Nejen čtenářství upadá nudou

Ve stručné zprávě o výsledících PISA na konci čteme:
„Z doprovodných dotazníků vyplynulo, že pro české žáky není škola místem, kam by chodili rádi. Více než polovina všech patnáctiletých žáků se ve škole často nudí a třetina do školy nechce chodit vůbec. Nejlepší vztah ke škole mají žáci čtyřletých gymnázií, přesto se ve škole nudí téměř polovina z nich. (…)“

Ten poslední odstavec mluví jasnými slovy o tom, že celkem vzato pro děti nemá cenu chodit do školy! Děti v tom nemůžou vidět žádný smysl a přínos, když se tam většina z nich nudí. Copak ty výsledky čtení – ale ta nuda, ta zabrání dětem nejen získat chuť a dovednost číst, ale vůbec učit se, zlepšovat se, pečovat o svou vzdělanost. Pak se nelze divit, že propadáme i v ostatních zkoumaných oborech.Můžeme se dohadovat o tom, jak se vyučuje čtení – ale jen hádáme, protože není řádný průzkum, a kromě toho bude chvíli trvat, než se odborně dohodneme, co vlastně ve školách při průzkumu vůbec sledovat. Co to vůbec je dobře číst, co to vůbec je vyučovat čtení (rozumí se čtení s pochopením smyslu, což je hlubší než pouhé čtení s – doslovným – porozuměním), a jakými podněty a činnostmi a taky podmínkami ve škole se dá čtení a čtenářství posilovat.

Ale to svědectví o nudě kromě toho říká věc, která doufám vyděsí všechny kritiky moderních vyučovacích metod: ve škole to vůbec dnes není tak, „že si tam ty děti jenom hrajou“! To by je to náramně bavilo! Vůbec by se nenudily! Jenomže ony se nudí, což znamená, že to, co se jim nabízí, převážně nejsou moderní interaktivní metody (rozumí se tedy ZVLÁDNUTÉ interaktivní, aktivizační a účinné metody výuky). Můžeme hádat, zda většina učitelů prostě učí postaru, zatímco děti jsou úplně čerstvoučké, nové každým rokem (moje zkušenost to potvrzuje: ať vzděláváme učitele sebelíp, kursů se skutečně nadějným obsahem a metodou průpravy je málo a učitelů v nich taky), nebo zda většinově u nás vyučujeme nezvládnutými rádoby moderními metodami: děti se prostě nudí (a třetina jich tam vůbec chodit nechce).

A druhý faktor určitě je prostředí školy: vnitřek, vybavení, provoz a režim školy taky moc ovlivňuje, jestli upadneme do nudy, nebo se nám bude chtít se do nečeho zajímavého pustit a namáhat se s tím trochu. A to platí i vlivu prostředí na učitele. I hezky vyzdobené a udržované školy u nás většinou nesou rysy kasáren! Dlouhé chodby a z nich vstupy do kójí – do tříd a kabinetů. Úniková schodiště, omyvatelné nátěry na zdi chodeb do výše, kam až může zlovolný žáček zaď znečistit. Něco málo zachráníme krásnými velkými rostlinami  -jsou školy, kde je to jak v botanické, a skutečně se v nich budete cítit živěji, přirozeněji. Ale těch není 90 %, ale odhaduju že tak 30 %. Nuda.

A poslední nudubudící faktor: osobnosti mnoha učitelů. I poctiví a kdysi pedagogicky zdatní učitelé u nás bývají unavené, usmýkané, často odborně už vyčerpané bytosti, otravované byrokracií, časovým presem, dozorováním, vyplňováním. Děti by potřebovaly vidět kolem sebe nápadité, živé, vtipné lidi, aby na ně nesedala nuda, nýbrž aby se nakazily aktivitou a zájmem. Však taky ve třídách, kde takového kantora ještě mají, to na dětem hned poznáte. Ale najít tkaovou třídu znamená hodně dlouho hledat. A mělo by to být opačně: měli bychom se pídit po ojedinělých znuděných třídách s apatickými učiteli, a měli bychom být marností takového pídění náramně zklamaní…

To si můžeme malovat, jaké pěkné metody výuky čtenía rozvoje čtenářství zavedeme, jaké skvělé osnovy namísto RVP do škol zasekneme, jaké přísné maturity slepíme – ale dokud se ve školství neudělá lákavý prostor pro bystrého, živého a dobře vzdělaného učitele, půjdou výsledky měření stále dolů. Pan ministr si může natestovat plnou kapsu srovnávacích výseldků, ale stará pravda: Kdyby sedlák stokrát prase vážil, nepřibere. Musí ho totiž krmit.