Zbavme se jich!

        Stála na frekventované tramvajové zastávce, v ruce rozevřenou knihu a četla. Četla i za jízdy stojíc „bezdrža“ v chumlu cestujících . Učí se slovíčka? Opakuje si před písemkou, zkoušením? Uvažuju a kradmo nahlížím …. Vzhledem ještě školačka, možná studentka nižší třídy víceletého gymnázia….Shodou okolností jsme obě vystoupily na stejné zastávce. Neodolala jsem a opatrně dívenku oslovila. Ochotně mi knížku nastavila k nahlédnutí. Titul knížky jsem si nezapamatovala, tu hezkou chvilku ano. Pak že se nečte! Čte se, ale není spíš otázkou, co ? Se čtenáři se v rozličných dopravních prostředcích setkávám častěji. Obvykle se snažím seznat, čím je čtenář(ka) zaujat(a). Z větší části je to z mého pohledu ne literatura,ne četba, ale čtivo, za které bych – já knihomol –  ani pověstnou zlámanou grešli nedala. Jeden literární kritik takové čtivo označuje pojmem „spotřební literatura“. Takovou knížku si přečtete  jednou – a už se k ní nevracíte. Prostě jste ji spotřebovali.

            Jsem pravidelnou čtenářkou tradiční ankety Kniha roku. Objevuje se sice v Lidových novinách někdy kolem Mikuláše, kdy mám už většinu knížek – dárků pod stromeček – poschovávanou doma po skříních a šuplících. Vlastně poslední dobou skoro jiné dárky než knížky (a mapy!) nekupuji. V anketě Kniha roku 2019 redakce Lidových novin oslovila na 400 respondentů, kteří měli uvést jednu až tři knihy letos vydané se zdůvodněním, proč a čím je zaujaly. Sešlo se 153 odpovědí, které zahrnovaly 261 knižních titulů. Slušná nápověda dychtivým čtenářům od oslovených vědců, kulturních pracovníků, diplomatů, publicistů, teologa, režisérů a scénáristů, básníka, knihkupců, psychiatra, ministra, kavárníka……Potěší mě, když mezi zvolenými knihami najdu ty, které mi neunikly. Letos k nim patří Věda podle abecedy (Petr Koubský). Pobaví mě knižně názorová shoda dvou zásadně nejen politicky protichůdných osobností na dílo Sándora Máraie. Při četbě jeho rozsahem útlé knížky Chtěl jsem mlčet blednu závistí nad schopností autora analyzovat dějinnou realitu a formulovat myšlenky, vtělit je do slov. Užitečná pastva pro učitelstvo! To by se ty kultivovaně oděné poznatky rozsévaly mezi lavicemi nebo zpoza katedry! To by se diskutovalo!

            A jsme ve škole! Ptát se učitelů, pedagogů, vychovatelů a vzdělavatelů vůbec, zda čtou a co čtou, jestli si knihy – a jak často –kupují, mi připadá nemístně impertinentní, až neslušné, možná i( politicky ?) nekorektní. Položím tedy otázku jinak. Co rozhoduje, zaujme při volbě knihy ke čtení: literární žánr, autor nebo titul knihy, tématika, doporučení známých, kolegů, náhodný výběr v knihkupectví, renomé nakladatelství, v rozhlase zaslechnutá recenze, …nebo jste in a orientujete se podle hodnocení na databaze knih.cz ( berete v potaz seskupení hodnotitelů?).

          Kdybych při výběru četby podléhala prvnímu dojmu z titulu knížky, přišla bych v nedávných měsících o perfektní čtenářské zážitky. Vděčím za ně své dospělé, vysokoškolsky přírodovědně graduované vnučce. Hřeje mě, že čte, i její zájem o to, co čtu já, ochota o knížkách se bavit. Ráda bych zmínila tři publikace, na výsost zajímavé, efektivně (i efektně) využitelné jak ve výuce, tak v podpoře čtenářství (se vším, co k tomu patří) u žactva i studentů různého věku. Pokaždé bych v těch knížkách našla něco právě pro tu věkovou kategorii, kterou bych měla „výchovně vzdělávacím procesem“ ovlivňovat. Navíc jsou inkriminované knížky napsány ne kostrbatou, ale kultivovanou, vtipnou a mladé generaci přístupnou češtinou – díky schopným překladatelům. Jeden problém je zde přece: nebudu moci případné zájemce ovlivňovat návodně a vhodně volenými citacemi, ukázkami z oněch knih. Brání mi v tom pochopitelné důrazné varování: Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy: Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

