Prober se! Ale já nespím. Tak se prober!

Podle režie Davida Jařaba zinscenovali herci Pražského komorního divadla s Terezou Voříškovu  pozdní látku skvělého rakouského modernisty Arthura Schnitzlera. Kdo má rád Kubrickovy filmy, zná adaptaci pod titulem Eyes Wide Shut. A kdo má rád divadlo Komedie, určitě neudělá chybu, když nechá hrůzy jedné noci anonymních hrdinů hry do svého světa vstoupit.

Kdo už někdy chtěl, chtěl tak, že musel, pak si komedii hrůzy užije o to víc. Závěr je jasnej: někdy stojí za to vzdorovat chtíči, i když se zdá sebelákavější… Co dodat, možná se lze pokusit interpretovat druhou, méně jasnou perspektivu hry, ať nepíšu jen o tom, co Schnitzler napsal o mužích: jde o sen Anny, která se v originále jmenuje Albertina, a žije v manželství, které se vytratilo do všednosti. Zatímco povedený znuděný mužíček napíná možnosti tohoto světa a jeho touhu zažít dekadentní soiré „lepší společnosti“ zaplatí dva mladí lidé životem, Albertina prožije psychoanaliticky jednoznačný sen. Život a jeho nuda, ty věčné výčitky vůči manželovi a ten pohled, který byl před patnácti lety tak neodolatelný… a je prostě pryč.  Tak její život se ve snu obrátí proti muži, který je jejím osudem, ale je mu to osudu navzdory prostě jedno.

Otázka, zda žena Franzovi (Roman Zach) odpustí, je v závěru právě proto, co už není, Albertinou Annou v podání Dany Polákové zodpovězena – já ano…

Pochmurná scéna ze soudní patologie nám připomíná jediné – vražda nebo zaviněná smrt láká pachatele na místo činu. Smrt je neodolatelná. Lze ale mrtvé prosit o odpuštění? Není to kýč? Já si myslím, že ne, že to je život, není to hezké, ale OBČAS se to stane. Čekáme odpuštění? Fakt?

Výkony osmičky herců a hereček, které předvádějí „odvážné scény“ i silné dialogy stojí za opakovanou návštěvu. Už proto, že tento soubor asi opravdu za chvilku v Komedii hrát a šokovat nebude…

Za pozornost stojí také video-projekce analogická ději, a černobílou syrovostí skvěle doplňující barové jeviště. Temná a vtíravá hudba Ivana Achera je již samozřejmou třešničkou na dortu. Hra je jiná, než konverzační performance a deklamační hry rakouské sezóny. Je to epika, ale dotkne se Vás, když si vzpomenete na svůj život. Hra je totiž zase předně o Vás.

Touhy a výčitky

David Jařab a Arthur Schnitzler

Pražské komorní divadlo 2010 jako součást Rakouské sezóny