Když jsem se díval, a pak i účastnil. diskuse k virtuální hospitaci paní kolegyně Blanky Pravdové, která měla velmi pěknou a funkční hodinu, napadlo mne, že z hlediska obsahu, tam něco chybí. A pak jsem si četl v Psychologie dnes interview s paní Eliškou Haškovou Cooledge, dlouholetou pracovnicí Bílého domu. Ona tam uváděla zajímavou myšlenku: „Myslím, že svoboda je tady vnímána zkresleně: jsme svobodní, můžeme dělat absolutně všechno, co chceme, říkat o každém co chceme – ale to je anarchie, ne svoboda. Svoboda znamená, že člověk má zodpovědnost za všechno co řekne, i za výsledek toho, co řekne, tady to úplně chybí.“
Ve stejném článku vzpomíná paní Hašková na nejkratší projev M. Thatcherové, který pronesla na 10. výročí sametové revoluce ve Španělském sále: „Vy myslíte, že máte svobodu? Pokud nebudete mít individuální zodpovědnost a zákony, svobodu nebudete mít.“
Shodou okolností jsem druhý den navštívil šklolu pro sluchově postižené a kolegové si tam stěžovali, že jejich žáci se nechtějí učit „odzírat“, aby mohli komunikovat s lidmi, kteří neznají znakovou řeč. Tvrdí, že oni májí právo, aby jim všichni rozuměli a zodpovědnost je právě na těch druhých aby to zařídili. Není to krásný důkaz pro slova paní Haškové? A tak jsem si začal zjišťovat mezi kolegy kdo učí o zodpovědnosti. Nenašel jsem zatím nikoho. Ale všichni učí o právech. Neděláme trochu chybu, že mladým lidem předestíráme jen jednu stranu mince? Není tak trochu nezájem dětí o učení výsledkem jednostranného chápání jejich postavení ve světě.
Podobný přístup je vidět i u mnoha dospělých. Říkají: „Já mám právo ……“ Ale už si neuvědomují, že jejich právo (svoboda) končí tam, kde začíná právo (svoboda) toho druhého. Není neukázněnost lidí na silnicích, neúcta k zákonům atd. výsledkem jednostranného zdůrazňování svobody? Co bychom s tím my učitelé měli dělat? V prvé řadě učit o právech vždy v souvislosti s povinnostmi. A v běžném chodu třídy a školy vést žáky k tomu, aby dohodnutá pravidla (povinnosti) dodržovali. Máte vy nějaký nápad jak to dělat?
Petra Boháčková
2.3.2011 at 16.30Jendo, čtu si tvůj příspěvek už poněkolikáté. Mluví mi z duše. Zodpovědnost, odpovědnost, dodržování pravidel, …
Ve škole vedu ještě s několika učiteli Ekotým – to je myslím pěkná příležitost, jak ukázat, že jsou učitelé, kterým na škole záleží, že sami žáci mohou chod školy ovlinit, a zároveň vidí, že bez jejich přispění, jejich odpovědnosti to nefunguje.
Mgr. Jan Zouhar • Post Author •
12.3.2011 at 11.04Výsledky našich žáků v občanských znalostech a hlavně dovednostech se významně zhoršily i v mezinárodním srovnání. (CIVED – 1999) a ICCS – 2009)