            První knížka, o které chci psát, je fascinujícím příběhem o vědě, šílenství a lásce z periodické tabulky prvků. To jsem opsala podtitul publikace se složitým názvem Mizející lžíce, růžový sníh a jiskřící bonbóny. Snad se neproviním, když opíšu něco z části O autorovi a také úryvky z recenzí. Tedy: „Sam Kean jako dítě mnoho let sbíral rtuť z rozbitých teploměrů, dnes je spisovatelem. Jeho příběhy o vědě se objevily v prestižních časopisech (výčet přeskočím)…Kniha, kterou držíte v rukou, byla jednou z pěti nejprodávanějších knih o vědě ve výročním žebříčku společnosti Amazon a v roce 2011 ji britská Královská společnost nominovala na nejlepší populárně naučnou knihu. Další Samovy knihy byly zase nominovány na cenu za populárně naučnou literaturu amerického PEN klubu…. Autor nabízí anekdotické příběhy jako Oliver Sacks a píše srozumitelně a pro každého jako Malcolm Gladwell ( oba autory doporučuji „vygooglovat“ a věnovat pozornost českým vydáním jejich knih – nebudete zklamáni)….kapitoly /knihy/ jsou plné informací a prostoupené temperamentem…“ Přitakám Caroline Leavittové z Boston Globe, napsala kromě jiného: „Jeho psaní jiskří jako malé elektrické šoky…takže se čtenář nemůže dočkat následující stránky a je zvědavý, co na něj ještě čeká….Keanova kniha je natolik nespoutaná a zábavná, že o nové zajímavé informace prostě budete mít chuť se s někým podělit…Byla bych moc ráda, kdyby oprávněnost Carolininých slov řada učitelů potvrdila skutkem.

         Mezi mé (zlo)zvyky patří při četbě si zajímavá místa zatrhávat (obyčejnou!) tužkou a následně číslo stránky poznamenat na předsádku knihy. Po čase, kdy se ke knize vracívám, čtu nejprve právě jen to poznamenané – v poslední době se smutným konstatováním, jak moc a moc zapomínám a nic si nepamatuju. U Mizejících lžicí…jsem poprvé brzy přestala se  značením jednotlivých slov nebo vět a přešla k prostému zápisu: celá stránka!

            Nebojte, ta skutečně temperamentně a s důvtipem napsaná knížka není jen o chemii . Naopak. O autorově všeobecném rozhledu a schopnosti vidět věci a fakta v souvislostech přesvědčí již běžné nahlédnutí do obsahu. První část začíná kapitolou Zeměpis jako osud. Z třetí části uvedu oddíly dva:Travičský koridor: „AU-AU“ , následně pak Vezměte si dva prvky a ráno mi zavolejte. Pokud pochybovačně konstatujete, že jsme znovu u chemie, napravím to souhrnně z části IV Prvky a lidská povaha: Prvky a politika – Prvky a peníze – Prvky a umění – Prvek šílenství.

          Nakonec ještě věta ze zadní strany obálky knihy s nezvyklým názvem Mizející lžíce, růžový sníh a jiskřící bonbóny : „Autor nabízí příběhy z dějin vědy a odhaluje tajemství periodické tabulky s takovou sebejistotou a nadšením, že díky jeho peru toto téma, které je normálně těžké jako olovo, transmutuje ve zlato“. Zkuste z té knížky něco využít ve své třídě jako lučavku královskou.

