Narovnání vztahu státu a církvemi sleduji po léta, jako učitel humanitních a uměleckých předmětů církevního gymnázia, jako člen a krajský radní jedné strany a státní úředník touto stranou nominovaný, nyní v ústraní jako odborný pracovník ve školství. Tento tag nesnese dlouhé řeči, takže: opětovné lavírování s pravdou a spravedlností, které předvádí část koaličních politiků, není populismus, ale podle mého názoru donebevolající hloupost. Církve byly a jsou rození správci majetku, osvědčily se po celé dějiny, zejména v krizových situacích, v mnoha oblastech, kde i dnes stát tápe (zdravotnictví, školství, sociální služby). Omýlání marx-leninských pouček jako východiska, tolik zažraných pod kůži národa, musí politici opustit ve chvíli, kdy jde o pravdu a nápravu křivdy.
Jde také o to, že dotčení politici nevystoupí přímo a nedokáží si říci o své preferenční hlasy jasně: chceme podpořit učitele, budovat a udržet dopravní infrastrukturu a rozvíjet venkov, proto nechceme nyní vracet církvím majetek. Místo toho zahlcují veřejný prostor sofismatem rozpočtové odpovědnosti. Tohle zlé lhaní si do kapsy části současné středopravicové koalice je sice v české politice kolorit (vzpomeňme na Tlustého nebo na osm let vlády rudých), ale s velmi negativním mezinárodněpolitickým přesahem a hlavně s devastujícím přesahem k srdcím, svědomí a právnímu a historickému vědomí Čechů. Co dodat, snad pokračující ostudu našeho státu dokáže vyřešit zatím uvážlivý, pravdu a spravedlnost rozlišující premiér; nebo si ti politici konečně uvědomí, s čím si zahrávají?
Vzdělávání – věc veřejná
O blogu
učitelský ranhojič; https://gramotnosti.blogy.rvp.cz/files/2018/09/koubek.png
Zdeněk Sotolář
11.1.2012 at 20.57Dobrý restituční večer přeji. Dovolím si jen pár \“nespojitých\“ poznámek k tomuto tématu.
Především: Doufám, že s restitucemi bude \“konečně dokončena\“ definitivní rozluka s církvemi. I ve školách! Mám na mysli výuku náboženství.
Říkáte, že \“Církve byly a jsou rození správci majetku.\“ No, konečně vím, k čemu byly zrozeny.
Ještě k té \“pravdě a spravedlnosti\“: Proč máme financovat stále větší počet kněží na stále menší počet věřících? Neměla by naopak probíhat \“optimalizace\“ jako ve školství? Jak je to s tím mobiliářem? Nikdy se o něm nemluvilo a najednou vyskočil jako knížecí čertík. Jak je vlastně ohodnocen metr čtvereční církevní půdy? Stejně jako v minulých necírkevních restitucích? A ten \“negativní mezinárodněpolitický přesah\“… To je už jen stylistická figura, která se s oblibou vytahuje jako strašáček bubáček.
Petr Koubek
12.1.2012 at 8.58Děkuji za milý komentář, přeju Vám hezký nový rok! Odluka státu a církví je historicky velmi významná pro všechny, církev bývala autonomní silou se správními kompetencemi, včetně správy majetku a historicky se osvědčila, z mnoha důvodů, které by vydaly na kolokvium. Církev jako nástroj státu po roce 1918 se potřebuje této opratě zbavit a vrátit se ke statu jí vlastnímu, k autonomní emancipované síle jedinečné svým dosahem a činností mezi jinými „spolky“, kam ji svého času, než si uvědomil její politický vliv ve světě, řadil současný prezident. A ona tam v jeho horizontálně sociologizujícím a nutně simplifikujícím pohledu mohla patřit, rovinu podpory ducha chřadnoucího národa bez vůle samozřejmě ekonom a politik Klaus, vyznávající ve veřejném prostoru zákony Nietscheho víc než kohokoliv jiného (…) nemohl vnímat a myslím, že ji nevnímá dodnes. Shodneme se tedy, že odluka je důležitá pro stát, získává partnera, pro Vás, nebude to z Vašich daní, a v neposlední řadě pro církev, bude se muset změnit – odpovědnost jí svěřená zkřížením odpovědnosti duchovní s odpovědností za správu světských statků jí k tomu určitě pomůže. V krédu říkáme, že je jen jedna všeobecná církev – proto ten singulár.
Co se týče konkrétních aspektů smluv, o nichž mluvíte, myslím si, že není pochyb, že obě strany vyjednávání postupovaly od začátku pragmaticky, za dobu 2008-09 ale musím říci, že jednání bývala tvrdá, ale korektní, netaktizovalo se. Práci nynější komise a ani nyní uzavřenou smlouvu neznám. Vycházelo-li se ale z podkladů církevní komise z roku 2007-09, pak tam byl movitý i nemovitý majetek, o nějž podle soupisů z roku myslím 46 církve přišly.
