Po Temné energii z elit svým způsobem nadšené JuliZeh zde máme dalšího prominentího romanopisce, který se potýká s „primárně nerománovým“ světem elitních vědeckých kruhů. Není to poprvé, kdy se McEwan na elity zaměřil (Nevinný, Sobota); a opět se jeho pohled zaměřil na útroby individualistické, podlé a nedospělé urbánní a postindustriální společnosti.
Román je sondou do šesti rozhodujících období života Michaela Bearda. Román sleduje jeho krátký životní vzmach, první lásku, Nobelovu cenu za fyziku, kterou získává za své teoretické modely o interakci světla a hmoty v raných sedmdesátých letech. Krátce se zastavíme v jeho dětství bez iluzí,nemilující otec, frustrovaná matka, která si bolístky léčí v náručí chlapů, kde ale autor nehledá v žádném případě aliby pro Beardův následný úpadek. Přiznávám, že je mi tlouštík díky autorovu plastickému vylíčení v určitých momentech velmi sympaticky, i když je to zhýralec a nenasytný konzument světa, potěšení všeho druhu a venkoncem vědeckého uznání a jeho plodů „ať to stojí co to stojí“.
Beard je zobrazen zejména jako „antikant“ či „antiplaton“, jako esence moderní superrychlé doby, která sice disponuje obrovským finančním, technologickým, mentálním i kognitivním potenciálem, ale neřízeným samopohybem a absencí autentické individuální odpovědnosti za cokoliv a s o to větší sebedestuktivní silou a naprostou plochostí a povrchností svých motivů, důvodů, priorit nedokáže korigovat svou cestu k záhubě, jakož nedává prostor a ani sebemenší důvod jednotlivci nahlédnout „celou pravdu o sobě“ či činit jakékoliv pokání z vlastních nepěkných činů.
A pravda je – jedinec, tedy nyní slavný nobelista, je de facto zvrácený sobec a chudáček, který se nezřízeně přejídá, utíká od odpovědnosti ve vztazích, práci, vědě i v péči o své zdraví nebo o úklid bytu. Přesto vždy nachází láskyplnou ženskou náruč, spousty posluchačů, pochlebníků i oddaných žáků.
Výrazný konflikt zažívá ve svých 52 letech; tak začíná syžet románu: autor Bearda ukazuje v době jeho společenského vrcholu: v roce 2000 „šéfuje“ projektu Blairovy vlády, Střediska pro zapojení technologií do boje s globální změnou klimatu, k ruce má zkušeného manažera a skupinu doktorandů, kteří jej upřímě obdivují a majího i velice rádi (častý motiv románu). A protože se na pracovšti vyskytuje jen jednou týdně, nevšimne si nikdo, kdo je jejich „šéf“ skutečně. Jeho pátá žena Patrice to ale ví, vede paralelní erotický život a otevřeně muži dává najevo, jak jí to svědčí. Táhne to s řemeslníkem Tarpinem. Beard je celoživotní záletník, ale s nevěrou této své „milované“ manželky se nedokáže srovnat. Zatímco se manželé od sebe vzdalují, jeden doktorand se k němu chce naopak velmi přiblížit. Jmenuje se Tom Aldous a je to nadšený obdivovatel Beardovy teorie, kterou touží rozpracovat do technického řešení transformace světla v elektrickou energii za využití umělé fotosyntézy a následného zpracování jejích produktů. Bearda v tu dobu zajímají jiné požitky, stráví třeba týden na Špicberkách a cestou na skůtru mu zmrzne přirození, takže celý týden nemůže svést žádnou z přítomých žen a velice tím trpí, Beard v té době rozhodně není zastáncem boje s globální změnou klimatu – on totiž nemá žádný postoj k ničemu, co by jej mohlo přinutit k individuální angažovanosti. (prochází mu to tak lehce, až nás mrazí)
Tom, onen řemeslník Rodney Tarpin, Beard a jeho poslední manželka Patrice jsou na počátku tragické smyčky vědcova pádu. Ten provází ukradený nápad jeho tragicky zahynuvšího žáka Toma, Tomovo nešťastné zabití je v jejich bytě zinscenované Beardem tak, aby vypadalo jako brutální vražda a byl za ni odsouzen Tarpin, rychlý rozvod, nalezení nového bytu, hrozného brlohu v Merylebone, a vyhození z vládního Střediska na základě mediální kampaně, která je proti němu vedena po nepromyšlených, ač relativně nevinných řečech ve vládní komisi pro fyziku, kde se naivně pustil na tenký led vysvětlování genderových rozdílů genetickými predispozicemi.
Je třeba říci, že právě v tomto vystoupení a v některých dalších veřejných přednáškách nám vědec ukazuje svou lidštější podobu (kdž jednou přednáší o změně klimatu, veřejně se při tom – ze sebe? – pozvrací; protože před tím neodolá 9 lososovým chlebíčkům). Tehdy byste s ním chtěli o „planetě“ a jeho názorech na společnost nebo literaturu také pohovořit.
Nechtěli byste ale být jeho partnerkami, které využívá jako nástroj léčení chronické „horkosti“ své zastydlé postpuberty, jíž se v mezilidských vztazích nikdy nezbaví. V dalších dvou knihách románu se dostáváme do oka smyčky, která se nakonec zatáhne, velmi zvolna. Zvolna, jako plynou měsíce a roky, jako stárne jeho nechtěná nemanželská dcerka, jako se v něm krví šíří rakovina, jak přibývají kilogramy a pneumatiky kolem jeho těla, jako se množí i jeho úspěšná veřejná vystoupení a dolary na kontě jeho posledního životního projektu: oné fotosyntézu simulující továrny, kterou díky dalšímu skvělému manažerovi, řadě špičkových vědců a technologů a své prestiži vybuduje na principu objevů Toma Aldouse v Novém Mexiku.
Když se v jeden okamžik ukáže chabost jaho pozice jako zloděje a ve vztazích bezpáteřní bestie, přijde konec románu jako blesk z čistého nebe, jako úder na solar, jako velevýznamný vykřičník za naší přítomností. Kdo z nás je autentický a usiluje o nápravu věcí, které má v moci, a kdo jen tupě Heideggerovým výrazem „insistuje“?
Vedle morálního vzkazu nám přes kanál McEwan posílá ještě notnou dávku vybalancované zábavy velkého vkusu, ironie a satiry (příběh s ukradenými brambůrky ve vlaku, který dále na odborném setkání jeden lingvista vřazuje do řady mytických vyprávění typu „Nevědomý zloděj“, nebo krátce před tím vylíčení jeho mediálních peripetií a tahanic s genderem, které mu celkem nezaslouženě, ale pro masově komunikační hluk běžným způsobem přinesly nálepku „nacisty“ a způsobily vyhazov z přestižního místa ve vládním Středisku), ale zejména toho, co nejvíce postrádám ve většině současné české prózy: globálního nadhledu a přirozeného umístění světově významných dějů a lidí do komediálního a satirického románu o slaboších a lidských poklescích, o lenosti a přílišném sobectví a flegmatismu a cynickém skepticismu pod praporem lehkosti bytí a vědomí nesmyslnosti všeho. Román je vytříbeným moralizováním se znalostí prostředí, „stavu světa“ a duše obyvatele lokální metropole a globální vesničky.
Příjemné trávení!
Ian McEwan – Solar
2010
Česky: Lad. Šenkyřík, 2011
Vydal Odeon ve Světové knihovně jako svazek 110, gratulujeme!
