Kopie příspěvku z konference České pedagogické společnosti Škola v proměnách konané 4. a 5. února 2009 ve Zlíně. Příspěvek se pokouší o reflexi problematiky tvorby a výzkumu kurikula. V návaznosti na dosavadní diskuse na toto téma poukazuje na problémy související s nedostatkem spolupráce osob a institucí v oblasti kurikulárního výzkumu. Možné řešení je spatřováno v lepším využívání možností, kterými disponují webové technologie.
1. Problematika tvorby a výzkumu kurikula
V souvislosti s kurikulem se u nás diskutovalo o řadě teoretických i praktických problémů. Byla to především problematika tvorby a výzkumu kurikula (Průcha 2006; Švec, Maňák, Janík 2006, Janík 2008). Tyto diskuse vycházely z reflexe průběhu kurikulární reformy, která postupně probíhala na třech úrovních – na úrovni státní, školní a na úrovni výuky. Ozývaly se kritické hlasy týkající se zavádění rámcových vzdělávacích programů do škol, ať už směřovaly k dílčím problémům (Pelikán 2006) nebo k projektu jako celku (Piťha 2008) Podle některých studií byly na nejvyšší (státní) úrovni práce s kurikulem opomenuty zásadní kroky v oblasti výzkumu, což mělo vliv na genezi problémů na všech jeho úrovních. Jedna z příčin byla spatřena v tom, že organizace, která byla pověřena tvorbou státního kurikula, dostatečně nevstupovala do odborného diskursu pedagogických věd. (Janík 2008)
Pokud byl podceněn výzkum kurikula na státní úrovni, poměrně slušně se začal rozvíjet na jeho úrovních nižších. Aby byl tento výzkum úspěšný, je důležité pokračovat v reflexi problémů, které mohou vznikat i na této úrovni výzkumu kurikula. Autor příspěvku se proto zabývá některými z nich.
1.1. Deklarovaný rozsah výzkumného problému vs. absence zakázky pedagogické praxe
V rámci diskusí o pedagogickém výzkumu kurikula byl deklarován velký rozsah zkoumané problematiky. Průcha poukázal na to, že především realizační forma kurikula obsahuje nepřeberné množství oblastí, které nebyly zkoumány. (Průcha in Maňák, Janík 2006) Mezery byly spatřovány v poznatcích o procesech osvojování učiva žákem a řízení těchto procesů učitelem (Švec, Maňák, Janík 2006)
Přesto, že jsou mezery v těchto oblastech pedagogických poznatků zjevné, je třeba si všimnout jedné poměrně závažné skutečnosti. Pokud se ukázalo, že VÚP dostatečně nevstupoval do diskursu pedagogických věd, dá se něco podobného říci o pedagogické vědě ve vztahu k pedagogické praxi. Dokladem může být to, že dosud neexistuje žádná databáze otázek nebo výzkumných témat, jejíž obsah by byl tvořen samotnými učiteli. Výběr zkoumaných problémů je spíše náhodný nebo je ovlivňován osobními preferencemi jednotlivých badatelů, kteří ne vždy jsou také učiteli z praxe.
1. 2. Problém partikulárnosti a nepropojenosti nově vznikajících pedagogických poznatků
Dalším problémem, který do jisté míry souvisí s problémem předchozím, je partikulárnost a nepropojenost nově vznikajících pedagogických poznatků. Poznatky shromažďované v rámci pedagogických věd se jeví jako soubor dílčích často nesouvisejících studií různých pedagogických fenoménů. Příspěvky ve sbornících z mnoha pedagogických konferencí často pojednávají o velmi odlišných jevech, ze kterých je obtížné vytvářet komplexní a vzájemně provázaný obraz edukační reality, jež by mohl být podkladem pro účinné pedagogické rozhodování učitelů.
1. 3. Problém evidence pedagogických poznatků a jejich dostupnosti učitelům z praxe
S narůstajícím množstvím pedagogických informací souvisí i problém jejich evidence. Náročnost této evidence je přímo úměrná výše zmíněné partikulárnosti a nepropojenosti. Zvyšující se rozsah informací a jejich evidence zvyšuje informační bariéry, což produkuje větší nároky na dovednosti tyto informace vyhledávat a transformovat je ve znalosti. (srov. Davenport, Prusak 2000).
Dá se říci, že všechny výše reflektované problémy mají dva společné jmenovatele. Jsou jimi nedostatečná spolupráce osob a institucí vzdělávací politiky, výzkumných pracovišť a škol, a malý vztah teorie a praxe při utváření a sdílení pedagogických znalostí.
