Jak reagovat na čtenářský propad (PISA)?

Rychle, ale chytře. To bych u nás rád zažil. Právě jsem sylšel v rádiu, že Vídeň, zdrcena ještě horsím rakouským umístěním, než jakého jsme dosáhli my  Češi, zve do škol babičky a dědečky (těch je zatím ochotno málo…), aby s dětmi četli. Totiž aby naslouchali, jak jim děcka čtou, pomáhali jim se slovíčky a smyslem. Je ovšem otázka, jak moudré prarodiče Vídeň má…Myslím, že se to v rakouském tisku začalo sledovat před Vánoci (http://www.krone.at/Wien/Senioren_sollen_Kindern_das_Lesen_beibringen-Nach_PISA-Debakel-Story-236883)

Tedy vlastně hned, ne? Když porovnám představu, že dětem nejlíp k lepšímu čtení pomůže pořádný test (nejlépe na známky), a představu, že potřebují, aby si s každým děckem aspoň 20 minut denně někdo hezky četl, byl bych pro hezké čtení. Čtení se totiž učí čtením. Ale normálním, ne školským koktavým předčítáním jeden žák po druhém nahlas, aby paní učitelka nachytala ty, kdo nedávali pozor. Na to pozor – i někteří pradodiče možná jsou okřikovači, víc než naslouchači. Uvidíme, co to ve Vídni nadělá. V diskusních příspěvcích na webu jsem si k tomu přečetl výroky hodné diskutérů na www.ceskaskola: za celé to zhoršení prý může ta reforma! Ještě že ji Rakušáci taky mají, na koho by jinak mohli svádět pokles čtenářských dovedností a zájmů?

Šlo by u nás zvát takové „knižní dědečky a babičky“? Odhaduji, že na venkově by to šlo lépe, leckde ještě mají školu v místě a lidi jsou na sebe méně lhostejní – ale kde jsou takoví, kteří by nechtěli do třídy vnášet staré okřikovací zvyky nebo měření tempa čtení? A nechtěli by známku?

Myslím, že i tihle knižní senioři by potřebovali projít krátkou dohodou, školeníčkem o tom, co vlastně pomáhá děcku ve čtení. A kdo je tomu naučí? To jsou mi nějaké začarované kruhy…