Přestěhovali jsme do domku se zahradou. V květnu. A protože je to už skoro rok, co jsem se dozvěděla o existenci polykulturních záhonů a poté objevila přírodní zahrady, moc se těším až to všechno vyzkouším. Protože jsem nikdy o zahradu nepečovala, tak jsem zvědavá jak to půjde.
1. Zóny
První problém se objevil okamžitě. Rozdělení zahrady na zóny je zde naprosto nevyhovující přírodní zahradě.
Je to naprosto klasický domek, který má vedle průjezdu předzahrádku s květinovým záhonem, kolem chodníku růže a v koutě ,,skalku,,. Na pohled moc krásné. Hlavně dokud to někdo okopává a plevelí. Za domkem je dvorek s kůlnami, za nimi okrasný záhon, pak jahodiště a za ním zeleninové záhonky.
Takže pokud chceme nějakou zeleninu ještě letos, nemohu prostě budovat záhony u domu v zóně jedna. A tak honem dávám semena a sazeničky na ty stávající.
Vrhnu se tedy na zahradní zónu 0 – dům. Ale ouha. Vybudovat zelenou střechu není jen tak snadné ani levné a je nutné k tomu přesvědčit chlapa, to bude muset počkat. A co třeba zelené zdi? Ze dvou stran domku je vydlážděný prostor, zepředu je zeď schovaná pod balkónem, takže žádné ideální podmínky. Všechny plaménky co zde již jsou, rostou asi 2m od domu. Začínám tedy na balkóně, počet tradičních truhlíků s muškáty jsem během dvou měsíců zvýšila na devět a do obou rohů balkónu umístila veliké květináče s popínavými papriko-okurkami. Na konci června jsem se odhodlala vykopat nejmenší plamének a přemístit jej do květináče k zadnímu vchodu. Muž zboural slepičí výběh, takže jsem dostala k dispozici pěkný zelený plůtek a pověsila jej z okapu jako podpěru na popínání, teď jen aby to plamének přežil. Přední vchod si zatím musí vystačit s bývalými slepičími miskami, v nichž pěstuji netřesky a jiné tlustolisté kytky ze zahrady.
Zóna druhá je vzdálenější od domu a bude potřebovat více promyslet. Ovocné stromy tu již jsou – skoro všude, dominují tomu jabloně na drátech. Takže spíš bude potřeba jich pár zrušit. Předběžně jsme určili umístění jezírka a vysadila jsem tam u plotu dvě vrbičky. A protože jsem neúnavný fanda jezírka, tak už chovám v akváriu živorodku komáří.
Pátá zóna – houština, také nejde tak snadno, jak se zdá. V koutě zahrady za meruňkou roste maliník. Zasadila jsem tam lísku, ale zatím se jí moc nedaří. Alespoň jsem tam nanosila staré větve a dřevo pro ty brouky a ježky a tak. Odnož trnky se mi nepovedlo získat a borovička si tam asi bude s tou meruňkou trochu zavazet. Uvidíme, co tam nakonec poroste.
2. plánování přírodní zahrady
Přečetla jsem na internetu všechno o přírodní zahradě a zdravé zahradě a také jsem si koupila dvě knihy. Všechno to zní krásně a logicky, ale bohužel to není tak snadné.
Na zeleninu jsem připravila tři záhony, jeden klasický čtverec s bramborami, druhý ve tvaru podkovy podle teorie klíčové dírky na běžnou zeleninu a třetí mayský záhon na rajčata. Na cestičky mezi záhony jsem použila karton a písek nebo desky.
V podkovovém záhonu jsem si stoupla na cestičku, která byla uprostřed, udělala řádky a do nich zasela semínka. Rostlinky už brzy rostly jako z vody. Trošku mi zkomplikovalo život, že jsem nepoznala, která rostlinka je zelenina a která je plevel, takže jsem musela počkat až to vyroste aspoň na pět centimetrů. Alespoň jsem se zatím vyhnula tomu protivnému plevelení.
Ovšem po čase, když jsem viděla ty vzorné záhonky u sousedů mi svědomí nedalo, a okopala jsem alespoň prostor mezi řádky. Abych se však nezpronevěřila ideálům přírodní zahrady požádala jsem muže, ať ze sekačky sundá sběrný koš, takže jsem si od té doby vždycky mohla shrábnout trošku suché trávy na zamulčování záhonů nebo cestiček.
Na internetu měl fotografie polykulturního záhonu nějaký šťastlivec, který se chlubil nejprve ředkvičkovou a poté salátovou smrští. Tak od těchto dvou druhů rostlin jsem já vypěstovala asi tak po dvou exemplářích.
Zato můj mayský záhon zarostl parádně. Staří Mayové ovšem žili v jiných klimatických podmínkách a nejspíš si předávali znalosti z generace na generaci, takže určitě neměli ten problém, co já.
Tedy po třech obvodových stranách záhonu (S,V,Z) jsem udělala důlky a do nich dala vždy semeno kukuřice a dvě semena fazole, aby se po ní pnuly. Samozřejmě kukuřice začala růst málem o měsíc později než fazole. A pro jistotu fazole vzešly úplně všechny zatímco kukuřice tak úspěšné nebyly.
I přesto ale společně tvořily sluneční past, do níž jsem později zasadila sazenice rajčat. Ovšem ke stonkům jsem nemohla zasadit pro biologickou ochranu bazalku, protože jsem ji zapomněla koupit.
Po čtrnácti dnech jsem si na ni konečně vzpomněla, jenže tou dobou už byl prostor pod rajčaty dost zaplněný fazolí, která se na těch pár kukuřic prostě nevešla. A tak jsem alespoň vyštípala boční výhony rajčat. Bohužel už mě nenapadlo jít toto udělat i podruhé, takže když jsem šla trhat první rajčata, honem jsem sháněla další tyčky, protože většina rajčat byla trojitá.
Protože odpoledne byla rajčata už ve stínu, vytrhla jsem několik kukuřic a fazolí na západní straně a tím se záhon více otevřel a rajčat bylo více, než jsme mohli sníst.
Příští rok bych třeba mohla zkusit vybudovat pro zeleninu ,,vysoký záhon se samovyhříváním“ a to někde blíž u domu
Stejně bohatá byla úroda brambor.
Záhonek, který jsem založila, byl sice malý, ale dala jsem kolem něj všelijaké staré dřevo, aby v něm mohli žít brouci, kteří žerou mandelinky, takže mi odpadla alespoň tato starost, mandelinek bramborových jsem potkala opravdu jen několik.
Ovšem na velké části půdy, kterou jsem nechala ležet ladem, začaly pod makovicemi růst také brambory. Když jsem to všechno na podzim v potu tváře vykopávala, tak jsem zjistila, že takhle by to nešlo. Slíbila jsem si, že příští rok vyzkouším to pěstování ve slámě.
Také je na čase promyslet na příští rok umístění pískoviště, stávající hromada písku je již z poloviny spotřebovaná a navíc v tom místě předtím parkovalo auto. Také bazén bude potřeba nějak vylepšit, protože letos se naklání jako šikmá věž v Pize.
Mimochodem ten přesazený plamének a paprikookurky v době naší dovolené uschly. Netřeskům u vchodu se daří dobře narozdíl od ostatních tlustolistých rostlin, které ve druhé misce shnily.. A líska se po několika posekáních spolu s trávou zase vzchopila a žije.
