Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Škola pro nové století

Toto je ústřední téma všech zdejších příspěvků. Někdy je tato otázka nastolena otevřeně, jindy je skrytá. Zkusme o nové škole pro novou dobu přemýšlet otevřeně. Představme si, co nás čeká a vyvoďme, jak na to žáky ve školách co nejlépe připravit. Právě prožíváme začátek nového století. Jaké asi bude – v čem bude lepší, v čem bude náročné a obtížné. Představme si, že je právě rok 1901 a nové, krásné 20. století nám právě začíná …

Ne, nespletl jsem se. Opravdu jsem Vám nabídl rok 1901 a začátek 20. století. O tom už přece něco víme a můžeme tedy novou školu pro toto krásné, nové století opravdu racionálně naplánovat. Jestli nám půjde tohle, tak třeba trošku zvládneme i úkol vymyslet školu pro 21. století.

Dvacáté století už umíme popsat. Někdo víc abstraktně, někdo konkrétněji na životě své rodiny. Moji prarodiče se narodili ke konci 19. století (dědeček z matčiny strany 1896, babička 1899). Prožili dvě světové války (oba dědečkové první z nich jako vojáci), přišli po roce 1948 o majetek, jeden z dědečků byl v 50. letech krátce vězněný. Jako důchodci trpěli bídou, moji rodiče je trvale finačně podporovali. Měli svým způsobem štěstí, stejně jako moji rodiče – mohli dopadnout i hůř.

Jaká asi měla být škola, která by moje prarodiče a rodiče dobře připravila na to, co je v životě čeká? Jaká měla být škola, která by připravila člověka na cestu do koncentráku (kde skončila řada přátel mojí maminky a jejích rodičů) nebo na práci v uranových dolech (bratr mojí maminky – jen na dva roky)?

Mé rodiče velmi výrazně ovlivnily jejich vyšší školy, které absolvovali v době druhé světové války. Oběma daly hluboký a významný základ do dospělého života. Šlo u nich o školy velice rozdílné – jedna z nich odborná, německá v tehdejších Sudetech, druhá česká, křesťanská dívčí škola.

Asi vidíte, že velmi skepticky hledím na všechny snahy nějak jasně naplánovat, co má škola dát svým žákům pro nové století.Všechny naše řeči o tom, jak víme, co po nich bude život žádat, jsou jen velmi hrubé a naivní odhady. Kdoví, co se stane? Vždyť nám dnes jedni odborníci slibují, že se naši žáci dožijí problémů s globálním oteplením, jiní odborníci slibují další malou dobu ledovou. Odhady vývoje v jiných oblastech se tomu většinou podobají.

Proto velmi oceňuji texty dr. Brdičky a jeho žáků. Prosazují využití výpočetní techniky, ale zvažují pečlivě, jak ji aplikovat. Jde o společné hledání cesty, ne o vnucování jakýchsi zaručeně platných návodů.  Někdy to vyznívá, že nejspíše zrušíme školy i s učiteli. Nejspíše však školy zůstanou. Pak jde o to, aby měly smysl.