Vím, že je toto téma neustále omílané a každý na něj má trochu jiný názor, nicméně poslední dobou jsme se s většinou kolegů shodli na tom, že špatně je toho opravdu hodně a rád bych slyšel Vaše názory. Jde mi o dnešní metodické plány, ve kterých jsou dle mého názoru obrovské trhliny, protože jejich velká část nepřipravuje žáky na reálný život ať už v moderním městě, nebo na vesnické zahradě. Stejně tak je dostatečně nemotivuje do života, ale spíše se je snaží otrávit spoustou nesmyslů, které jsou jim naprosto k ničemu.
Občasná výchova na zahradě není vůbec špatný nápad
Osobně jsem na základní škole na vesnici, kde jsem vyrostl, zažil nemálo hodin občasné výchovy, během kterých nám jako výuková pomůcka sloužila školní zahrada. Přesně si vybavuji, jak téměř všechny tyto hodiny bavily a navíc se podobnou prací nesmírně utužoval kolektiv a žáci si vyzkoušeli něco málo práce na zahradě, osahali si zahradní techniku apod. Takových hodin nebylo tolik, aby nějak nabourávaly tradiční výchovu, ale byl jich dostatek na to, aby si mohl člověk vyzkoušet manuální práci, získat určitý vztah k přírodě, ale také zjistit, že manuální práce není zrovna jednoduchá a je dobrý nápad se lépe učit, aby člověk nemusel v budoucnu dělat takzvaně rukama. Není ani třeba mít u školy zahradu- spoustu rostlin je možno pěstovat například ve velkých dřevěných květináčích např. ve stylu https://i-market.cz/440-drevene-kvetinace
Přístup ke sportu je dnes bohužel velmi chabý
Měli jsme úžasného tělocvikáře, který na plány příliš nedbal a snažil se nám sport zpřístupnit zábavnou formou, takže byla velká část hodin, kdy si zájemci mohli zajít do posilovny, ve které byl ochotný vysvětlit jednotlivé cviky ať už s činkami, nebo na strojích, jiní mohli hrát fotbal a jiní se zabývat atletikou. Když jsem viděl, jak se vedou hodiny tělesné výchovy na mé aktuální škole dnes, tak mi z toho bylo téměř smutno. Nedivím se pak, že nemají rádi sport, když musí dělat něco, co je ani nebaví a ještě se strachem z odpovídajícího provedení kvůli případné špatné známce.
Důležité je žáky motivovat a nevtloukat jim do hlavy nesmysly
Žáci základních škol by měli zajisté něco vědět o minulosti, ale důležitá je přítomnost a budoucnost- o těch bohužel velká spousta učitelů nemá ani potuchy a naopak se snaží žákům vštípit životopisy a díla Boženy Němcové, nebo Karla Hynka Máchy, které se musí naučit nazpaměť a následně je postupně zapomenout, protože tyto informace nikdy nikomu k ničemu nebudou.
Nejčastější otázky a odpovědi na ně:
1. Jak zajistit, aby metodické plány připravovaly žáky pro reálný život
Jednou z nejčastějších stížností (a žádostí) rodičů, učitelů i odborníků je, že školní plánování je často příliš odtržené od praktického světa – od práce s technologií, finanční gramotnosti, manuálních dovedností či života v místní komunitě.
Tip: V metodickém plánu zařaďte modul „projekt života“ – např. výuka hospodaření, zahradničení, jednoduché technické dovednosti – které lze provádět přímo ve škole či v jejím okolí (např. školní zahrada, dílna, komunitní projekt). Takové aktivity nejen zvyšují motivaci žáků, ale dávají jim smysl a praxi, kterou mohou využít mimo školní lavici.
2. Jak zvýšit motivaci žáků a vyhnout se „učiva jen pro učivo“
Motivace žáků často klesá, pokud vnímají, že učí něco jen proto, že to je v plánu, bez souvislostí s jejich životem či zájmy. Výuka literatury, dějepisu nebo gramatiky bez propojení s praxe může působit jako „cvičení pro učitele“, ne jako příležitost k učení pro život.
Tip: Učivo začínejte otázkou „Jak mi tohle pomůže v reálném životě?“ – pak ukažte praktickou aplikaci: např. rozbor textu může vést k výuce komunikačních dovedností, úředních dopisů nebo mediální gramotnosti. Manuální práce jako školní zahrada zase může být spojena s ekologií, podnikáním, údržbou města či vesnice.
3. Jaký poměr mezi tradičním učivem a praktickými dovednostmi je vhodný?
Internetově a v diskuzích se často objevuje otázka: „Kolik času věnovat manuálním činnostem a kolik teoretickému učivu?“ Výzkumy naznačují, že učební plán často trpí přetížením – množství témat, obsahu a aktivit přesahuje časové i kapacitní možnosti.
Tip: Doporučuji metodiku „70 % teorie, 30 % praxe“, nebo dokonce „50 : 50“, pokud je to možné. Praktické činnosti mohou být organizované jako integrace do různých předmětů – např. v biologii práce ve školní zahradě, v matematice měření a plánování, v českém jazyce psaní podnikatelského plánu. Tím se změní role žáka – není pasivní přijímač, ale aktivní účastník.
4. Jak postupovat při revizi stávajících metodických plánů škol
Pokud jste učitel, ředitel nebo vzdělávací koordinátor a chcete — díky svým zkušenostem — iniciovat změnu, doporučuji následující krok-po-kroku postup:
-
Mapujte obsah plánu: Zjistěte, které části učiva se pravidelně opakují, které mají malou či žádnou návaznost na další ročník nebo život mimo školu. Výzkum upozorňuje, že chybí logické uspořádání a návaznost učiva.
-
Zapojte zpětnou vazbu: Vyžádejte si od žáků a učitelů, co jim přijde zbytečné, co je baví, co by chtěli více. Tím se zvýší vlastnictví nad změnou a motivace.
-
Pilotujte změny: Např. jeden blok týdně věnujte praktickým dovednostem, manuální práci nebo projekčnímu učení. Sledujte dopady na motivaci, chování žáků i jejich zaujetí.
-
Reflektujte a upravujte: Na konci semestru vyhodnoťte, co fungovalo, co ne. Postupně upravujte plán – vzdělávání není statický produkt.
