Kdo by nechtěl pojíst vtipné kaše? Dovedeme ji však navařit a nabídnout ve školách? Já jsem vařívala z toho, co bylo po ruce – v mém případě nejčastěji nějaké čtivo, literární podhoubí. Spojovalo se tak příjemné (zajímavé a vtipné) s užitečným (potřeba něco žactvo naučit, k něčemu ho přivést). Příjemné s užitečným – vida, Francouzi to rčení mají v opačném pořadí: užitečné s příjemným. Proč asi? Rčení vůbec miluju. Co jsem se jen ve třídě nanosila sov do Atén, navozila dříví do lesa, naházela hrachu na zeď nebo perel sviním. U toho posledního se mi jednou – v kontextu s dobovým učitelským oslovením – dostalo velice trefné odpovědi: Jen jestli házíte perly, soudružko !? Hochova pohotovost prostá vší zlomyslnosti mi dala vědět, že mi chlapec důvěřuje, že se v mém případě neobává nějaké nepříznivé tvrdě učitelské reakce.
Vedle rčení a pořekadel jsou zde ještě přísloví – přímo eldorádo pro myšlenkové, znalostní, vědomostní, etické a další eskapády. Vzpomněla jsem si na to letos o prázdninách, když jsem stanula tváří v tvář tablu s několika příslovími ilustrovanými Vladimírem Renčínem. Ne takovými těmi trapně známými jako že Bez práce nejsou koláče nebo S poctivostí nejdál dojdeš. Tak bych své žáky nikdy nepodcenila (a taky nezaujala). Ještě stále mám schovanou obálku v těch letech žádaného časopisu 100 + 1 ZZ (zahraničních zajímavostí), č.16 z roku 1979. Celá – na přední i zadní straně – je pokryta Renčínovými obrázky k vtipným českým příslovím. U mých osmáků tehdy zabodovalo přísloví tvrdící, že Ze sytosti břicha užitek béře zadek. Když pominu podstatu ilustrace v popředí s velkým balvanem a za ním vykukující hlavou aktéra děje, už toto přísloví, tato věta nabízí nepřeberně materiálu k výuce (nejen jazykové), a výchově (nejen etické).
A tak jsem se rozhodla – po letech – přijít s nabídkou (módnější je výzva) několika přísloví. Většinou jsou z českých luhů a hájů (celkem 24), ale najdete i přísloví polská, anglická, německá, po jednom také uzbecké, romské, čínské, africké, vietnamské, holandské, ukrajinské, arabské, japonské a konečně i americké (nejsnazší to asi bude s tím čínským, to abych vás navnadila, ale tímto směrem bych nepostupovala). Netřeba v nabídce přehršle přísloví hledat jakýkoliv klíč, vše je prezentováno zcela nahodile.
Tak tedy:
Dost je slíbit. Proč ještě dát?
Od staršího vola se mladší učí orat.
Mnoho medu vyvolává zvracení.
Ježek sobě kadeřav.
Nasycené břicho se nerado učí.
Plný břich, rozum ztich
Zápasí-li sloni, pošlapána bude tráva.
Když chceš od vola srnčí, jsi vůl sám.
Ten most překročíme, kdybychom k němu náhodou někdy měli dojít.
Nezříkej se ani neštěstí, za tři léta ti může být k užitku.
Okolo močidla chodě nádchy neujdeš.
Kapka štěstí nad bečku moudrosti.
Když máš štěstí za přítele, vůl porodí zdravé tele.
Štěstí se nastěhuje do domu, z jehož oken zní smích.
Se štěstím je to jako s brýlemi: marně je hledáme a ony nám sedí na nose.
Život je jako dětská košilka: děravý, špinavý a krátký.
Kdo je samý med, toho neoblizuj.
Dcera – lampa pro cizí dům.
Lítaly husy za moře, lítaly – labutě se z nich nestaly.
Běž k lékaři, nemoc už se najde.
Nemoc poučuje, co jsme.
Kdo platí, tomu hrajou.
Kdo chodí na slunci, stín ho následuje.
Tupost je tupcova ostrá zbraň.
Větru poručit nemůžeš, ale můžeš postavit větrný mlýn.
Na každé zboží se najde kupec.
Vděčnost a pšenice rostou jen na dobré půdě.
Moudrý se mýlí sedmkrát denně.
Týden pracovitého člověka je sedm dní, týden lenocha je sedmkrát zítra.
Kde cesta rovná, nezajížděj.
Dávej s rozumem, béř s pamětí.
Za dobré nečekej, za zlé tě nemine.
