Hodnoty, jimž se musí podřídit pojetí a obsah školního kurikula pro věk 3 – 18 ve Skotsku
Není snadné propojit výčet a popis hodnot, jimž má národní a školní kurikulum sloužit, s konkrétním zněním osnov, nebo ŠVP, nebo sylabů učitelského studia na VŠ. A přesto bychom to měli považovat za povinnou profesní dovednost každého učitele!
Autoři návrhů a nápadů o tom, co by mělo být „v osnovách“ nebo v učebnici, u nás obvykle nedovedou o souvislosti mezi velkými hodnotami a konkrétním učivem dost soustavně přemýšlet. Právě proto se zas a zas pokusy autorů učebnic, tvůrců osnov i školské politiky vůbec zvrtávají do materiálů a předpisů, ve kterých je plno vnitřních rozporů, kde scházejí důležité věci jako např. dostatek času na výuku a na rozvoj cenných vědomostí i dovedností u každého žáka.
Fráze o velkých hodnotách se u nás sice prohlašují, ale v diskusích o kurikulu (o RVP-ŠVP), o výuce a o učebnicích, o standardech atp. se hrozivě projevuje nahoře i dole úplné ignorování toho, že každý krůček učitele a žáka ve třídě má mířit k rozvoji velkých cílových hodnot. (Všimněte si níže, že Skoti, takový úsporný národ, nejmenují žádnou hodnotu typu „zaměstnatelnost“!?) Naproti tomu se u nás v politických i odborných návrzích zcela nekriticky projevují přístupy a zdůrazňují podrobnosti, které nemají s velkými civilizačními hodnotami mnoho společného.
Čím to je? Myslím, že jak ti navrhovatelé, tak ti, kdo prohlašují, že velké cíle a hodnoty jsou jenom falešné reformistické nápady „teoretiků“, prostě neumějí to spojení vidět ani myslit. Prostě nevědí, čím že by ve třídě a škole se žáky k hodnotám mířili, které úkoly, která témata, které podmínky práce by žáka k takovým vysokým cílům vedly. Nikdo je tak myslit a vyučovat nenaučil, a sami na to nepřišli.
Poučné je vidět, jak se o to propojení snaží a s jak připravenými učiteli to dělají v té cizině, kde se to aspoň trochu daří.
Nečtěte si jenom úryvek níže přiložený, ale pročtěte si taky McKinseyho zprávu o úspěšných školských systémech ve světě (How the world’s best performing school systems come out o top – už ze září 2007!
Měli bychom volat k zodpovědnosti za velké společenské hodnoty nejen toho, kdo navrhuje přízemní osnovy, ukoptěné standardy nebo primitivizující testy nacpané starou slámou, ale také toho, kdo v učitelské profesi po takových osnovách volá a kdo je nekriticky vítá.
Jak se vy, kolegové i politici, chcete vyrovnat s tím, že nově navržené staré osnovy, které opět zaberou učiteli a žákovi životní čas, zase obsahují takové výstupy a učivo jako v češtině (4. ročník) „vyhledá v neznámém textu plnovýznamová slova a určí jejich slovní druh; ohebné slovní druhy užívá ve správném tvaru“, „ve větách s nevyjádřeným podmětem tvoří základní skladební dvojici za pomoci příslušných osobních zájmen“. Nebo v 8. ročníku „odliší větu dvoučlennou, jednočlennou a větný ekvivalent; určí druh podmětu – vyjádřený slovem, vyjádřený větou, nevyjádřený, všeobecný; určí druh přísudku – slovesný, slovesně-jmenný, vyjádřený větou; určí příslovečná určení; rozhodne, zda je rozvitý přívlastek připojen k členu řídícímu pevně, nebo volně“ a sto dalších zmrtvělostí.
Jak se čestně vyrovnáte s tím, že návrh osnov ukrojil disponibilním hodinám a vnutil hodiny některým předmětům? Nemá si tohle rozhodnout – povinně, kvalifikovaně – právě škola? A pokud to snad neumí, asi by se měla přeškolit, ne? A ten, kdo jí umožní nebo nakonec i vnutí (jen si počkejte pár měsíců!) takové závazné osnovy, by se radši měl včas přeškolit na nějakou méně náročnou práci s menší zodpovědností vůči národu taky…
Wisdom, justice, compassion and integrity: the words which are inscribed on the mace of the Scottish Parliament have helped to define values for our democracy.
It is one of the prime purposes of education to make our young people aware of the values on which Scottish society is based and so help them to establish their own stances on matters of social justice and personal and collective responsibility. Young people therefore need to learn about and develop these values. The curriculum is an important means through which this personal development should be encouraged.
