Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

11. září 1951 – Den, kdy Vlak svobody přejel česko-německé hranice

11. září 1951, právě před 65 lety,  projel vlak se 110 osobami přes přísně střeženou hranici mezi tehdejší ČSR a tehdejším Západním Německem (NSR). Tato událost vyvolala na Západě nadšení a ovace, na titulních  stránkách časopisů se psalo o  Vlaku svobody.

V roce 1951 byly už západní hranice Československa důkladně střežené a komunistická moc asi věřila, že se zdařilo omezit úniky lidí na Západ na naprosté minimum. Hromadný průnik více než sta lidí naráz pro ni musel znamenat ohromný šok. Podobně  překvapená byla  i západní veřejnost a západní sdělovací prostředky. Rozdíl byl pochopitelně v hodnocení události.

Vlak projel přes hranici po nepoužívané koleji, která byla přehrazena jen dřevěnou závorou. Většina cestujících se ocitla na Západě nečekaně, proto se 77 osob z celkového počtu 110 vrátilo bezprostředně zpět. V emigraci zůstali téměř jen organizátoři útěku se svými rodinami.

Podobně jako datum 11. září dnes připomíná jinou událost, i název Vlak svobody byl později použit jinak. Jako Vlak(y) svobody byly na podzim roku 1989 označovány vlaky, které odváželi z Prahy východní Němce (občany tehdejší Německé demokratické republiky – NDR)  do Západního Německa (NSR). Nejznámější (a zároveň nejnovější) je použití termínu Vlak(y) svobody pro vlaky, které zachraňovaly židovské děti z Prahy v roce 1939.

Věřím, že  Vlak svobody z 11. září 1951, má vedle stejně pojmenovaných událostí v naší historii důstojné místo. Další informace o něm najdeme   např. ve Wikipedii, v archivu České televize, na Youtubu i na portále rvp.cz.

Vlak svobody pro mě měl po celý život velký osobní význam, ovlivnil v mnohém život celé naší rodiny. Jedním ze tří organizátorů akce byl  můj prastrýc MUDr. Jaroslav Švec. Znal jsem ho jen z vyprávění. Mou pratetu, jeho ženu, jsem poznal velmi dobře osobně i ze spousty dlouhých dopisů. Do emigrace odjížděli se třemi dětmi (syny 8, 10 a 12 let). Prateta vezla jednu tašku (nesměla být nápadná), ve které bylo trochu oblečení a Kralická Bible. Nešlo o teatrální gesto, Bible jí jistě velmi pomáhala. Byla hluboce věřící a hodně pro ni znamenala i krásná klasická čeština kralického textu. Byli to čestní a stateční lidé.