. 2011
Do Prahy jsem se těšila moc, dlouho jsem tu nebyla (naposledy při pocení na závěrečných zkouškách z psychologie, pedagogiky a didaktiky dějepisu v Rozšiřujícím studiu), a od dětství mě jímá posvátný pocit, ŽE JSEM V PRAZE, v našem hlavním městě, jéje! Jízda metrem mi přijde vzrušující ještě dnes, zvláštní vůně paliva, smíšená s neidentifikovanými puchy metrózních lidí mě podivuhodně fascinuje…
Kurz se mi začíná vstřebávat, nejzajímavější je asi to, že si zakládám – musím založit – blog. Dlouho už o tom uvažuji, uvažuji a uvažuji, ale teď mám konečně ten správný KOPANEC (v sametové botě:-). Jinak nesnáším teoretické plky a hovory o ničem, jsem člověk do praxe, takže díky za existenci internetu, který jsem dnes hodně využívala.
Příjemně mě překvapil velký počet mužských spolubojovníků, které tímto srdečně zdravím. Doufám si budeme se všemi pomáhat a naše kontakty nám zůstanou na hodně dlouho. Je užitečné mít s kým konzultovat, a to nemyslím jen ICT záležitosti. Zajímavá je i např. „odměna“, kterou jsem obdržela za to, že se jedu vzdělávat. Všechny hodiny z dneška mám přesunuté do dalších dvou dnů. Je to běžné?
Jdu zkusit změnit šablonu tohoto blogu, spíš se mi to nepodaří, paní „ředitelka“ říkala, že je to „asi“ blokováno, tak uvidím.
Tak šablona opravdu změnit nejde. Nevím, proč jsme zbaveni něčeho tak zásadního, jako je vyjádření osobnosti dle barvy a jejích kombinací ve prospěch barev uniformních, nudných a kreativitu přímo potírajících! Škoda, je to možná dobré zamyšlení pro toho, kdo zakázal měnit šablony blogů a hodil všechny do šedivého a smutného výrazu…
