Ohlédni se, uvidíš…

         Ty knížky vám mají co říct zjara, v létě, na podzim i v zimě, pomůžou vám doma, ve škole, mezi přáteli i jinde, jsou půvabně čtivé a neokázale prospěšné pro všechny věkové kategorie, od nejmenších po hlavy věkem nachýlené, vytrhnou vám trn z paty, když se ve spěchu ohlížíte po vhodném menším dárku, a dokonce souzní i s dobovým trendem, který ostatně nějaký ten rok reálně předběhly. Mám na mysli knížky Kamily Skopové, podle údajů na webu výtvarnice a folkloristky.

            Přiznávám, že drobnou knížku zápisníkového formátu Vánoční svátky o století zpátky s fotografií  bytelného kachlového sporáku na obálce jsem koupila už nepočítaněkrát – vždycky, když jsem k vánočnímu přání chtěla přidat nějakou malou pozornost. Bylo to mé první setkání s autorkou píšící s vtipem, nadhledem, bez uvzdychané nostalgie o tom, co bylo a co se možná – někdy zbytečně – z našich životů vytrácí, o co chudneme. Lehkost autorčina pera je podpořena skutečností, že si své knížky také sama nezaměnitelným způsobem ilustruje. V dovětku ke knížce, jejíž podtitul zaměření upřesňuje na Tradice Vánoc v české kuchyni, Kamila Skopová píše: „Moje vyprávění si nekladlo za cíl uvést na trh novou kuchařku vánočních receptů – spíše jsem si přála přinést do vašich domovů a srdcí pohodu“. Kamila Skopová zůstává ve všech svých knížkách vlídnou vypravěčkou. A musím podotknout, že s návratem do české kuchyně přišla již v roce 2005, ještě před explozí televizních kuchařských show a odpudivých, úroveň společenského chování devastujících pořadů typu Prostřeno. K přípravě kapra na másle, na černo, v rosolu, na modro nebo na šalvěji přidává kapitolku o novoročních nápojích a tykajíc vybízí čtenářku, aby udělala dětem radost přípravou griliáše. To…ve vyšším kastrolku přepal několik kostek cukru navlhčených vodou.Předtím si připrav špejle s různými dobrůtkami – ořechy, sušeným ovocem, kuličkami z mandlové hmoty. Když má karamel zlatově medovou barvu, namoč špejli s napíchnutou ingrediencí do rozpálené cukrové lázně a ihned smoč v ledové vodě. Na povrchu se utvoří sklovitá tvrdá hmota, velmi efektní a dobrá (asi ne příliš zdravá pro zuby). Špejle pak napíchej do jablka nebo pomeranče, do slupky ovoce můžeš napíchat hřebíčky, aby se rozvoněly – a zajímavá dekorace na vánoční stůl a pamlsek pro děti je tady. Další podobné návody – už bez kulinářského efektu – shromáždila autorka v poslední kapitolce – označuje je jako vánoční zvykoslovné předměty a řadí k nim mikulášský vrkoč (z kynutého těsta), čerty, kominíky a dámy ze sušeného ovoce…Co obnáší ježek, zahrádka, trnková větev, polaz – to už si budete muset přečíst sami (možná s tím pak jako s námětem přijít do vyučovací hodiny nebo jen tak doma s vlastními dětmi „zapracovat“ na posílení vánoční atmosféry).

            Z těch drobných knížek Kamily Skopové mám doma ještě brožurku Dětské hrátky půlstoletí zpátky aneb O dětském světě v polovině minulého století. Pranic se nedivím, že ta knížka vychází s přispěním Ministerstva kultury ČR a vůbec nebylo třeba dodávat, že se tak děje v rámci podpory tradiční lidové kultury. Poslání a význam knížky je žhavě aktuální. Stačí uvědomit si naprosto všední, každodenní realitu, kupříkladu z oblasti dětského oblékání a obouvání. Dětské prstíky – ta stále omílaná jemná motorika týkající se pohyblivosti rukou a pusy, tedy i řeči –dříve denně dostávaly přirozeně „zabrat“ opakovaným nutným zapínáním a rozepínáním knoflíků tu na košilce, tu na svetru, na kabátku, u bot bylo třeba zavazovat tkaničky (dříve dokonce jedno z kritérií školní zralosti)….Dnes? Všude zipy, suché i obyčejné. Vynásobte denní frekvencí nutné činnosti a zjistíte, o jakou možnost přirozeného tréninku dnešní děti přicházejí. Samozřejmě zipy nezavrhneme, ale u vědomí změny můžeme do života dětí vrátit něco z her a činností, které Kamila Skopová ve své knížce vyvolává z naší paměti. Stačí brožurku strčit do kapsy, až půjdeme s dětmi na výlet nebo třeba jen na procházku do parku, paním učitelkám jistě napovídat netřeba. Teď v zimě jsou na pořadu hry z kapitolky Zimní „sporty“, konkretizované na oddíly Sáňky, Brusle, Boby, Koulování a sněhuláci, Klouzačka, Sněhové domečky neboli iglú. A co kapitola Hry „dramatické“? Ty uvozovky tam autorka zřejmě nechává pro osoby striktněji pedagogicky založené, které by snad mohl pohoršit návod her Na krvavé koleno nebo Na zloděje. Ve vztahu k výše uvedenému obraťme tedy raději pozornost ke hře na Kupecký krám. Na své si při balení zakoupeného zboží přijdou dětské prstíky i dětská pusa, neboť …hru lze obohacovat například různými výstupy nespokojeného zákazníka, který přijde reklamovat špatné zboží. Záleží na dětské fantazii, jak velký „tyátr“ z toho pojde. Pro hrami utrmácené děti má Kamila Skopová v závěru knížečky Dětské hrátky půlstoletí zpátky deset Pohádek před usnutím. V co nejjednodušší podobě jsou to ty klasické pohádky O kůzlátkách, O Červené karkulce, Otesánek….pohádky, které už většina dnešních dětí nezná, v logopedických ambulancích i při zápisu do školy bývají však až tvrdě – s nepochopením souvislostí – vyžadovány. Dětem bychom je pro jejich – často i hororovou – krásu přece jen neměli upírat.