To achieve this, the curriculum:
-
should enable all young people to benefit from their education, supporting them in different ways to achieve their potential
-
must value the learning and achievements of all young people and promote high aspirations and ambition
-
should emphasise the rights and responsibilities of individuals and nations. It should help young people to understand diverse cultures and beliefs and support them in developing concern, tolerance, care and respect for themselves and others
-
must enable young people to build up a strong foundation of knowledge and understanding and promote a commitment to considered judgement and ethical action
-
should give young people the confidence, attributes and capabilities to make valuable contributions to society
In essence, it must be inclusive, be a stimulus for personal achievement and, through the broadening of pupils’ experience of the world, be an encouragement towards informed and responsible citizenship.
(Část z letáku A CURRICULUM FOR EXCELLENCE, který vydala Scottish Executive, Edinburgh 2004)
Mgr. Ludmila Kovaříková
4. 3. 2011 at 13.10Na České škole jsem nedříve četla komentáře, ve kterých kdosi říká, že konečně někdo matikářům řekl, že určité učivo patří na střední školu. S nadšením jsem se pak pustila i do „osnov“, protože jsem doufala ve zlepšení. Byla jsem však nakonec schopná přečíst pouze 6. ročník a půlku sedmého. Určitá část učiva je sice zkrácena, ale vlastně se jedná staré pojmosloví. Nějaký smysl nebo dovednosti opět zůstávají bez obsahu.
Mgr. Jan Zouhar
5. 3. 2011 at 11.29„Čím to je? Myslím, že jak ti navrhovatelé, tak ti, kdo prohlašují, že velké cíle a hodnoty jsou jenom falešné reformistické nápady „teoretiků“, prostě neumějí to spojení vidět ani myslit.“
To je významný postřeh. Měli bychom o něm hodně přemýšlet. Mne napadá jeden důvod této skutečnosti: odtrženost teorie a praxe. Kolik metodiků a didaktiků skutečně významnou dobu učilo na nějaké škole? A tím myslím nejméně 10 let? Jak pak mohou hledat a ukazovat spojení „velkých hodnot“ s praxí? A kde se to pak ti učitelé mají naučit?
Zdeněk Sotolář
5. 3. 2011 at 18.20Však my máme jiné velké cíle a hodnoty, jak pravil NERV: „V dnešním světě nevědět, jak například založit živnost, to je špatné. To je obrovský dluh, který já spatřuji v základním školství – právní a finanční gramotnost,“ doplnil koordinátor NERV pro konkurenceschopnost Michal Mejstřík.
Marcela Burešová
6. 3. 2011 at 16.41Marcela Burešová:
Nesmyslnost mnoha učebnicových zadání co do formulace i obsahu a jejich žalostně malé napojení na každodenní realitu jsou snadno pozorovatelné při výuce dětí cizinců: již v učebních textech češtiny pro prvňáky lze pozorovat okleštěnost „informací“ v textech, hloupě návodné a polopatické otázky, moralistické komentáře nebo nepřiměřenou míru abstrakce v jazykové teorii, která je pro zhruba šestileté děti španělskou vesnicí. Učebnice, se kterými moji doučovaní žáci pracují, je nutí omílat poučky o jazykových tříděních do znechucení a někdy i do vynuceného zapamatování. Často je dítě ze čtení hodnoceno chvalitebně, aniž by dokázalo samostatně popřemýšlet nad přečteným příběhem, srovnat jej třeba se svou zkušeností. Na druhou stranu se některým učitelům zdá podivné, že děti cizinců (zvláště Rusů a Ukrajinců) tvrdí, že slyší „i“ a „y“, zato vůbec neslyší u rodilých Čechů délky samohlásek v mluveném projevu. Je zvláštní, že takový učitel dá dítěti někdy i půl roku na to, aby se dítě délky „doučilo“, po této lhůtě se občas (asi když mu dojde trpělivost) uchýlí k hodnocení: „co chyba v délce, to stupeň dolů“. Vzhledem k tomu, kolik cizinců se v ČR, zvláště v Praze, usazuje (v naší MŠ je polovina dětí z rodin cizinců), budou globální témata zařazená do kurikula ne žádoucí, ale přímo nutná. Pokud totiž ze znechucených dětí budou vyrůstat znechucení dospělí, navíc necítící se u nás zcela přijati, můžeme si zakládat na sociální nepokoje a vlny netolerance.
Petr Koubek
7. 3. 2011 at 9.35To M. Burešová: jak si tak vyhodnocuji stávající procesy, zdá se mi, že škola má diagnostikovat nepřizpůsobivé (hlavně z řad cizinců), a Tomáš Haišman je pak vypoklonkuje ze země. 🙂 Neumíš rozlišit dlouhé a krátké hlásky, tak si hledej místo na slunci jinde…
To, že člověk ne vždy potřebuje detailně rozlišovat tyto podružnosti aby byl přínosem hospodářství, ale zejména společnosti, ale zkuste vysvětlit zadavatelům současných úkolů a kontrolorům jejich podoby. (pozor, ono to platí o těchto dětech, i o vzdělávaném mainstreamu)