Státní maturita je mocenská maturita

Pojmenujme si přesněji, co je ta „společná maturita“, ať víme, co s ní.

Za p. Zeleného byla státní maturita mazaně přejmenována na „společná“ – pročpak? Aby byl zastřen její charakter MOCENSKÝ. Ta státní maturita je silou mocí vnucena všem, stojí za ní zákon a úřad a případně polici, pokuty a vězení… A my přitom ani nemáme domyšleno, nač vlastně takový aparát je potřebný zrovna pro školství! Co je zrovna ve vzdělávání takového, že je třeba na to mít zákon, příkazy, jednotnou zkoušku, která bude držet na uzdě touhu lidí studovat na vysoké škole nebo vykonávat kvalifikovaná zaměstnání? Kdyby šlo jen o peníze, na to by stačily zákony hospodářské, o financích a podnikání. Tohle je hodno větší pozornosti. Ale dnes nás pálí přímý zásah – poškození studenti, a taky že se právě rodí hodně degenerovaná představa o tom, co je to být vzdělaný.

Nemáme jí tedy říkat ani společná, ale asi ani státní, protože její pravé jméno je MOCENSKÁ MATURITA. Když se na ni podíváte takto, zahlédnete lépe, jak je možné, že v klidu a bez nápravy uškodí mnoha studentům, zmaří jejich studijní kariéru nebo zaměstnanost, poškodí je na celý život. Taky pochopíte, když ne už teď, tak za pár let, že mocenská maturita, prostřednictvím svých slouhů v Cermatu a z vůle mocnářů v politice, poškodí představu, co je to být vzdělaný, a co je to dobře vyučovat. Stará výzva, co bývala psána v průčelí obecní školy, „Pojď sem, synu, a uč se modrým býti“ se definitivně změní na „Pocem a koukej se učit!“

A když víme, že pravé jméno státní maturity je mocenská maturita, musíme si dávat pozor nejen na to, koho už zakousla, ale i na její budoucí kousky:

Obávám, se, že HOZENI PŘES PALUBU by mohli být i studenti dalších ročníků, pokud se nezmění zákon školský – pasáže o maturitě jsou tak rakouskouhersky podrobné, že se dnešní vadná státní maturita moc napravit nedá, pokud se nenapraví zákon. A to, jak víme, Parlament v téhle republice neumí, nebo rozhodně neumí včas, neboť se nezajímá o vzdělanost dost naléhavě.

Musíme mocenské maturitě obrousit zlé zuby: Na co můžeme tlačit (a já to protlačovat budu), je to, aby se hodnocení kterýchkoliv výplodů vynucených od studenta státem HODNOTILO ABSOLUTNĚ MÍRNĚ.

Nic se nestane, když tou nezrušitelnou státní částí prolezou všichni! (Letos vidíme, že pokus o čistku mezi žáky dopadl hanebně, uškodil schopným žákům a zostudil hodnotitele.) V zákoně není stanoveno, že někdo musí v státních mocenských testech nebo písemkách propadnout. Nikde není, pokud vím, zakázáno přidělit za písemku nebo test body (od „málo“ po „velmi hodně“) jenom tak, že se při tom nedopustí, aby nízkými body ze státní části byly zmařeny výsledky části školní. Zkrátka dokud stát neumí testy a písemky dělat a hodnotit, nebude mu dovoleno škodit (i kdyby sama školní maturita byla taky zpackaná, nebo prodaná). Kozlovi nebude dovoleno zahradničit ani v zahrádce hodně zpustlé.

(A mezitím se snad podaří v zákoně zahnat státní zkoušku do patřičného chlívka, tedy například jako test připouštěcí, skládaný někdy během studia – někdo si ho dá v listopadu, jiný o dva roky předem. Pak se může test snadno opakovat, když žák ještě neuspěl, a test může být „minimální“ a může zajišťovat, aby i učeň s maturitou, který je třebas výborným stavitelem nebo krejčím, ovládal dorozumívání a časem i počítání aspoň tak, že nebude v dospělém životě otrokem své negramotnosti a bude s to přijímat příkazy svého šéfa či se domluvit se zákazníkem).

