Tato 4.lekce pro mě byla zejména informativní. Obohatila jsem se o nové pojmy – eTwinning, WebQuest, hybridní školy. Dozvěděla jsem se o možných výukových metodách (rozhlas, projekty, animace, hraní příběhů, publikování novin, myšlenkové mapy). Některé z nich jsem u nás ve škole již realizovala.
Díky pročítání blogů některých mých kolegů jsem si uvědomila, že se dopouštím jedné chyby (ono je jich jistě více) a to, že když se žáky vytváříme, ať už příběhy, hrajeme scénky apod., nikdy to nezveřejňujeme. Vše probíhá v rámci třídy. Práce tudíž není zakončená. U příští aktivity už budu moudřejší.
Přiznávám se, že se pohybuji v bludném kruhu a rozhoduji se, zda netradiční výukové metody používat či nikoliv. Vážím si toho, že zde se zkušenějšími kolegy mohu diskutovat o tom, jak co nejlépe přiblížit žákům dané učivo, rozvíjet jejich dovednosti, schopnosti. To je však teorie, ale praxe je úplně jiná. Pokud zůstane maturitní zkouška a přijímací řízení na VŠ stejné, nemám šanci připravit svoje žáky na úspěšné vykonání těchto zkoušek. Dokud v našem školství budou přetrvávat a více se oceňovat faktografické údaje, nezůstane mi nic jiného než přejít na tradiční způsob výuky – učitel diktuje a žáci si informace zapisují do sešitů. Poté následuje test. Z praxe mám zkušenost s tím, že sami žáci ve vyšších ročnících odmítají dělat něco jiného, na co nejsou zvyklí. Ono je to pro ně do jisté míry velmi pohodlné. Sedět a bezmyšlenkovitě si psát do sešitu, když si tedy někdo vůbec píše. Pokud po nich vyžaduji něco neobvyklého, ťukají si na čelo, co jsem si to zase vymyslela. Než je přesvědčím o smysluplnosti zadaného úkolu, uběhne třetina hodiny. Pak nestačím probrat učivo a mám skluz,který se nelíbí vedení a inspekci. Což je někdy demotivující. Ale když uvidím jednoho, dva žáky, kterým se netradiční výuka líbí, jsem šťastná a na ty ostatní hned zapomenu. V současné době provádím kombinaci metod tradičních s netradičními a doufám, že jednou dojde ke změně k lepší. Přemýšlím, jak taky se svou trochou přispět do mlýnku.
Bořivoj Brdička
20.11.2011 at 17.06Vaše dilema řeší mnoho učitelů. Skutečně si myslím, že je možné prostě vytvořit přehled toho, co je třeba umět nazpaměť ke zkouškám, ve výuce prostě předpokládat, že se to každý nabifluje sám, a věnovat se vyšším formám myšlení – třeba nějak na těch základech postaveným. Na vašem místě bych se snažil rodičům, řediteli i inspekci vysvětlit, že jen takto lze žákům opravdu prospět. Nesmí to ovšem dopadnout tak, že žáci nebudou dělat nic. Nepodaří-li se vám u nich vyvolat vlastní zájem o poznávání, je asi lepší se držet tradičních metod. Na druhou stranu, když se to podaří, pak se ani té na fakta orientované maturity a přijímaček bát nemusíte.
Klára S. • Post Author •
20.11.2011 at 20.35Asi máte pravdu. Je jasné, že některé věci se musí žáci naučit nazpamět a na to nepotřebují učitele, který by to do nich tzv. natloukl. V klidu se tedy mohu věnovat alternativním metodám. Děkuji za povzbuzení.
Ilona Zahalkova
20.11.2011 at 21.24Taktéž předpokládám, že povinné učivo stihneme nabiflovat a zbytek času můžeme věnovat netradičním způsobům vedení výuky. V rámci základní školy je ovšem problém v tom, že děti se většinou bez pomoci učitele neobejdou, je potřeba alespoň navádět správným směrem.