Každý člověk má potenciál, který z něj činí někoho výjimečného. Objevit ho a rozvinout je úkol, na který většinou nestačí sám. I proto žijeme mezi jinými lidmi. Úkolem, smyslem lidského společenství je, kromě jiného, být inspirátorem, podporovatel svých členů a posléze těžit z jejich výjimečných schopností ke společnému užitku.
Z pohledu vzdělávacích systémů jsme v tomto ohledu pořád na začátku cesty. Co je smyslem školního vzdělávání? Není to jen příprava pracovníka, dokonce ani ne poslušného, loajálního a zákony ctícího občana. To všechno jsou vedlejší efekty. Skutečným smyslem školy je nabízet dětem různé intelektuální, emocionální, sociální, tvůrčí pracovní, spirituální situace a činnosti společně s výzvou a otázkou: „Je tohle to, pro co jsi stvořen?“
Jako učitelé máme povinnost se na to neustále ptát svých žáků, pobízet je v hledání toho, pro co jsou naprosto nadšeni a v čem mají potenciál vyniknout. Týká se to především období předškolního a základního vzdělávání.
V tomto kontextu dostává tolik diskutované „společné vzdělávání“ jinou perspektivu. Přestaneme-li posuzovat vzdělávací výsledky jen ve světle intelektuálního výkonu, uvidíme mnohem větší smysl v tom, co přirozeně dělají vynikající učitelé. Vytváří příležitosti k poznávání světa a svého místa v něm. „Ochutnej všechno, a to, co je pro tebe nejchutnější, je ti k dispozici v nepřeberném množství.“
Někteří žáci si příliš brzy vytvoří obraz sebe jako někoho málo schopného. Snažíme se je různými způsoby učinit schopnějšími ve věcech, o kterých si myslíme, že jsou důležité pro život. Neptáme se jich na jejich představy o sobě. Nesnažíme se je usilovně podporovat s přesvědčením, že v každém z nich je něco úžasného. Poměřujeme je k našim představám o nich a mezi sebou navzájem. Jediná myšlenka, která má ve vedení lidí skutečnou hodnotu je: „Věřím, že až najdeš to, k čemu jsi stvořen, to, co budeš dělat s nadšením, vynikneš v tom a budeš všem k užitku. Naplníš své poslání, smysl své pozemské existence.“
Učitelská práce je vedení lidí. Platí to tedy pro každého z nás, kteří se věnujeme vzdělávání od prvních let života po university třetího věku.
Někdy si stěžujeme na nezájem našich žáků o naše vyučování. Opravdu si myslíte, že člověk, který je právě zaujat nějakou činností, ve které cítí smysl, bude ztrácet síly a čas něčím, čemu běžně říkáme zlobení? Nevěřte tomu. Jak říká Desmond Morris: „Člověk je specialista na nespecializaci.“ Jsme schopni se naučit prakticky cokoliv. Mimořádně vyvinutá schopnost učit se je naše evoluční výhoda. Proto se člověk stal tak úspěšným druhem. Jsme schopni žít téměř ve všech prostředích, která jsou na naší nádherné planetě. Proč? Naučili jsme se to. Pokud se naše mláďata dostávají do situací, kdy nechápou, co a proč se učí, pokud je smysl učení zastřen, neměli bychom se divit, že se jejich vysoce vyvinuté mozky brání.
