Několik mých „malých přátel“ mě před Vánocemi pozvalo na jejich jarmark. Tak jsem si zkontroloval peníze v peněžence a šel. Všude jsem si to tam prohlédl, něco koupil a šel domů. Cestou jsem se musel prodírat skpinou deváťáků, kteří se v oparu cigaretového kouře vesele bavili před školou. Musím se sebekriticky přiznat, že ani já, ani ostatní rodiče, kteří procházeli, jsme jim nic neřekli.
A pak, jak jsem děti znovu potkával, jsem se vyptával: jak shromáždili ty předměty, které prodávali, kolik toho prodali, kolik vydělali a jak se jim to líbilo a co s těmi penězi budou dělat. A dostal jsem různé odpovědi. Uvedu jen krajnosti.
Předměty k prodeji: „Paní učitelka nám řekla, abychom donesli něco z domu, co můžeme prodávat.“ „Vyráběli jsme si to v pracovce a v družině.“ (Využita nebo promarněna možnost rozvíjet pracovní kompetenci.) Kolik toho prodali: „My jsme to prodali rychle, protože jsme dali nízké ceny.“ (Promarněná možnost finanční gramotnosti – náklady – minimální cena.)
Kolik vydělali: „Já ani nevím. Paní učitelka nám řekla, že to máme příspěvek na výlet.“ „Vydělali jsme hodně peněz. Bylo toho přes dvánctset korun. Hned jsme 500,– korun poslali do Afriky dětem.“ (Promarněna nebo využita možnost rozvoje sociální kompetence, občasnké kompetence, finanční gramotnosti.)
Jak se jim to líbilo: „Jo, bylo to dobrý.“ „Líbilo. Představ si, že ten keramický svícen, který jsem vyrobila, koupil jeden pán za padesát korun.“ (Pracovní kompetence.)
Co s těmi penězi budou dělat: „Já nevím, jsou teď u paní učitelky schované.“ „Jsou na třídním fondu. Už tam máme šestset korun ze sběru. Šetříme si.“ (Využita nebo promarněna možnost rozvíjet finanční gramotnost, sociální kompetenci, pracovní kompetenci.)
Také jsem potkal svou kamarádku učitelku. Po zdvořilostních frázích z ní vyhrklo jak je unavená, jak už to do těch Vánoc musí nějak doklepat a pak si odpočine. A vykládala kolik akcí ve škole dělali. a bylo vidět, že je opravdu se silami u konce.
Vidíte, že nebyl jarmark jako jarmark. Napadá mne otázka, zda ta námaha stojí za to. Nedělá se jarmark často jen proto, že sousední škola ho dělá také? Není to někdy zbytečné plýtvání silami učitelů? Neplatí to známe rčení: někdy méně je více.
Proč tomu tak často je?
Myslím si, že nám stále chybí práce s cíli a vyhodnocování naší činnosti. Proč to chceme dělat? Co tím chceme u žáků rozvíjet?
Splnili jsme stanovené cíle? Odpovídala námaha výsledku? Jak to uděláme příště, pokud to uděláme.
Učitelé tvrdě pracují, spoustu činností dělají a někdy je to až kontraproduktivní právě z těch důvodů, které jsem uvedl výše: nedostatečně promýšlíme cíle a následně nevyhodnocujeme. Pak jsou unavení, přepracovaní a frustrovaní z toho, že efekty u žáků se nedostavují. (Kolegyně konzultantka evaluačního nástroje Barvy života se často zmiňuje o tom, že efektivita učitelské práce na mnoha školách je velmi malá. Učitelé se snaží až jsou na pokraji sil, ale na žácích se to neprojevuje.)
Jedinou cestou je důkladnější promýšlení naší práce, klasická didaktická analýza: co chceme, jak to budeme dělat, jak se nám to zdařilo. ŠVP nás k tomu vybízí, ale v praxi to často ještě nefunguje.