2. Spolupráce v pedagogice
Problematika spolupráce mezi pedagogickou veřejností, míněno mezi všemi subjekty působící na poli vzdělávání, není u nás příliš diskutována. Otevřeno bylo téma spolupráce učitelů z hlediska jejího významu pro učení (Kasíková 1997) a rozvoj školy (Pol, Lazarová 1999). V zahraničí je přitom předmětem minimálně pěti diskursů. (Lavié 2006). V rámci diskursu o učitelské spolupráci pro efektivnost a rozvoj školy se začalo pojednávat o důležitosti pedagogické spolupráce i na úrovni institucí. Význam této spolupráce je spatřován především z důvodu efektivní distribuce zdrojů, což se týká kromě financí také informací. (Connolly, James 2006)
3. Vztah teorie a praxe při utváření a sdílení pedagogických znalostí
Problematika vztahu mezi pedagogickou teorií a praxí z hlediska utváření a sdílení znalostí je diskutována v konceptu tzv. „komunit praxe“ (Wenger 1999) . V souvislosti s tímto konceptem byl rozvíjen pojem poznatkové báze učitelství (knowledge base for teaching). (Shulman in Leach, Moon 1999) Podle Shulmana nemají učitelské znalosti původ pouze ve formálním pedagogickém vzdělání, reprezentovaném osvojováním poznatků pedagogických věd, ale rovněž v „kodifikované reprezentaci praktické moudrosti zkušených učitelů „ (Janík 2005 s.130) Byly uvedeny požadavky, aby znalosti v poznatkové bázi učitelství byly veřejné, skladovatelné a sdělitelné, a jejich systém disponoval mechanismy pro verifikaci a využití. (Hiebert 2002 s. 7-8)
Existuje nástroj, který by pomohl utvářet poznatkovou bázi učitelství a zároveň podporoval spolupráci osob a institucí vzdělávací politiky, pedagogického výzkumu a škol, a tím i propojenost teorie s praxí při utváření pedagogických znalostí? Autor příspěvku se domnívá, že by tímto nástrojem mohl být participativní web.
4. Participativní web
Pojmem „participativní web“ je označován soubor internetových služeb a aplikací, které umožňují běžným uživatelům internetu jednoduše přispívat k tvorbě, hodnocení a distribuci informací publikovaných na webu prostřednictvím webového prohlížeče. Participativní web probudil zájem OECD z hlediska jeho socio-kulturních a ekonomických dopadů (Vickery, Wunsch-Vincent 2007). Často zmiňovanými aplikacemi participativního webu jsou wiki.
Wiki bývají často chybně ztotožňovány s Wikipedií, která je pouze jedním z mnoha tisíců podobných webů na různých doménách. Tyto weby obvykle disponují:
- Možnostmi snadného vytváření a modifikace obsahu webu více uživateli
- Možnostmi archivace předchozích verzí jednotlivých stránek webu a jejich opětovné aktualizace na základě výběru nejoptimálnější verze porovnáním v historii změn
- Podporou vnitřní provázanosti informací prostřednictvím hypertextových odkazů
- Fulltextovým vyhledáváním v databázi webu
Kromě těchto znaků se jednotlivé wiki liší specifickými možnostmi organizace obsahu, pomocnými funkcemi označování jednotlivých stránek pomocí klíčových slov, možnostmi vkládání multimediálního obsahu včetně videa, možnostmi připojování souborů, vkládání komentářů, možnostmi regulace přístupových a editačních práv pro jednotlivé stránky a různé uživatele apod.
Hlavní výhoda wiki je spatřována v tom, že se jedná o uživatelsky přátelské a otevřené virtuální prostředí, umožňující efektivní on-line spolupráci při tvorbě a sdílení znalostí. Poznatky evidované na wiki stránkách mohou být snadno aktualizovány a díky systému hypertextového odkazování a klíčových slov také vzájemně provázány. Vkládání komentářů k jednotlivým stránkám nebo paralelní diskuse umožňují verifikaci publikovaných informací.
V oblasti vzdělávání bylo již popsáno využití wiki ve školní výuce (Grant 2006), nebo v rámci univerzitního výzkumu (Higgs in Mader 2008) U nás se pojem wiki objevil v úvahách o možnostech podpory kurikulární reformy (Strejček 2008). Začaly být zkoumány možnosti wiki z hlediska podpory spolupráce a profesního rozvoje učitelů (Strejček 2009)
Výzkumný ústav pedagogický v Praze pracuje v rámci projektu Metodika II na inovaci Metodického portálu rvp.cz. Tento portál by měl brzy umožnit širokou on-line participaci registrovaných uživatelů. Dosud to umožňovaly pouze blogy v sekci Digitální učební materiály. K nim nyní přibudou diskusní fóra a elektronická portfolia. Jedním z nových modulů bude také wiki.
