Učení hrou

         Milé maminky, milé babičky, milé paní učitelky – tímto oslovením začíná knížka s jasně vymezujícím názvem – Hrajeme si u maminky. Podle její autorky Jiřiny Rákosníkové je to sbírka říkadel, popěvků, dětských her a rozpočítadel, která má osloveným a především dětem předškolního věku napomoci ukázat cestu zpátky ke kořenům, zpátky do onoho ráje domova, kde se dítě cítí bezpečně, kam se vrací celý život, byť i jen ve vzpomínkách.

         Autorka si pro svůj záměr vybrala skutečně vynikající spolupracovníky. Koho jmenovat dříve? Akademického malíře a grafika Jana Kudláčka, nebo hudebního skladatele a houslistu Jiřího Pavlicu? Ten první vyprovodil knížku do  laskavého světa dětství snově půvabnými ilustracemi, dokazujícími, že má bohatou zkušenost s ilustracemi právě dětských knížek. A primáš Jiří Pavlica inspirován obsahem knížky ji kompletoval „cédéčkem“, na němž jeho proslulý Hradišťan interpretuje drobné hudební opusy, jak lidové a zlidovělé, tak i ty z dílny skladatelů Petra Ebena a Pavla Jurkoviče. Zpívají je kromě jiných dětské sbory a dětští sólisté ve věku pět až třináct let.

         Knížka Hrajeme si u maminky je průběhem kalendářního roku rozčísnuta do jednotlivých ročních období. Ve všech nacházíme nejen písničky (většinu s jednoduchým notovým záznamem) a říkadla, ale také pozapomínaná přísloví a pranostiky. Vzpomenete si ještě, kdy jsou Hromnice a že na ně musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout? Jména kolika a kterých ptáků dovedete svým dětem přiblížit? Víte, že strnad volá: Bude nás brzo zíbst? To chocholouš připomíná: Kupte dříví, kupte dříví. Drozd zase: Nech ho jít, tady já a dudek naléhá: Počkej na mě, už du, už du!

         Mnohé písničky vrátí maminky do dnů dětství tráveného třeba s babičkou nebo vnímavou paní učitelkou v mateřské škole. Ale proč si nepřipomenout i ty méně známé, zvlášť když jsou naplněny citem pro krásu a prostou moudrostí:

Vítej, vítej, máji,

my jsme tobě rádi,

vítej, léto líbezné,

obilíčko zelené –

co nám léto přinese,

zima nám zas odnese.

       Vedle pokladů lidové poezie se stejně vlídně objevují verše  Rumcajsova iniciátora Václava Čtvrtka, básníka Františka Halase, pro přiblížení uveďme alespoň jednu básničku z dílny Jiřího Žáčka, mimochodem zhudebněnou Pavlem Jurkovičem:

Když teď honem zavřeš víčka,

přiletí sen z pohádky,

vyskočíš si na koníčka,

už nám řehtá před vrátky.

Tiše, tiše, slyšíš venku zvonit zlatou podkověnku?

Pojedete, kam bys rád. A teď už nech oči spát.

         Jestli vám písnička připomněla opomíjené ukolébavky, tak ty tvoří v knížce Hrajeme si u maminky samostatnou závěrečnou část a zabírají hned několik stránek. Ještě jsme se nezmínili o hrách – a to jak „na ven“, tak na pomoc maminkám rozvíjejícím u svých nejmenších cit pro rytmus i pro jazyk, pro řeč. Lidové hry jako kupříkladu Sil Petr proso nebo Na vlčka jsou doplněny stručným výkladem, jak je nejlépe v přírodě provozovat. Maminky si zase při rytmickém poťukávání do patičky dítěte mohou vypomáhat říkadlem o kováříčkovi nebo společné převalování (možné i v peřinách!) z boku na bok doprovázet slovy: Válím, válím chléb….

         Ostatní si při hezkých chvilkách s dětmi už doplňte (tedy nejen maminky) sami. Listování knížkou Jiřiny Rákosníkové mě vrátilo do roku 1988, kdy Panton vydal vynikající publikaci Zlatý klíček od pusy, zatím v tomto směru nepřekonanou. Najde se ještě někde? Kdeže loňské sněhy jsou… Díky za pokusy o následování. Patří k nim i knížka Hrajeme si u maminky.

RÁKOSNÍKOVÁ, J. Hrajeme si u maminky. Praha: Vyšehrad, 2005.  ISBN 80-7021-803-7.