Jeden za duchem, druhý za břichem.
Člověka po řeči, bylinu po vůni poznáš.
Každé pachole plné svévole.
Běžet po rovině dokáže i slepá kobyla.
Rci pravdu a viz, kudy utečeš.
Vzácných předků potomek bývá často holomek.
Nezasel, prý, aby mu kroupy nepotloukly.
Až se najím, půjčím ti lžíci.
Štěstí se trousí, neštěstí sype.
Co rozum nedává, čas přináší
Nedávej mi rybu, když mám hlad, ale nauč mě ryby lovit.
Předešlu poznámku ke způsobu prezentace souboru přísloví. V těch školně dřevných dobách jsem je – nehledíc na to, co předepisují osnovy – rozdávala žákům poctivě v mnoha průklepech naťukaná na psacím stroji, vždy nějaký ten den předem, aby se s příslovími mohli předem seznámit. Pochopitelně jsem netrpěla představou, že tak všichni učiní, ale s tím přece musíme počítat vždy. Jde o tu možnost, o tu nabídku. Dnes ji lze realizovat mnohem snadněji a v mnoha variantách, které bych ponechala na volbě toho kterého vyučujícího.
A nyní – co s tím vším ?
Přednostně, což nemusí být z více důvodů nejšikovnější a učitelsky nejtaktičtější, se vnucuje možnost využití z hlediska mluvnického učiva. Jen namátkou: věta jednoduchá, souvětí (souřadné, podřadné), druh vedlejší věty, věta jednočlenná atd., neobvyklá (i archaická) slova a slovní tvary jako pachole, svévole, kadeřav,ztich,béř, rci, případně celé přísloví Okolo močidla chodě nádchy neujdeš.
Tím se dostáváme k eventualitě pokusit se některá přísloví (volbu bych ponechala na žácích) vysvětlit vlastními slovy, případně označit to, které se mi nejvíc líbí a proč (nic nátlakem, tak oblíbeným v současné škole pod pláštíkem potřeby „otevření se“ druhým, začněme konečně zase ctít soukromí).
Hodně by o třídě vypovědělo rozdělení přísloví na optimistická a pesimistická . Možná bychom společně hledali ta, která si protiřečí s příslovími obecně známějšími. Určitě by se v nabízeném souboru našla konstatování žákům nesrozumitelná (ostatně proto jsou sem zařazena, v duchu aplikace Vygotského zóny nejbližšího rozvoje). Příklad? Ježek sobě kadeřav (známější varianta – Každá liška svůj ocas chválí). Co s takovým pragmatickým Dost je slíbit. Proč ještě dát? (varianty Sliby se slibují, blázni se radují – Slibem podělíš dva). Podněcovala bych třídu, jednotlivce, aby ukázali na ta přísloví, se kterými nesouhlasí – vše s neodbytnou otázkou proč? proč? proč? Nebo ta, kterým nevěří. Je to totéž? Nebylo by možné vytvořit z předložených přísloví skupiny, grupy stejného pozadí, zaměření?
Nadhodila jsem pouze několik možností, jak uvedená přísloví ve třídě využít. Kreativní učitel(ka) jistě najde, objeví řadu dalších. Úmyslně nezmiňuji, kam takové aktivity v rozvrhu zařadit. Bez problémů jsem touto cestou šla na základní škole sešněrované v 70. a 80. letech minulého století závaznými osnovami (po pravdě řečeno – pro mě ne až tak příliš – a přežila jsem to!). Že by si s tím neporadili učitelé podstatně rozvolněné školy? Školy, která pořád prohlašuje, jak chce vést žáky ke kritickému, kreativnímu myšlení a učit je tak také komunikaci? Přemýšlejme. Jsem učitelsky alergická na omílanou školu hrou. Přitom jsem si ve škole tak ráda hrála, i s těmi příslovími. Aniž jsem věděla o jednom (vlastně umělém), že Přísloví jde z rozumu a rozum za příslovím.
Jen namátková inspirace:
ČELAKOVSKY, F.L. Mudrosloví národu slovanského ve příslovích. Praha: Lika klub, 2000.
ISBN 80-86069-04-4.
ZAORÁLEK, J. Lidová rčení. Praha: Aurora, 1996. ISBN 80-85974-10-X.
URBAN, Z., ROBEK,A. Svatý Petr seno seče, svatá Anna buchty peče aneb Česká pranostika.
Třebíč, ArcaJiMFa a spol., 1997. ISBN 80-85766-85-X.
SMIL FLAŠKA Z PARDUBIC
