Goebbels a Baarová v Komedii

Nejsilnější momenty ze včerejšího představení pro mě: Propaganda opakuje věci tak dlouho, až je lid přijme za své! Propaganda naslouchá lidu a lid tvoří! A nebo: Ministr a jeden z nejmocnějších lidí ve státě obětuje vše jen pro mne a odjede se mnou!

Mnohoslibné výroky a myšlenky hlavních postav tvoří základní osu představení po stránce tématu i kompozice. Na scéně se míjejí, jen občas dojde k náznaku dialogu. Náznakovitě se jeví i celý vztah, než přijde propojení a vystřízlivění s tragickým vyústěním v závěru – pro člověka i pro lidstvo.

Mužova role představuje předobraz neukojených ambicí spojených se sebetrýznivým podezíráním sebe sama a národa ze slabosti. Takový byl Josef Goebbels na počátku raketové kariéry, v níž byl epizodní vztah s Lídou Baarovou jen drobným zastavením a drobnou odbočkou na přímé cestě do pekel. Muž, který dostal příležitost, a se svou inteligencí, skvělým akademickým vzděláním a přízraky vlastních a kolektivních rasových předsudků byl dokonalým ztvárněním Německa na pokraji propasti a při pádu až na dno.

Liduška, jak se sama ve své výpovědi tituluje, herečka s dokonalým uměním a tělesnou krásou, je na počátku své juvenilní slávy. Dostane se do hledáčku vedení nacistické strany. Bez toho, aby rozuměla obsahu a chápala možný přesah deklarované nové národní ideologie, užívá si výsluní slávy spojené s otevírajícími se možnostmi dalších a slavnějších rolí pro film a divadlo, se „skyboxy“ a večeřemi s nacistickými pohlaváry. V době berlínské olympiády se její sláva dotkne hvězd. Na rozcestí mezi hollywoodskou kariérou a prací pro německý režim ale nakonec rozhodne slabá chvilka šéfa jeho propagandy (dnes tiskový odbor) o velké a celoživotní tragédii mladé ženy. Namachrovaný státní a národní „PR manažer“ ji totiž po tom, co momentální slabost pominula, zahodil jako onuci. Slabá žena je pro mne osobně také obrazem malých středoevropských národů a jejich dějin.

Vratkost hodnot, samotného člověka i davu či národa v technologickém věku a těkavé kultuře zde může představovat aktuální vzkaz těm, kteří oproti kulturní a ekonomické integraci silné, jednotné Evropy staví nestálost národních států s jejich vzájemným vyjednávání a boji. Lid a dějiny je i dnes snadné tvořit. Vzpomeňme jen na „run“ na americkou duši i mysl, který vedl Georege W Busch v roce 2002 a 2003 a který vyvrcholil nešťastnou válkou v Iráku. Co měl OPRAVDU společného Saddam a Bin Ladin, se již nikdy nedozvíme. Nebo v menším u nás v ČR: co má OPRAVDU SPOLEČNÉHO Ježíšovo učení o lásce k Bohu a k bližnímu svému jako k sobě samému, jeho život, umučení a zázrak Spásy s nenávistí k homosexuálům a homosexualitě a jejich veřejným napadání?

Dušan D. Pařízek umožnil svým excelentním protagonistům Gabriele Míčové a Martinu Pechlátovi dokonale vyniknout. Předvést nejlepší ze svého hereckého nadání i přirozeného oddání se stylu role. Pokud se rozhodnete představení navštívit, uvidíte jeden z vrcholů devítileté historie souboru, který v Komedii pro Prahu objevil německé a rakouské divadelnictví. Protože soubor Pražského komorního divadla v dnešním složení a se současným repertoárem v červnu v Komedii končí a jedná se o předloňské představení, měli byste si pospíšit. Ježto hlediště bývá v této poslední sezóně dlouho dopředu vyprodáno.