Stane se Metodický portál rvp.cz novým prostorem pro rozvoj spolupráce osob vzdělávací politiky, pedagogické vědy a učitelské praxe? Vznikne zde nová poznatková báze učitelství, která účelně propojí poznatky pedagogických věd s běžnou praxí českých učitelů?
5. Literatura
CONNOLLY, M.; JAMES, Ch. Collaboration for School Improvement. Educational Management Administration & Leadership 2006, č. 1, s. 69-87
DAVENPORT, T.H.; PRUSAK, L. Working knowledge: how organizations manage what they know [online] 2000 Ubiquity [cit. 2009-02-10] Dostupné z WWW: < http://www.acm.org/ubiquity/book/t_davenport_1.html?CFID=21644527&CFTOKEN=86808085>
GRANT, L. Using Wikis in Schools: a Case Study [online] 2006 Bristol: Futurelab [cit. 2009-02-10] Dostupné z WWW: <http://www.futurelab.org.uk/resources/documents/discussion_papers/Wikis_in_Schools.pdf>
HIEBERT, A, GALLIMORE,R. STIGLER, J.W. Knowledge Base for the Teaching Profession: What Would It Look Like and How Can We Get One? Educational Researcher, 2002, č. 5, s 3-15
HIGGS, P,L. Hanging It All Out – Using a Wiki in University Research. In MADER, S. (Ed.) Wikipatterns, Indianapolis: Wiley, 2008
JANÍK, T. K problémům stojícím v pozadí tvorby a realizace kurikula základního vzdělávání v České republice. In Novotná, Jitka (ed.). Škola v dialogu kultury, pedagogiky a společnosti. Liberec : FP TUL, 2008
JANÍK, T. Znalost jako klíčová kategorie učitelského vzdělávání. Paido. Brno 2005
KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál, 1997
LAVIÉ, M.J; Academic Discourses on School–Based Teacher Collaboration: Revisiting the Arguments. Educational Administration Quarterly, 2006 č. 5, s. 773-805
PELIKÁN, J.: Perspektivy tvorby kurikula: Malé zamyšlení nad velkým problémem In MAŇÁK, J.; JANÍK, T. (ed.). Problémy kurikula základní školy. Brno: MU, 2006
PIŤHA, P: Velká iluze českého školství. [online] 2008 (Přednáška u příležitosti zahájení Pedagogických dnů na Univerzitě Hradec Králové) [cit. 2009-02-10] Dostupné z WWW: <http://www.stolzova.cz/stolzova/view.php?cisloclanku=20080417012008>
POL, M.; LAZAROVÁ, B. Spolupráce učitelů – podmínka rozvoje školy. Řízení spolupráce, konkrétní formy a nástroje. Praha : STROM Praha, 1999
PRŮCHA, J. Výzkum kurikula – aplikované přístupy. In MAŇÁK, J.; JANÍK, T. (ed.).
Problémy kurikula základní školy. Brno: MU, 2006
SHULMAN, S.L. Knowledge and Teaching: Foundations of the New Reform in LEACH, J. MOON, B. Learners and Pedagogy. Thousand Oaks, Calif. : P. Chapman Pub. in association with Open University, 1999
STREJČEK, J. Kurikulární reforma na internetu – současnost a budoucí výzvy. In Novotná, Jitka (ed.). Škola v dialogu kultury, pedagogiky a společnosti. Liberec : FP TUL, 2008. s. 177-185
STREJČEK, J. Možnosti participativního webu v podpoře spolupráce a profesního rozvoje učitelů. Metodický portál RVP (Rozšířená anotace disertační práce) [online] 2009 [cit. 2009-02-10] Dostupné z WWW: <http://blog.rvp.cz/strejcek/prispevky/moznosti-participativniho-webu-v-podpore-spoluprace-a-profesniho-rozvoje-ucitelu.html>
ŠVEC, V.; MAŇÁK, J.; JANÍK, T. Některé problémy výzkumu kurikula. In Sborník ze 14. konference České asociace pedagogického výzkumu (CD-ROM). Plzeň : PdF ZČU, 2006.
VICKERY, G.; WUNSCH-VINCENT. S.: Participative Web and User-created Content: Web 2.0, Wikis and Social Networking. Paris: OECD Publishing, 2007
WENGER, E. Communities of Practice: Learning, Meaning, and Identity, Cambridge (GB): Cambridge University Press, 1999
Autor:
Mgr. Jindřich Strejček
Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta
M.D. Rettigové 4, Praha 1, 116 39
Poznámka: Příspěvek byl zpracován v kontextu výzkumného záměru MSM 0021620862
