Jsme na tom s četbou opravdu tak špatně?
Národní knihovna a Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR provedly první obsáhlý výzkum čtenářství v České republice.
Výsledky zkoumání jsou velice zajímavé a můžeme se s nimi díky materiálům řešitele projektu, Prof. PhDr. Jiřího Trávníčka, M.A., seznámit zde (Jak se čte v Česku) a také zde (Četba a čtenářství v ČR). Dozvídáme se v nich, kolik knih kupujeme, kolik peněz za ně vydáváme, jak velké jsou naše domácí knihovny, ale také kdy, kde či jakým způsobem nejčastěji čteme.
Informace o projektu Výzkumy čtenářů a čtení v ČR naleznete zde.
Zajímavý rozhovor s Jiřím Trávníčkem o zániku románu, českých čtenářích a o knihách, na něž se nesahá, vyšel 16. listopadu 2007 v časopise Respekt pod názvem Švejk na nás něco ví. Odpověď na první otázku tohoto rozhovoru zní:
„Řekl bych, že jsme se jako čtenáři knih ukázali ve velmi dobrém světle. 83 procent z reprezentativního vzorku tázaných uvedlo, že za rok přečte aspoň jednu knihu, což bylo naše základní rozřaďovací kritérium pro to, kdo je a kdo není čtenářem. Tedy: jen pětina z nás za rok nesáhne po knize. Pro srovnání: v Evropské unii v roce 2002, tedy v tehdejší patnáctce, bylo nečtenářů 42 procent. V průměru za rok přečteme 16 knih, utratíme za ně 1303 korun a dva z pěti občanů České republiky mají ve zvyku navštěvovat veřejné knihovny. Denně čtení knih věnujeme 41 minut, necelé dvě hodiny pak poslechu rozhlasu, stejně tak i televizi; na internetu trávíme 86 minut.„
To není tak špatná bilance, že?
Život si bez knih nedovedu představit, neustále musím mít nějakou u sebe (např. jízdy MHD a časové prostoje na zastávkách bych bez nich asi nepřežila). Knihovny mi doma doslova praskají pod tíhou svazků a vršící se stohy knih na stolech mi dávají znatelně najevo, že bych jim měla zakoupit nové příbytky. Je na ně ale krásný pohled, jak poklidně leží a čekají, až je otevřu. Škoda jen, že má láska k nim nemá odpovídající ekvivalent v čase, který jim mohu v současné době věnovat.
Ale jak píše Umberto Eco v Poznámkách na krabičkách od sirek (vydalo Argo v roce 2008) v kapitole Číst knihy bříšky prstů: „Domácí knihovna není jen místo, kde shromažďujeme knihy: je to také místo, které je za nás čte.“ Eco uvádí tři vysvětlení:
- Už jen tím, že se knihy v průběhu času dotýkáme, abychom ji oprášili či přemístili, jsme bříšky prstů poznali něco z jejího obsahu.
- Během dotyků už knihu svým způsobem čteme – díváme se na ni, přečteme si záložku, náhodně ji otevřeme či prolistujeme.
- Čteme jiné knihy, v nichž se píše o naší knížce.
Na závěr Eco tato vysvětlení shrnuje: „Všechny tyto prvky do sebe zázračně zapadají a společně přispívají k tomu, že nám ty stránky, které jsme oficiálně nikdy nečetli, připadají povědomé. Pokud tedy knihovna slouží k tomu, abychom poznali obsah nikdy nepřečtených knih, neměli bychom se obávat zániku knihy, nýbrž zániku domácích knihoven.“
