Nejsem teoretik. Neumím psát plamenné články o tom, jak si představuji budoucnost mých budoucích žáků.
Dovedu si představit skupinu žáků, kteří mají všichni tablety. Dovedu si představit třídu vybavenou dokonalou projekční technikou, kde vyučující promlouvá k žákům z obrazovky a demostrující virtuálně všemožné pochody tohoto světa. Dovedu si představit žáky, kteří se v mimoškolním čase vrací k předvedeným modelovým situacím učitele a znovu si opakují, co se dozvěděli ve škole.
Bohužel si musím umět představit, že až se vyučující dostane k problematice kaučuku a ukáže žákům, jak se nafukuje balonek, bude opakování opravdu jen virtuálně. Pokud budou odborníci v EU vypracovávat podobné směrnice jako tu o nafukovacích balóncích je jedno z teoretických východisek reformy školství už jasné. Žádné názorné vyučovací pomůcky. Jednak to stojí peníze a děti by si jimi mohli ublížit. Vše bude na internetu názorně popsáno a nakresleno. Rodiče koupí žákovi tablet se stálým připojením k netu (to školství nic stát nebude) a žák bude hledat a třídit a ověřovat.
Vzhledem k tomu, že: „Informace je vlastnost odstraňující apriorní neznalost příjemce.“ (C. Shannon).
Zahltíme žáky informačními materiály, portály, systémy a j.
Žák se bude dívat, jak by to bylo, kdyby to opravdu bylo.
Názor: Pokud bude cílem reforem žáky zavádět stále hlouběji do virtuálního světa, ve kterém již jsou díky některým hrám, budou umít větší problém posuzování reálných životních hodnot.
