Co by se stalo kdyby?
Škola (učitelé) nebrala vůbec na vědomí, že ITE jsou běžnou součástí života žáků (společnosti obecně)?
Já nevím. Jak by to ovlivnilo život našich žáků v zaměstnání a v životě? – třeba:
– měli by méně informací a méně dovedností? – vynechejme ty, které souvisí s PC… o které dovednosti a informace by potom šlo?
– chyběly by jim volní a mravní vlastnosti potřebné pro život?… ne jen život pracovní a společenský – důležitý je i osobní život…
– měli by horší výsledky u maturity? – naše škola po stránce ITE „nic moc“ – spíš nic jak moc… byli jsme u státní maturity nejlepší v kraji…
– neuměli by v zaměstnání pracovat s PC? …no a co? …byla by to vůbec pravda?
– byli by méně samostatní? – v čem?
– méně kreativní? – mám chuť pochybovat – jiný druh kreativity neznamená lepší kreativitu…
– „svět“ by nás „převálcoval“? – mají v Číně všichni ITE kompetence?
A co se stane, když učitelé budou používat ITE nevhodně?
Učím žáky úpravu fotografie. Baví je to. Jsou ochotni se to učit hlavně kvůli známce z ITE. Program na úpravu fotografií, prezentování fotografií, tvorba www stránek… vše co s tím ještě souvisí. Budou si umět vytvořit např. e-portfolio. Protože neví co je portfolio a mají tendenci mi občas i věřit, věří, že se jim to může hodit. Je to dobře? Já nevím.
Určitě světová síť naše děti naučila, že ne všechno ví. Bohužel bez pokory – je to pravda? Za větou„Vím, že nic nevím“ je v jejich případě skryto… co vlastně… beznaděj?… neochota se učit? – stejně se všechno nenaučím… co po mně ten učitel chce – taky neví všechno – v mnohém vím víc než on, tak a´t dá pokoj… nevědět je normální a není v lidských silách vědět vše… je tedy i normální, že neumím vůbec nic z matematiky, fyziky, mateřského jazyka…
Nebudeme pedagogům za 20, 50, nebo 100 let směšní? Budou nás litovat? Budou nás obdivovat? Já nevím. Měla jsem tento e-learning vůbec začít? Ještěže mne ITE baví. Těm ostatním učitelům asi moc nezávidím. Já nevím.
Moje přání:
– předmět ITE neexistuje
– ITE, pokud jsou součástí života společnosti, slouží nám (ne mi jim)
– ITE především podporují zdravý vývoj osobnosti každého člena společnosti – pod tím, si myslím, je schováno úplně všechno, o co by mělo dobrému učiteli jít.
To (a ještě spousta dalších útržkovitých myšlenek) mi běhalo hlavou při čtení tabulky v článku Technologie jako příčina vývojové nespojitosti. Proč? Já nevím.
Bořivoj Brdička
30.9.2011 at 22.07Co na to říci, a neopakovat se? Určitě se dá žít i učit bez technologií. Zcela jistě je možné používat tradiční postupy. Je to asi dokonce mnohem snazší, než se pokoušet inovovat. Řekl bych, že právě příprava na státní zkoušky vás k něčemu takovému povede.
Ptáte se, co se stane, když učitelé budou používat ITE nevhodně? Budou se prohlubovat rozdíly mezi školním a mimoškolním prostředím. Ještě se k tomu dostaneme, ale některé katastrofické scénáře naznačují, že by tento vývoj mohl dospět až tak daleko, že by se množství schopností získaných mimo školu, které budou děti v životě potřebovat, zvýšilo natolik, že se školy stanou zbytečnými.
Vlasta Novotná • Post Author •
1.10.2011 at 11.51Dnes mne napadají odpovědi:
Ignorovat nelze nic ze života našich žáků. Jsme tady od toho abychom jim pomohli připravit se pro život. To znamená nevynechat nic, co je nějak formuje a v životě čeká. V opačném případě porušíme základní pravidlo školy – připravit pro život. Škola by ztrácela na významu, učitel by byl jen teoretik, který o skutečném životě ví málo. I naše škola by za chvíli „ztratila dech“. I když zatím si vystačila z minimálním využíváním ITE ve výuce. Žáci by se právem ptali „Co nám chcete vykládat?“.