            Obloukem se vrátím do roku 2005, kdy vyšla pravděpodobně nejkrásnější knížka Kamily Skopové – Rodinné stříbro aneb Klenoty domácí kuchyně. Na předsádkách má rukopis kuchařské knihy z roku 1770, i na ostatních stránkách dala Kamila Skopová bohatě průchod svému výtvarnému cítění. Ráda kupuji hezky udělané knížky, záleží mi i na papíru (což se odrazí ve váze i ceně knihy), ale v tomto případě byl můj prioritní zájem jinde: knihu dostala k Vánocům má dorůstající vnučka. Popravdě – dosud ji nějak zvlášť nezaujala, ale jsem v klidu, kniha je v pečlivé péči vnuččiny maminky, která již má pro podobné poklady pochopení. Knížka je volným pokračováním jiné s poněkud provokativním názvem…ale máma to vařila líp (tu nemám). V předmluvě Kamila Skopová navrhuje: „Vydejme se tedy na cestu za recepty, tradovanými po celé naší zemi. Chvílemi nahlédneme přes  hranice k sousedům, někdy i trochu dál. Nakonec osobní poznámka – mám už věk babičkovský, ozdobený šesti vnoučaty. Proto se snad na mne nebude laskavý čtenář horšit, budu-li ho v příštích kapitolách oslovovat tykáním. Mně samotné to navozuje atmosféru společného „kuchtění“ u mne v chaloupce, když učím své mladší přítelkyně vařit. A také nehledejte v receptech nějaké striktní údaje o gramech. Dřív se vařívalo podle hrstí, špetek, ošatek – prostě „přiměřeně“. V tom je přeci půvab a dobrodružství  experimentu, že?“ Kdo se zalekl, že „to tedy ne“, toho uklidním přepisem receptu časově aktuálního – na špekové knedlíky: „Když mrzne, až praští, do okýnek chalupy hází vítr hrsti sněhu a venku přerovnává závěje, tu mě popadne nezkrotná touha po nějakém poctivém dřevorubeckém jídle, které by dokázalo zahnat chmury….ke „špekounům“ se výborně hodí kysané zelí s jablkem a navrch osmažená cibulka na sádle se škvarky – ať už je ta kalorická pohroma dokonalá!“ Pro uklidnění dodám, že následují ve srozumitelných dávkách (dekagramech a šálcích) uvedené potřebné suroviny.

            Zatím poslední knížkou Kamily Skopové, kterou jsem koupila (vícekrát – uplatněno jako dárek) je mrštíkovský Rok na vsi aneb Kalendářové vyprávění Dorotky a Jakuba z 19.století: pranostiky, recepty, návody, lidová slovesnost. Skoro není co dodat na vysvětlenou. Ta knížka má podle autorky „… vzdáleně připomínat ony staré zažloutlé kalendáře plné pranostik, lehce sentimentálního vyprávění příběhů z venkovského prostředí, proložené praktickými návody, recepty….zvu vás na sousedskou besedu….vzbuďte svou fantazii a přeneste se do časů druhé poloviny 19.století na vesnici někde poblíž Hlinska nebo Poličky či Litomyšle. V roubené chalupě tam žije děvče jako lusk, Dorotka se jmenuje a má čas na vdávání. Nedaleko ve větším stavení přebývá Jakub a je jako stvořený pro Dorotku…“

         Vaše fantazie se nenechá moc pobízet, má se o co opírat, o množství autorčiných dobově přizpůsobených ilustrací. Knížka začíná po Dušičkách Časem adventním, během času téměř po roce dospěje v sedmé kapitole až k Veselce, vylíčené se všemi lidovými zvyky a obyčeji. Akurátnějším povahám poskytuje Kamila Skopová na posledních stránkách knížky Rok na vsi návod a praktický kalendář „…kterak se dozvíme, kdy bude Popelec, Velikonoce, letnice…“,a to prosím jmenovitě až do roku 2020. Věru hezká knížka ke společnému posezení, listování, možná i dohadování, že toto ano, ale tamto ne… Přijmete pozvání? Ve prospěch svých dětí a žáků?

 SKOPOVÁ, K.   Vánoční svátky o století zpátky aneb Tradice Vánoc v české kuchyni.

                          Praha: Akropolis, 2005. ISBN 80-86903-10-9.

SKOPOVÁ, K.   Dětské hrátky půl století zpátky aneb O dětském světě v polovině minulého

                          století. Praha: Akropolis, 2008. ISBN 978-80-86903-87-3.

 SKOPOVÁ, K.   Rodinné stříbro aneb Klenoty domácí kuchyně. Praha: Akropolis, 2005.

                           ISBN 80-86903-03-06.

SKOPOVÁ, K.    Rok na vsi aneb Kalendářové vyprávění Dorotky a Jakuba z 19.století: 

                           pranostiky, recepty, návody, lidová slovesnost. Praha: Akropolis, 2011.

                           ISBN 978-80-87481-55-4.