            Přiznávám, že zkraje jsem k další knížce z nabídky své vnučky přistupovala dost rezervovaně. Brožované vydání leželo jistý čas netknuto na mém nočním stolku, až jedné „nespavé“ noci jsem překonala prvotní názor, že „…ta Lída přece jen měla pravdu“a  knížkou zalistovala (můj zvyk jakéhosi prvotního kurzorického čtení). Na vysvětlenou: Lída byla moje studentka, později doktorandka. Díky neobvykle šťastné rodinné konstelaci byla mimořádně dobře jazykově vybavena. Hned z počátku 90. let mohla vyjet do zahraničí, a to ne ve slouhovském postavení jako au-pair. Prostě si rok zaučila na univerzitě (spíše naší vyšší odborné škole) v USA. Z jejích poznatků o školství mě – někdy v roce 1992 – překvapilo, že v USA se na vyšších školách zcela normálně studuje také obor zahrnutý pod označení „příprava zemřelých do rakve a na pohřeb“(nebudu blíže specifikovat). S tímto vědomím jsem obracela stránky v knížce Tlouštíci hoří rychleji a další fatální moudra z krematoria. Autorka  Caitlin Doughtyová v ní – opsáno z přebalu – „vypráví o šesti letech, která strávila prací v americkém pohřebnictví. Její upřímná, ironická a často i vtipná výpověď….demystifikuje smrt a odpovídá na otázky, o nichž jste netušili, že mohou existovat“. Otevřeně doznávám, že některé z uvedených otázek bych raději ani nepřipomínala. Ale…Nebudu opakovat klišé našich médií, pravdivě vystižená slovy autorky, že „…dokážeme tak mistrně skrývat smrt, že byste skoro uvěřili, že jsme první nesmrtelná generace. Ale nejsme. Všichni umřeme a dobře to víme“. Vzhledem ke svému již historickému datu narození a tradiční výchově jsem musela mnohé překonat. Na druhé straně – dlouhodobě se řídím biblickou moudrostí : Všechno zkus a dobrého se drž. Řekla jsem si: Jiný kraj, jiný mrav, před čím zavíráš oči, čti, stejně to i k nám – jako tak mnohé – brzy přijde (s uklidňujícím vědomím, že mě se to už týkat nebude). Každá věc má dvě strany. Postupně jsem zjistila – a ráda to autorce přiznávám – že musela nastudovat spousty materiálů nejen z historie a nejen z historie pohřebnictví. My jsme zůstali někde u mumifikace faraonů. Citovat z knížky Tlouštíci hoří rychleji – z výše uvedených důvodů – nemůžu. Škoda. Snadněji bych vás přesvědčila, že stojí za to s některými myšlenkami a poznatky autorky se seznámit, možná se nad nimi i zamyslet. Za všemi místy drsnými, ale pravdivými reáliemi jsou vážné, hluboce lidské podložené úvahy o etice. Dozvídáme se o autorčině dětství na Havaji, včetně pohledu na vnímání smrti nedospělýma očima. Jsme vtaženi do řady legend ze světových dějin týkajících se smrti a umírání ( Japonsko, Tibet, historie prvních evropských kolonistů severní Ameriky). Kriticky nahlédneme na historický vývoj postojů společnosti k posledním věcem člověka od konce 19. století přes „medikalizaci smrti“ v 30.letech století minulého, až po situaci v dnešních nemocnicích. Autorka do popisu svých povinností pracovnice pohřebního ústavu přirozeně vplétá filozofické otázky dané problematiky ve vztahu k Buddhovu učení i pohádkám Hanse Christiana Andersena a nakonec k současné společenské dystopii smrti. Píše lehce a fundovaně, není divu, na vysoké škole získala titul ze středověkých dějin. Právě toto ji paradoxně dovedlo k práci, kterou po šest roků vykonávala. S takto získaným vzděláním obtížně hledala odpovídající práci.

         Nejhorší máte za sebou. Jako v antickém dramatu po krizi nabídnu katarzi – pro někoho možná jen částečnou. Ne, skutečně nejsem morbidní, ale tak se to jednoduše na mém nočním stolku sešlo. Otvírám třetí z uvažovaných knížek – Vědecká vysvětlení nejbizarnějších způsobů smrti autorů Cody Cassidy a Paula Doherty. Paul dedikuje knížku svému profesorovi Paulu Tiplerovi, který „… mi ukázal, jak vědu učinit zajímavou, aktuální, zábavnou a správnou, a tím studenty nadchnout“. V zásadě tak zcela přesně vystihl, čím může být knížka učiteli užitečná – a mladým prospěšná. Je napsaná velice naléhavým tónem, místy až krapet rozverně (nemusí být ku škodě), oslovuje přímo mladého čtenáře, zdůrazněno v českém překladu neodbytným tykáním. O zájmu nepochybuje, dodává proto několikastránkový konkrétní seznam dalších – většinou na webu dohledatelných – zdrojů informací. Jak přiznáno v úvodu, nečiní si autoři nárok na neomylnost. Vyzývají ke spolupráci na dalším vydání, s případnými opravami a doplňky.Eventuální spolutvůrci však budou potřebovat opravdu solidní znalosti a orientaci v nejrůznějších vědních oborech (většinou těch „tvrdších“).

