Agramatismus strikes again!

Má smysl věnovat skladbě vět a teoretizování kolem jazyka tolik času? Nebylo by lepší tyhle věci vysvětlit jen informativně a dál se věnovat rozvíjení skutečně potřebných jazykových dovedností? — Toto řeší Lidové Noviny a Eduin. Další téma, při jehož sledování mám věru co dělat, abych dodržel netiketu a všechny ty slušňácké požadavky portálu RVP.

Na Eduinu se tváří, jako že jde o hotovou věc a jako by agramatismus dávno drtivě vyhrál. Že prý „stačí si přečíst pár náhodně vybraných sdělení například od úřadů nebo chvíli poslouchat vyjadřování lidí třeba v televizních debatách, abychom pochopili, že to, co tu chybí, není teorie, ale praxe. Schopnost nalézat pro to, co chceme vyjádřit, co nejpřesnější, nejvýstižnější a nejpůsobivější výrazy, …“   Atd. apod. Jenže už jenom rozhodnutí, zda mluvčím, kteří se vyjadřují jako pologramotní televizní baviči, více chybí teorie nebo praxe, je sporné. Neměl by mluvčí hledající výstižný výraz znát rozdíl mezi podmínkovým souvětím s podmínkou skutečnou a podmínkovým souvětím s podmínkou neskutečnou? Domnívají se snad prosazovatelé agramatismu, že stačí vědět, že „něco takového“ existuje, a zbytečno umět ony jazykové jevy pojmenovat? Ale jak potom chcete komunikovat s učitelem jazyků či s jazykovým korektorem? Takhle přece nemůže fungovat skutečné vzdělávání!

„Dneska už je zřejmé, že učit se cizí jazyk pomocí gramatických pravidel nebývá moc efektivní a jediné, co funguje, je co nejpřirozenější cesta odposlouchávání, čtení a mluvení.“ — Zřejmé? Asi jak pro koho. Jak má učitel opravovat studentům elementární chyby a vysvětlovat, v čem ta která chyba spočívá? Že to student špatně odposlechnul? Nebo by se – podle šampiónů agramatismu – studenti vůbec neměli opravovat? Ať si blábolí co chtějí, hlavně že je to nenudí?

Vedle výše uvedené buldozerové argumentace se tu pracuje i s citáty osobností.  Citován například Ondřej Šteffl: „Protože škola je pořád uzavřená do sebe a ignoruje okolní svět. Protože učitelé nic jiného neumějí a nikdo po nich ani nic jiného nechce. Učí se to, protože to někdo zkouší.“ — Odhaduji, že i Ondřej by uznal, že tvrzení evidentně neprokazatelné („učitelé nic jiného neumějí“) lze stěží použít jako argument. A kdybych měl tu moc, chtěl bych od češtinářů právě toto (aby učili větný rozbor). Ne proto, že to chci zkoušet, ale proto, že při studiu cizích jazyků to studenti potřebují. Když je to nenaučí češtináři, musí je to učit angličtinář. Neefektivní, if you ask me.

Chce-li (a dokáže-li) někdo učit jazyky děti v mateřských školkách bez výkladu gramatiky a vůbec bez jakékoli teorie, budiž mu to přáno. Ale učit jazyky na střední škole bez gramatiky a bez teorie obecně je chybný postup. Pokud na to učitel přistoupí, nevyhnutelně se dostane do situace, kdy zjistí, že výborný student s obstojnou znalostí příslušného jazyka dělá (i třeba drobnou) chybu. Ale jak studenta opraví? Říkáte (nebo píšete) to špatně – správně je to takhle. Co je na tom mém špatně a proč je to vaše lepší, může se zeptat student. A zde debata končí, protože bez gramatiky a bez teorie učitel nemá k dispozici žádný mechanismus, jak chybu popsat a zdůvodnit, proč je chyba chybou.

„… většina žáků vůbec nechápe, k čemu jsou takové věci jako pojmenovávání vedlejších vět dobré.“ — Bylo by lepší, kdyby to studenti ihned věděli a mohli vědomost ihned v praxi (t.j. ve výuce cizího jazyka) ověřit a použít. Ale to by vyžadovalo značné úsilí při koordinaci dvou (nebo i více) školních předmětů – nejsem si jistý, zda je to při rozumných nákladech realizovatelné. Dovedu si představit, že studentům by se hodila podobná koordinace i mezi jinými předměty (matematika a fyzika?). Ale pokud tu koordinaci škola nezvládne, přece to není důvod ty užitečné poznatky nevyučovat a od studentů nepožadovat jejich znalost!