Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Co se slovy všechno poví

Je to taková malá, útlounká knížečka, skoro bych řekla brožura, kdyby to slovo nemělo poněkud hanlivý přídech. Vydalo ji v roce 2007 nakladatelství Portál pod titulem Co se slovy všechno poví. Na první pohled upoutá svou obálkou a při listování bohatou grafickou výbavou, kterou by vědečtěji založení pedagogové možná nazvali grafickými organizéry, ale tak já těm specificky funkčním ilustracím ubližovat nemíním. Ne proto, že jejich autory jsou Věra a Pavel Brázdovi . Empatii Pavla Brázdy vůči psanému slovu by bylo možné považovat za dědictví po babičce, takto Heleně Koželuhové, sestře bratří Čapků, po ovdovění pak znovu provdané za básníka Josefa Palivce.

 Nevím, co vedlo nedělní televizní Kalendárium k připomenutí nekulatého výročí narození jednoho z autorů inkriminované knížky. Josef Hiršal (1920 – 2003), ve Wikipedii uváděný jako český básník a překladatel,knížku vytvořil spolu se svou životní družkou a literární souputnicí Bohumilou Grögerovou. Oba prožili větší část svých tvůrčích životů ve stínu nepřízně doby. A je škoda, že je v tom stínu víceméně necháváme. Necháváme my, kterým vadí a které bolí každodenní mrzačení mateřského jazyka. My, kteří stále ještě chodíme do spořitelny, ne do spořky, slavíme narozeniny a ne narozky, jezdíme na dovolenou, nikoliv na dovču, nad knihou trávíme nějakou tu hodinu, nikdy hoďku, a pokud něco nechápeme, nejsou to pro nás nepochopky.Do toho společenství řadím pochopitelně učitele a jistě by se k němu hlásili i odpovědní rodiče.

 Knížka Co se slovy všechno poví rozhodně prázdninový batoh nezatíží. Ale určitě radostně, přitom účelně, hravě a místy až rozverně naplní případné deštivé dny nebo delší večery, a to všech, bez rozdílu věku. V žádném případě není určena jen dětem, i když je návodem hry rozvržené do sedmi dnů oslovuje.Je obtížné připojit ukázky, které jsou příčinně napojené na graficky perfektní návodné ilustrace. Prostě a vtipně si hrajete se slovy, třeba pomocí rovnic:

Trojka – roj + rub = trubka. Jindy vymýšlíte věty s podstatnými jmény a se slovesy totožného základu (ejhle! gramatika) HAD hádá. BIČ bičuje.

Na 31.stránce knížky Co se slovy všechno poví přicházejí autoři – Josef Hiršal a Bohumila Grögerová –s něčím, co znám již z Návrhů nových názvů přírodě. To se básník inspiroval nonsensovým Christianem Morgensternem, jehož Návrhy převedl – ne přeložil, to by nešlo – do češtiny. Z probírané knížky uvedu –pedagogicky induktivně – nejprve ty lehčí, abych nikoho neodradila: pětikráska (samozřejmě sedmikráska), vidamýžď (hlemýžď), brejmyslivec (brejlovec)…Ale už přitvrdím (bez nápovědy): protilička rolní, sýdřeň koprsa… Stačí?

Zde je na místě uvést další Hiršalův geniální převod Morgensternových veršů (ty v knížce Co se slovy všechno poví nenajdete), část Šibeničních písní s názvem

Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíců

Sněden

úhoř.

Vezen

buben.

Svět ten

čert vem!

Na věnec

lupen.

Lháři,

lži jen!

Tys dopad!

Blázinec.

Kdo by mohl tomu textu upřít vtip, hravost, hloubku, smysl pro logiku a jazykový cit? Najde se hodně dětí, který se jej rády naučí zpaměti, a to překvapivě rychle pro ty dospělejší, kteří budou jen chtít prospěšně potrápit svou šedou kůru mozkovou.

Při promrskávání jazykového citu a tolik potřebného porozumění textu se Josef Hiršal s Bohumilou Grögerovou nemohli vyhnout popleteným příslovím a pořekadlům (účinně jich využívá ve svých chytrých textech i Jiří Havel). To už se vracím do prezentované knížečky:

Komu není rady, tomu se zelení.

Není všechno zlato, co tě nepálí.

Nehas, co se třpytí.

Od koho poplach, toho píseň zpívej….atd., atd.

V podstatě pěkné morality. Nevíte-li si s některou rady, stejně jako u předchozích úkolů – hádanek najdete rozluštění na posledních stránkách užitečné publikace.

