Veřejné knihovny jako kultůrní centra

Veřejné knihovny přestávají plnit funkce, které od nich očekáváme – to přesto, že jsou stále aktivnější a lepší …

Do „své“ knihovny jsem chodil asi 50 let, nyní jsem tam již rok nebyl a nechystám se tam jít. Náhodou jsem se ale podíval na její webové stránky a našel jsem tam anketu, která se ptala na úlohu knihoven v kulturním a sociálním životě obcí a měst. U ní jsme našel odkaz na výsledky předchozí podobné ankety, kterou zadala a zpracovala MU v Brně. Veřejné knihovny (včetně té naší) se stávají stále aktivnější, díky zájmu čtenářů i knihovníků roste jejich význam v životě obcí. Knihovny tak nejen půjčují knihy, ale pořádají zajímavá setkání, přednášky a diskuze – nejžádanějšími tématy jsou zdraví a životní styl.

Veřejné knihovny a léčitelé:

Knihovny vycházejí čtenářům a občanům svých obcí vstříc a nabízejí jim to, si nejvíce přejí – vedle setkání se spisovateli, se zajímavými osobnostmi, jsou to léčitelé. K nám dojíždějí pravidelně každý měsíc dva takoví pánové – jeden nabízí individuální zdravotní konzultace, druhý i pravidelné přednášky. Jejich aktivita předtavuje tak asi jednu pětinu z celkového počtu akcí. Přednášející léčitel vystupuje podobně asi ve 3-4 dalších knihovnách v regionu. Přednášky jsou sice zdarma, ale léčitelství je způsob obživy – knihovny tak z veřejných rozpočtů podporují výdělečnou činnost těchto osob. Jsme sice relativně na venkově, ale můžeme být spokojeni, že jdeme s dobou – podobně se totiž chová např. pražská Měststká knihovna: Mezi jejími akcemi jsou přednášky pořádané ve spolupráci s léčitelským časopisem Regenerace nebo přednášky známé PhDr. Marty Foučkové. (O ní jsem poprvé slyšel v 80. létech od svých kolegů – inženýrů, kteří si dálkově doplňovali pedagogické vzdělání, aby mohli učit na průmyslovce. Dr. Foučková je pro jejich praxi učila  o věkové regresi do ranného dětství až k porodu. Po r. 89 pak začala veřejně přednášet  a v regresi se posunula hluboko do doby před narozením jedince.) 

Knihovní fond:

Stejně jako vychází vstříc zájmu veřejnosti přednášková činnost , přizpůsobuje se tomuto zájmu knihovní fond. Vysoko převládají ženské romány a podobná tvorba (jako na pultech knihkupectví), doplňují je populárně naučné knihy o životním stylu i tradiční pan Däniken (za poslení rok 2 knihy). Knihovna je zřejmě hodnocena podle ekonomických hledisek – podle počtu čtenářů a návštěv, jednotlivé knihy podle čtenosti (ta, kterou lidé nečtou, přijde vyřadit).

Vyřazování knih:

Jednou za čas je třeba knihy protřídit a ty „nekvalitní“ vyřadit. Jsou to ty, které nejsou čtené. Některé je ještě šance odprodat (5 Kč za kus), některé se rovnou nabízejí zdarma. Vyřazena tak byla značná část odborných knih – nikdo je nečetl. Teď, když v knihovně moc nejsou, tak je tam nikdo ani nezkouší hledat – tak se nečtou ani ty zbylé (přijdou tedy brzy vyřadit) a nové podobné se nekupují (čtenáři je přece nechtějí).

Výchova mladých čtenářů:

Naše knihovna spolupracuje se školami a vychovává si tak novou generaci čtenářů. Vede je k lásce ke knihám, které pro ně vybrala a nakoupila, učí je tak poznat tu správnou „kvalitu“. Jednou z nich budou třeba i noví pravidelní návštěvníci přednášek o zdraví a dobří zákazníci obchodně zdatných léčitelů. Děti se setkávají na akcích v knihovně i ve večerních hodinách, aby (jak to popsal nadšený článek v místních novinách) „pocítily pozitivní energii“ prostoru knihovny.

Co čtu (bez knihovny)?

Odnesl jsem si pořádný kus veřejné knihovny domů – pár knih jsem po 5 Kč i koupil, několik desítek jich bylo zdarma (to byly ty skutečně kvalitní, u nichž měla knihovna strach, že je za 5 Kč neprodá). Další knihy ke mně podobně docestovaly odjinud. Netvrdím, že by pro mě v knihovně absolutně nic neměli -podle katalogu novinek mají za rok přes 300 nových knih pro dospělé, z nich by mě zajímalo možná 10. Ale hledat je tam mezi těmi ostatními mi snad za tu práci nestojí.