Jestli někdo říká, že naděje umírá poslední, pak iluze se ztrácejí jako první! Alespoň tedy ve školství…. Díky bohu, že jsem životní realista, když k tomu přidám trochu optimismu, myslím, že se mi bude ve škole líbit. Ano, mám za sebou první týden ve škole a je to takový zážitek, že jsem se rozhodla o tom i napsat. Všeobecně píši už dlouho, vlastně o všem, co se mě nějak dotkne a tohle je prostě radikální dotek! 🙂
Jednoduše změna! A to nejen v tom, že vyměníte místo „čelem k tabuli“ za „zády k tabuli“, ale oni vás hned povýší na paní profesorku. Jednou třeba, ale ve 25 se mi to prostě ještě nepovedlo…
Takže sláva praxi! Celé studiu tak nějak chybí a teď jí je najednou až až. Konečně vám po 5 letech studia někdo řekne, že ten váš předmět je fakt „hroznej“ a že ho „vůbec netankuje“. Podle mého nemohlo na začátku přijít nic víc motivujícího než toto!
Zahajuji tedy boj minimálně o zachování cti německého jazyka. Zatím si vyšší cíle nedávám…, myslím, že jako první krok je tohle odpovídající oříšek!
Tento blog je hlavně pro mě a taky o mě :-), nicméně stejně tak pro všechny (zejména) začínající učitele. Není totiž podle mého nic pozitivnějšího, než zjistit, že v té mizérii nejste sami. I proto budu ráda i za Vaše postřehy – prostě stále je třeba se učit… 🙂