         Publikace Vědecká vysvětlení nejbizarnějších způsobů smrti začíná jednoduchým konstatováním Co se stane, když…následuje krátký, srozumitelný a se vtipem podaný rozbor celkem pětačtyřiceti situací, které mohou člověka ohrozit na životě. Pokusím se o krátkou charakteristiku alespoň několika z nich. Tedy: Co se stane,…

…když tě přepadne roj včel?     Dozvídám se hodně o různých druzích včel, chemickém složení látek v žihadlech  – vše na pozadí lehce humorně pojatého výzkumu, která místa na lidském těle jsou žihadlem postihována nejbolestivěji.

…když jsi v letadle a najednou vypadne okno?  Získávám analýzu situace v závislosti na výšce a rychlosti letu , časových dimenzích pro nasazení masky, atd. – doplněno o konkrétní příběhy z praxe leteckého provozu.

když uklouzneš na slupce od banánu?  Seriózní rozbor situace nesčíslněkrát karikované, např. realita pádu ve vztahu k tělesné výšce postiženého nebo konkrétnímu možnému poranění, např. hlavy, mozku, porovnání kluzkosti různých materiálů a látek, s nimiž se běžně setkáváme, opět s konkrétními příběhy.

když sníš nejjedovatější látku na světě?  Tady začnu – jako autoři –  rovnou Londýnem dne 1.listopadu 2006 a známou politickou aférou kolem záhadného úmrtí Alexandra Litviněnka. Přiblížením účinků polonia se kapitolka nevyčerpává, popsáno je využívání různých toxinů v lékařství nebo kosmetice.

               Dále již jen heslovitě situace vážné, úsměvné, spojené s historií, náboženstvím, fantaskní i docela reálně uskutečnitelné…

Co se stane,když…jsi ve výtahu, který se náhle utrhne?…když nebudeš spát?…když do tebe uhodí blesk?…když se vydáš na cestu časem?…když se ti z potápějícího se Titaniku nepodaří dostat do člunu?…když přežiješ jadernou válku?…když tě spolkne velryba?…

            Pokusila jsem se na vlastním náhodném čtenářském souběhu tří knižních titulů ukázat možnost jejich využití ve škole, všech stupňů. Jako „vedlejší produkt“ vyplývá poznání, že řídit se při výběru četby na první pohled výhradně titulem knihy, může být hodně zrádné a zavádějící. Byl by to pouze konkrétní důkaz, jak snadno podléháme předsudkům, předpojatosti. Zbavujme se jich! Začít můžeme třeba zrovna u knížek, jejich titulů. Dobrý a prospěšný začátek!  

            Poslání školy vidím v dialogu. K tomu je třeba otázek, přednostně z lavic a hloubi poslucháren. Zdravě provokujme! Knihy jsou nám nápomocny. Které – nad tím se zamyslel v editorialu k výsledkům ankety Kniha roku 2019 prozaik a novinář Ondřej Horák : „Vyhrocené soupeření beletrie a faktografické literatury někteří vnímají jako souboj knih kladoucích otázky a knih dávajících odpovědi. Je ovšem otázka, zda dnešní prodejně úspěšná beletrie vůbec nějaké otázky klade a poctivá literatura faktu může dát jednoznačné odpovědi“.

KEAN, S.   Mizející lžíce, růžový sníh a jiskřící bonbóny.  Praha: Grada Publishing,a.s., 2016

                   ISBN 978-80-247-5844-2

DOUGHTYOVÁ, C.   Tlouštíci hoří rychleji (Další fatální moudra z krematoria). Brno:

                                 BizBooks, 2017   ISBN 978-80-265-0675-1 

CASSIDY, C., DOHERTY, P.   Vědecká vysvětlení nejbizarnějších způsobů smrti.

                                  Praha: Dobrovský s.r.o., 2018  ISBN 978-80-7585-166-6.