Bylo by škoda spolu s knížkou Co se slovy všechno poví nevzpomenout další z tvůrčí dílny Josefa Hiršala. Vděčně ji hýčkám ve své knihovně, šířím mezi studenty učitelství i hotovými pedagogy, doporučuji těm, kteří se snaží pomáhat dětem s poruchami učení, i logopedům jako vděčný a přívětivě přijímaný text. Jedná se o knížku, kterou Josef Hiršal napsal s režimem podobně postiženým druhem, s Jiřím Kolářem . S titulem Paleček krále Jiřího ji v roce 1992 vydalo nakladatelství Atlantis. Jsou to vesměs krátké texty, které rozhodně nudou nebo časově nezatíží předčitatele ani dětského adresáta, příjemce.

Posnažím se příznivě naladěné nalákat několika ukázkami. Kdo byl Paleček, říkat netřeba (neználkové si to „vygooglují“). Přesto nezaškodí začíst se do doslovu Co víme a nevíme o bratru Janu Palečkovi. Opět se setkáváme se jménem Bohumily Grögerové (s Jiřím Hiršalem kromě jiného napsala oceňované literární vzpomínky s názvem Let let).

Je rozdíl mezi Palečkovými chytačkami a hádankami. Chytačky jsou vlastně vtipné hádanky:

Co je půl dřevěného a půl prasečího? (kartáč)

Co dělá člověk, dřív než vstane? (lehne si)

Který mrtvý vyhání živé?(hřeben)

To Palečkovy hádanky vyžadují nejen bystrost,ale také jazykový cit a to, co lingvisté (a logopedi) nazývají rozvinutým fonematickým sluchem (případně fonemickým uvědomováním):

Která bota se nehodí na žádnou nohu? Sobota.

Která štika nejí ryby a nemá dravčí chyby? Paštika.

 Která ruka nic nedělá a nikoho netrestá? Paruka….

            Hádanek i chytaček je vždy na několik stránek. Úroveň rodinného stolování (pokud ještě něco takového vůbec existuje) můžeme povýšit dodržováním toho, čeho se musel vystříhat host u královské tabule, nesměl například:

– polévkou toče zmítat,

– na ubrus krmě kydat,

– líce si jídlem vycpávat,

– lžíce oblizovat či o suknici je otírat,

– zuby kosti hlodat,

– pod stůl je metat…

Funguje to! Vyzkoušela jsem.

Nikdy si neodpouštím upozornění na poeticky vtipnou a jazykově vynalézavou ukázku pranostiky na listopad: Lehký mráz se dá snést. Tak neváhej a snes ho do dřevníku a poruč mu, dřív než začne štípat lidi do uší, aby ti naštípal dříví. Slib mu za to, že nebudeš nosit smutek za nehty, aby se neumazal, kdyby ti tam náhodou zalezl…

A nakonec pohádka. Opakovaně slýchávám nářky z řad učitelek mateřských škol i logopedů, že děti neznají klasické pohádky. Inu, jsou krásné a my starší jsme s těmi Budulínky a Karkulkami vyrůstali, že ano? Ale nepřehlídli jsme něco? Přečetli jste si někdy pozorně některou z pohádek bratří Grimmů? Děs a hrůza! Horor! Nakonec i ta Perníková chaloupka…Slyším-li v rozhlasové soutěži zpívat babičku s pětiletou vnučkou písničku Včera neděle byla, vnučku v duchu lituju. Babička bude hodně direktivní, s pubertou vnučky se v budoucnu bude těžko srovnávat…

Když nové, říká se moderní pohádky, tak taky opatrně. Rumcajs byl v podstatě hodně ideologický,poplatný režimu, byl to ten lidový hrdina, dnes se nám podobných rojí…A televizní Krkonošské pohádky? Čirý nacionalismus, jen sledujte vnímavě a nezaujatě. To Josef Hiršal nabízí třeba pohádku nadepsanou Pláč nad utopenou myškou. Děj se několikrát opakuje a opakovaně košatí, přesně jak to děti rády. Nad utopenou myškou (splněn požadovaný prvek hororu) se okolní druhové a oživlé předměty (jsme přece v pohádce) postupně lámou, vypařují, svalí , zašumí, ztrouchniví, zoufají si, zakalí se….jednoduše narůstající a stále opakovaný řetěz sloves spojovaných s konkrétní činností, slovní zásoba vzkvétá, rozšiřuje se – co chtít víc?

Je-li pravdivé přísloví, že ptáka po peří, člověka po řeči poznáš, nevypadá to s námi zrovna nadvakrát. Dělejme s tím něco. Začněme u sebe, doma, po prázdninách pak ve škole. K rozjezdu pomůžou třeba i knížky z rodu těch právě doporučovaných.

 

LITERATURA

HIRŠAL, J., GRÖGEROVÁ, B.  Co se slovy všechno poví. Praha: Portál, 2007.

                                                   ISBN 978-80-7367-202-7.

HIRŠAL, J., KOLÁŘ, J.  Paleček krále Jiřího.  Brno: Atlantis, 1992. ISBN 80-7108-058-6.