Získáme tak čas na to, abychom donutili úředníky a politiky k tomu, že DO KONCEPCE MATURITY BUDE NAVRÁCEN ROZUM. Národ potřebuje čas k tomu, aby se jeho vzdělavatelé dohodli na tom, co vlastně je člověk vzdělaný (s maturitou), „jak dobře je dobře“, a jak tuhle představu o „dobře“ uvést v soulad s tím, jak dobře umíme vyučovat! Mnozí chtějí přeměřovat žáky (nejen mnozí úředníci, ale čteme tu i výroky od učitelů, ba i od rodičů), ale nemají to propojené s tím, aby se starali, jak dobře jsou děti vyučovány. Opakuju, že právě na společném vývoji toho, jak se bude zjišťovat kvalitní vzdělanost žáků, se mají učitelé i veřejnost teprve naučit jednak o kvalitě přemýšlet, a jednak taky vyučovat.

Zní to krutě, jako bychom neměli učit, ale tak to není. Co hlavně neumíme, je dohadovat se a dohodnout, co chceme od vzdělávání dětí, a neumíme uvažovat o tom, jaké postupy k té vzdělanosti, po níž toužíme, vedou. Nemůžeme říkat, že někdo umí vyučovat, když ve skutečnosti nevíme pořádně, co to vůbec je dobře vyučovat. Když si od státní moci necháme vnutit, že dobře vyučovat je mít správné výsledky v mocenské maturitě, nedozvíme se o učení a vzdělanosti nic, a taky nic nezlepšíme.

Někteří ale myslí, že oni to vědí: kdo považuje za vzdělanost MNOHOUČENOST, ten ví, že má dětem odvykládat látku, přinutit je naučit se údaje, poučky a termíny nazpaměť, splnit některá cvičení a udělat test. Jenomže mnohoučeností se mezi vzdělanými lidmi opovrhovalo už v antice a taky Komenský před ní varuje. Proto není možné jejím příznivcům vyhovět a celý školský systém jejich představě podřídit. Například ti, kdo chtějí, aby se písemky ze slohu psaly přesně do pomyslných žánrových šuplíků, nebo aby se v didaktickém testu z mateřštiny požadovalo zapamatování několika z 460 tisíc slov nebo jiných údajů, či aby bylo nějaké vyjádření zase zařazeno do jakéhosi předpotopního šuplete, nemohou tvořit státní zkoušku pro ty, kteří dokážou víc a líp.

Ale měli bychom vzít v úvahu, že jsou to taky lidi, a že možná jejich školy vyplodí taky dobré lidi – pokud tedy nedělají z žáků naprosté otroky svých šuplat a nařízení. Takže ve školském systému mají být i školy upjaté i školy svobodné. A proto právě nemůže být jednotná mocenská maturita (a totéž bude platit o státních testech pro 5. a 9. ročníky ZŠ!)

Takže nejbližším náhubkem proti zlé mocenské maturitě bude, když nebude smět ovlivnit celkový výsledek maturity, ale bude prostě jen zprávou o tom, jak žák splnil představu o kvalitě učení, kterou si jistá skupina u moci usmyslila.

Budeme vědět, že žák je například bystrý, tvořivý, dovede samostatně uvažovat, uplatnit své znalosti v nepředpokládaných situacích, a že v mocenské maturitě se zařadil do předposlední pětiny žáků. No a co? Zaměstnavatel si řekne „Já hledám právě toho, kdo umí doslova poslechnout příkaz a bez dlouhého přemýšlení ho splnit, Vy jste ale v testech, které takové lidi odhalí, neuspěl“ – a takového žáka, který cermatický test nesplnil dost vysoko, odmítne! Anebo si zaměstnavatel řekne „Vidím ve Vašem portfoliu a na webu Vaší školy, mladá dámo, že jste vypracovala několik nápaditých projektů, že se dokážete taky výstižně, stručně a působivě vyjadřovat a máte uspořádané myšlenky a názory – takovou osobu právě hledáme, my bychom nechtěli někoho, kdo pořád čeká na příkazy a neumí se rozhodovat zodpovědně, tak Vám nabízím plat xxxxx Kč. Ale víc uvidíme ve zkušební době.“

Jediný, kdo nebude dost spokojený, budou ti, kdo by rádi dostali nebo sčítali absolventy s vypálenou značkou „100%ní záruka Vaší spokojenosti“. Takoví však nejsou žádní, a ti, kdo je požadují, budou nespokojení vždy. Nemá cenu do nich investovat další miliardy za mocenskou maturitu.