To, že se stát handrkuje s církví, tedy silou „pravdy, lásky, práva a odpovědnosti“; a hlavně svědomí, nevnímají jako historický omyl a strašlivou ostudu jen mnozí Češi. Věřte, že za hranicemi na západ i na východ jsou ty zdejší dvaadvacet let trvající tahanice stejně nepochopitelné, jako řeči Klause o tom, že globální změna klimatu je způsobena jenom sluncem…
Důvody jsou zjevné: levice bude chtít, aby církev byla samostatná a když tak se věnovala seniorům, dětem a matkám s dětmi – tu roli jí neberou; konzervativci považují církev za nositele významných hodnot, které se bez posilování jejich vlivu ztrácejí a zamlžují; no a pro liberály je svoboda všech, včetně svobody náboženských skupin podpořené odlukou od státu primární cíl. Všichni (až na komunisty a podivné nedomrlé ultranacionalisty) jsou tedy pro spravedlivou odluku, přesto se tomu mnozí z nás brání. Proto jsem v textu použil jinou figuru: s podzemním proudem „marx-leninismu“ a pověrou o jedu církevním, která možná indoktrinovala mysli a ovlivňuje rozhodování a souzení mnohých z nás…
Zdeněk Sotolář
12.1.2012 at 21.41Zdravím v novém, zdá se zajímavém roce. Možná je to i tím podzemním proudem, cojávím, \“možná nikdo neví, že jsem marxist levý\“, jak praví oblíbený filosof, ale když čtu vaši větu \“než si uvědomil její politický vliv ve světě\“, pociťuji jistý neklid. Nebo dokonce mrazení? Nemyslím, že právě politický vliv je, byl a bude zrovna tou nejsvětlejší stránkou života církve. Nebo církví. Možná zazní protiargument o roli církve a Jana Pavla při pádu komunismu, ale ani to mě zrovna neuklidňuje. Raději bych viděl vlídnou tvář toho \“spolku\“.
Petr Koubek
13.1.2012 at 8.53Díky, pane kolego, chraň Bůh, abych vyzdvihoval roli církví jako politické či zemsky správní a soudně správní síly – ty funkce plnila jako spolek průměrně daleko převyšující tehdejší populaci vzděláním, rozhledem, majetkem, formálními pravomocemi apod. Ano, církve mají být následovníky Boha na zemi, kráčet v jeho stopách a šířit dobrou zvěst, že člověk nemusí být mrtev už na zemi, ale ani po smrti: když bude spravedlivý a milosrdný, bude v pravdě dobře a aktivně žít; posmrtná blaženost jako v Ježíšově případě prolomí brány smrti a vstoupí mezi nás. Ale pro některé politiky s reálpolitickou perspektivou (že politiku tvoří politici, tedy ti, kdo drží moc nebo o ni usilují), jako je současný prezident, má církev hodnotu a je pro něj srozumitelná jen z toho důvodu. Proto se stýká s panem kardinálem Dominikem Dukou (drží z Klausovy perspektivy \“moc\“) a pak s lidmi, kteří ultrakonzervativismus složený z pár vytržených vět z Písma a z pár nesmyslných vět z tradice, která vznikla bůhvíjak a bůhvíproč (často jsou to principy vedoucí k rozdělování lidí a posilování nenávisti, nikoliv principy \“pravdy a lásky\“ Spasitelovy), vláčejí jako prapor boje za národní čistotu a podobně hloupé, ale slyšitelné cíle (Hájek, Bátora).
Děkuji moc za připomenutí Egona Bondyho, jako študák jsme s vedoucí katedry jezdili na spanilé jízdy do Bratislavy, ale to on už nebyl marxist levý, ale zapálený globální hluboký ekolog, který jedl jenom jogurt a ke \“konvím piva\“ z Něžného barbara se nechtěl znát…
Přeji krásný a inspirace plný rok 2012 a modlím se, ať je nám Bůh milostiv ve všech zmatcích, jichž jsme momentálně svědky a to i ve školství. (mám podezření, že hodně z našich \“menších, českých\“ problémů je způsobeno tím, že \“prst na tepu doby\“ drží novinář, který potřebuje prodat masám informaci, a politik, který potřebuje stále lidi upozorňovat na svou přítomnost… \“Já\“ 🙂 Pro nevěřící jsme s kamarádem Kamilem Bujárkem vymysleli alternativní požáhnání: \“Přírodo, buď milostiva a žehnej nám!\“
Zdeněk Sotolář
13.1.2012 at 18.32Nad sběratelskou vášní pro plnicí pera jsme se mohli i pousmát, ale že se do šatníku derou namísto modrých hnědé košile, z toho je mi více než smutno. A měli bychom se bát.