Asi bych nejdříve měla vysvětlit nadpis. Vím, možná bych měla použít něco jako „komunitní kruh“ apod. Ale protože jsem si téměř jista, že nedodržuji všechna pravidla „jak by to mělo být“, raději si naše povídání každé pondělí ráno a v pátek poslední hodinu (+ podle potřeby a učiva) pojmenuji po svém.
Pravidla
Zavedla jsem pravidlo právě pro páteční kruh – pokud něco chválíme/kritizujeme, oslovujeme konkrétního spolužáka, díváme se na něj. Oslovený za pochvalu poděkuje.
Používáme figurku Povídálka. Toho si posíláme, abychom nikoho nepřeskočili a každý měl možnost mluvit. Také to výrazně omezuje různé skákání do řeči a okamžité dohady a vykřikování.
Poslední naše pravidlo (chodíme teprve měsíc do školy!) je, že mluvení není povinné. Kdo nechce, pošle prostě Povídálka dál bez komentáře.
Dnes jsem byla mile překvapena
Protože uběhl právě měsíc od našeho nástupu do školy, žádala jsem děti, aby shrnuly, co nového se už naučily od vstupu do školy. Většinou se ozvaly novinky, které jsem očekávala – číst nová písmenka, psát číslice apod.
I já jsem se ke každému dítěti vyjádřila – tentokrát jsem komentovala jejich pokroky, jaké udělaly v chování a jednání. Vychvalovala jsem klidnou a soustředěnou práci, plnění povinností a dodržování pravidel. Jako výstup jsem zvolila 5 „smajlíků“, které jsem dětem tiskla do „žákovské“ a spolu s komentářem předávala (nebo také některého škrtla).
Po dokončení hodnocení jsem vyzvala děti, které by se chtěly vyjádřit k tomu, co v kruhu zaznělo. Nečekala jsem nějaké hluboké myšlenky… Jaké bylo mé překvapení, když si děti postupně (bez Povídálka) začaly předávat slovo, otáčely se na sebe a přidávaly další komentáře k mému hodnocení.
A když nakonec některé děti vyjádřily spolu s komentářem i podporu chlapci, který má výrazně velké problémy se svým chováním, byla jsem téměř dojata. FUNGUJE TO!
Oldřich SUCHORADSKÝ
3. 10. 2009 at 18:39Bravo paní kolegyně!
Jak rád bych byl Vaším prvňáčkem. Sama víte, že stejnou metodu používá hodně učitelů, ale ne každý umí z navozené situace vytěžit to co nabízí. I z tak krátké úvahy si myslím, že Vy to umíte.
Poprvé jsem se s „kruhem“ setkal před 15 léty, kdy jsem na pozvání učitelky své dcery Jany Komárkové v roli knihovníka navštívil třídu na konci týdne, abychom dohodli spolupráci ( ta pak trvala celé 3 roky). Bylo to pro mne nové a velmi inspirativní a průběh byl takový, jaký popisujete. V kruhu sedělo 22 dětí.
Pak jsem viděl další „kruh“asi před půldruhým rokem u Míly Novotného v jeho málotřídce v Nemyčevsi. Sezení bylo tentokrát na začátku vyučování a děti si povídaly o tom, co prožily od posledního rozloučení ve škole až do současné chvíle. Bylo to velmi příjemné, neformální a učitel se od dětí dozvěděl všechno, co potřeboval k práci. V jaké kondici je každý žáček, co prožil, co se mu právě honí hlavou. Je pravda, že v kruhu sedělo jen 12 dětí.
Teď zkouším „kruh“ sám, ve včelařském kroužku, který s dětmi na škole vedu. Začínáme v kruhu povídáním o tom, co jsme za týden slyšeli či četli o naší společné zálibě. Je to báječný způsob uvolnění a nenásilné zapojení členů kroužku do práce. Je pravda, že mi sedí v kruhu pouhých 5 dětí. to se to vypravuje!
Komunikace mezi učitelem (vedoucím kroužku) a dětmi je základní kámen k porozumění. Kruh je magická křivka a dovoluje dokonale naplnit své utajené kouzlo. Všichni po jeho obvodu jsou si rovni a nikdo není dirigentem ani vůdcem. Cenná zkušenost do života…
Mgr. Maria Kopecká
3. 10. 2009 at 08:23To se tak hezky čte 🙂 Držím palce, aby třídní kruhové pátky vydržely co nejdéle.