Proces vzdělávání přináší mnohá překvapení.
Máme v naší škole třídu 9.B a je to třída velmi náročná – především chováním. Na poradách žákům této třídy bylo již věnováno hodně času. Nebylo tomu jinak ani v tomto čtvrtletí.
Při souhrnném hodnocení bylo poměrně dost špatných školních výsledků a chování se neslo v duchu jednoho velkého lamentu nad některými zlotřilými žáky. V podstatě ale nic moc nového, takže jsem na své židli spíše pospával. Pak jsem ale zbystřil.
Ke slovu se dostala paní učitelka, která v naší škole organizuje akci Stonožka, při které žáci nejprve vyrábí a posléze veřejnosti prodávají drobné výrobky. Výtěžek je potom použit na pomoc ….. . Tato paní učitelka je velmi přísná a když zvýší hlas, bojím se i já. Každý ale ví, že má tak dobré srdce, že pokud už ten hlas zvyšuje, tak je to pro dobro právě samotných žáků. Nemusím podotýkat, že žáci ji nejen respektují, ale mají ji velmi rádi.
Při hodnocení Stonožky paní učitelka uvedla, že titíž žáci, kteří byli před chvílí na tapetě, byli největšími a také dobrovolnými pomocníky. Pomáhali stavět stánky, nosit krabice a podíleli se i na prodeji výrobků. A šlo jim to. Komunikovali s lidmi, kteří měli zájem kupovat, nabízeli výrobky, byli vstřícní, usmívali se …. Letošní výdělek byl i proto rekordní.
Důvod ke spokojenosti tu byl, ale pak přišla věc ještě zajímavější.
Paní učitelka udělala s deváťáky i ohlédnutí za tím, co se jim na akci líbilo, co je zaujalo atd. Zjistila, že mnohé žáky velmi potěšilo, že od kupujících byli bráni jako partneři.
Toto sdělení mě dost probralo. Safra, ti žáci jsou překvapeni tím, že mohou být pro někoho partnery. Neprošvihli jsme něco my, učitelé, že jsme s nimi nejednali jako s partnery při vzdělávání. Ne jako se sobě rovnými, to je něco jiného, ale jako s partnery. A pokud se necítí našimi partnery, pak se tu v naší škole cítí jako co?
Hned v dalších dnech jsem při hodině dějepisu a neformálních setkání nenápadně zavedl na toto téma řeč. Žáci sdělení paní učitelky plně potvrdili. Ten partnerský postoj dospělých kupujících pro ně byl jedinečný. Ano, přáli by si být partnery a ne jenom „materiálem“ ve třídě. Jsou ochotni respektovat pravidla, ale přejí si mít možnost, abychom my také vyslechli a respektovali jejich názor.
Ten zážitek partnerství se jim hluboce vtisknul a snad se bude dál rozvíjet. Doufám, že se z něj poučíme i my ve škole.
MgA. Lukáš Križko
16.11.2010 at 0.34Škoda, že na portále nemáme funkci to se mi líbí známou z facebooku, protože bych ji u tohoto příspěvku velmi rád použil.
Petr Koubek
16.11.2010 at 15.57Přidávám se k Lukášovi, to je něco, zážitek uznání, partnereství, respektu a do budoucna třeba i důvěry a spolupráce a to prosím ve škole! Díky za tuto zkušenost.
Mgr. Lenka Říhová
16.11.2010 at 22.28důvěra a odpovědnost za něco smysluplného dělá divy 🙂
Zdeněk Brom • Post Author •
17.11.2010 at 22.38Vážený pane Križko, děkuji 🙂
Zdeněk Brom • Post Author •
17.11.2010 at 22.41Vážený pane Koubku, je smutnou pravdou, že někdy snadno zapomenu, jak jsem tato léta prožíval, co mne trápilo, co pomáhalo atd. Naštěstí mě některé situace rychle přivedou zpět k upamatování. Tohle byla jedna z nich.
Zdeněk Brom • Post Author •
17.11.2010 at 22.41Vážená paní Říhová, mohu jen souhlasit a pmatovat si to.