Informace a i dovednosti s ITE může žák získat individuálně doma, s kamarády, s rodiči… Měl by tady ale být člověk vzdělaný tak, aby pomohl žákům orientovat se v tom všem. Aby naučil žáky využívat toho všeho. Aby je chránil před nebezpečím toho všeho (mám namysli zneužití internetu, nekritický přístup k informacím z internetu atp.). A to je důvod, proč jsem v tomto e-learningu. Umožňuje mi mimo jiné přemýšlet o své práci učitele i jinak. Dává mi další prostředky k tomu, abych své úkoly (viz výše) zvládla co nejlépe. Je i uklidňující podporou. Z posledního příspěvku pana Brdičky ( paní Friedrichové) jsem pochopila, že nejsem sama – ztrácím se v příspěvcích a odkazech také.
Příspěvek pana Brdičky k mému článku Co by se stalo kdyby?, mi připomněl, že občas přemýšlím i nad tím, jestli potřeba udržet školu jako takovou, je dostatečný důvod k tomu, abychom se snažili (my učitelé) držet krok se společností (dětmi). Jistě, jde nám o práci… Ale nějak cítím, že hlavně by nám mělo jít o to, co zmiňuji výše v tomto článku. Být odborníkem, který nese zodpovědnost za utváření osobnosti v našich dětech. Není v silách rodičů (většina nemá potuchy o tom, jaký vliv má ta která „věc“ na jejich dítě) a už vůbec ne v silách dětí vypořádat se s očekáváním společnosti a přitom zajistit přijatelný vývoj osobnosti (nepíši harmonický vývoj, protože si myslím, že na to učitel sám nestačí).
Obávám se jednoho. Společnosti (co to je, kdo to je?) nějak stále méně záleží na tom, jaké osobnosti z našich dětí rostou, jak jim „to všechno okolo“ ubližuje, nebo pomáhá. Hlavně když z dítěte vyroste výkonný prvek tržního mechanizmu. Zdá se mi to? No to je už na jiné téma.
V každém případě se musíme vzdělávat. My všichni, kteří chceme, aby naše práce byla ku prospěchu našich dětí. Bez ITE kompetencí to nepůjde. ITE budou mít na děti takový vliv, jaký dovolí rodiče, společnost i učitel. Kdo je první?
Iva Dobiášová
1.10.2011 at 12.54Vlasto, po přečtení Vašeho příspěvku na mě skočil jakýsi strach či obava. Jak to s námi vlastně dopadne? Co s námi bude? Vzpomněla jsem si, že naposled jsem měla takto divný pocit po té, co mi kamarád pracující v CERNu (vyvíjejí a zkoušení urychlovač částic) líčil některé své vize budoucnosti za 20 – 30- 50 let.
Kdybych na to každý den myslela, zblázním se z toho.
Myslím si, že nejdůležitější je prostě věci kolem nás funkčně a s rozmyslem využívat. Učit se věci nové a nezapomínat na určitou míru pokory v našem životě před tím, co nás obklopuje a co spoluvytváříme.
Asi se dá říci i o ICT stejně jako o ohni – dobrý sluha, ale zlý pán.
Miroslav Melichar
1.10.2011 at 14.49Velmi pěkná úvaha, pěkné otázky. Samozřejmě vše vyhrocené trochu do krajnosti. Ale oponovat není tak jednoduché – „základní pravidlo školy – připravit pro život“, „skutečný život“ a tak? Co my víme, jaký bude skutečný život za 30 let? Když bychom se moc snažili připravit pro „skutečný život“, mohli bychom být taky jednou dost k smíchu.
Zdeněk Sotolář
2.10.2011 at 8.18\“…se školy stanou zbytečnými.\“ Hyperbola jako řečnická figura? Nebo ohavné přeceňování technologií?
Dovoluji si připomenout, že škola nejsou pouze technologie. Nemyslím, že by školy byly technologiemi takto ohroženy. Naopak. Škola může poskytnout dětem to, co jim technologie nedají, nebo jim dokonce kradou. Možná že takové katastrofické scénáře jsou jen něčí marketingovou strategií.
Blanka Kozáková
3.10.2011 at 22.32Budou si umět vytvořit např. e-portfolio. Protože neví co je portfolio a mají tendenci mi občas i věřit, věří, že se jim to může hodit.
Upřímně já to nevím taky. Může to být zajímavé popsat blíže (možná na tom nejsem sama tak bídně) a díky za to.