Nejen učitelé, ale i nakladatelé učebnic potřebují dobré podmínky pro dobrou práci a dobrý odbyt kvalitních učebnic.
Nemoct koupit pro žáky lepší učebnici, když ta dosavadní už prokázala svou zastaralost nebo nepoužitelnost, je tristní. Vyvíjet lepší učebnice, když je mizivá naděje, že si je dost škol koupí, je Sysifova práce.
Ministeriální šetření na nesprávném místě se však netýká jen nákupů učebnic, ale už před tím a hlavně nad tím profesního vzdělávání a profesního rozvoje učitelů. Ani dobrá učebnice neudělá dobrou výuku, když bude učitel nesamostatný, nenápaditý, nevybavený profesně.
A MŠMT doposud vždy znemožňovalo vývoj nějakého systému profesního rozvoje učitelů – z něhož by pak mohla vyplynout i jasně vymezená role a potřebnost učebnic.
Kdyby bývala reforma kurikula prováděna od počátku s náležitým ohledem na stav učitelstva a s řádným strategickým plánem, vyplývalo by dnes zaměření a obsah učebnic ze vzdělávacích programů. Je to však pořád spíše naopak: nakonec je to učebnice, co rozhoduje o cílích, o způsobu i o obsahu výuky. To je však zásadně špatné! A je to špatně i tehdy, když se na trhu objeví relativně pěkná, promyšlená učebnice s dobrou uživatelskou podporou – je jen jednou z mnoha, a použít ji dokážou právě zas jen učitelé schopní se učit a zdokonalovat svou práci.
Český celkově nefunkční systém řízení školství se nedá zachraňovat žádnou jednotlivinou: ani pouhým zvýšením platů, ani třeba zlepšeným financováním učebnic. To jsou jen další nesystémové postupy. Učitelé a jejich přátelé-rodiče žáků by měli společně tlačit na to, aby byla v profesní komunitě učitelů vytvořena jasná perspektiva a mechanismy profesního rozvoje učitelů, spojeného s platovým postupem a se zajištěním optimálních podmínek k práci učitele a učení dětí. Až v tom pak bude možné dojít k rozumnému závěru o podobě, tvorbě a nákupech učebnic.
Proč se neupínat k učebnici jako spáse?
Role učebnic ve výuce je složena z více složek. Učitelovi může dobrá učebnice sloužit několika způsoby, a jeden učitel má obvykle trochu jiné potřeby než druhý. Mnozí učitelé vůbec nepotřebují učebnice, a to co dělají, když si hledají, kopírují, vytvářejí, tisknou své vlastní pracovní materiály pro své žáky, to není žádné „kompilování“, nýbrž tvorba. Ani autory dobrých učebnic bych nenazval kompilátory.
Učebnice může učiteli usnadnit vyhledávání a přípravu materiálů ke studiu pro žáky určité úrovně zvládání předmětu – ale ovšem žáci ani v jedné třídě nejsou stejní, takže učitel obvykle potřebuje i nad dobrou učebnicí dál diferencovat. I když učebnice nabízejí vedle základních i „nadstandardní úlohy“, jen málo z nich nabízí i nadstandardní výklady nebo dokonce badatelské problémy. Pro substandardní zvládání látky některým žákem bude učitel možná muset sáhnout do jiné učebnice – z minulého ročníku. Potřeba kombinovat zdroje, a také inovovat texty a podněty navíc neplyne jen z rozmanité vyspělosti žáků, ale i z toho, že učitel potřebuje sám pro sebe nové podněty, aby ho učitelství nenudilo a neubíjelo.
Slabého učitele ovšem učebnice vede – a když je dobrá, svým vedením ho odvede od špatné výuky, kterou by vymyslel sám bez pomoci. Typickým příkladem mohou být otázky kladené žákům. Většina učebnic, pokud je nabízí, obsahuje otázky „učebnicově kontrolní“, nudné, odrazující. Potřebnému umění klást otázky se slabý učitel ani dobrou sadou otázek, třebas k textu literárnímu, nenaučí. Slabý učitel dobře učit nebude ani podle dobré učebnice, to si nenamlouvejme. Bude to dělat mechanicky. Dobrá výuka není jen dobrý sled dobře vybraných úloh, ale hlavně je to dobré vedení žáků určitým způsobem myšlení, tázání a vytváření odpovědí – vědomostí i vytváření dovedností a postojů.
To, co by pomohlo českým učitelům víc než učebnice, by byly dobré programy výuky určitých důležitých oblastí v jejich oboru. „Oblasti“ nejsou „témata“! Oblastí mysleme něco, čeho má žák dosáhnout: v češtině stejně jako v dalších poznávacích předmětech to může být třeba právě to kladení otázek, nebo mluvené vyjadřování, nebo psaní pro přesvědčovací účely, nebo odhalování křivých záměrů autora textu, atp. Takových učebnic by ovšem uměli používat jen učitelé, kteří nepotřebují tu tradiční učebnici, jež se rovná osnovám předmětu naplněným údaji a poučkami.
Kdybychom chtěli, aby učitelé ve školách měli většinově lépe sestavené plány výuky, programy pro svůj vyučovací předmět, museli bychom vytvářet takové programy ve spolupráci s praktiky, ale i s ohledem na soudobé poznatky o procesech učení a výuky. Učebnice by mohly být knihami, které by programům sloužily. Ale dokud budou učebnice mít za úkol být učebnicí na celý „předmět“, tedy budou mít za úkol pokrýt všecka možná témata a cíle a potřebné postupy výuky, nemůžou dobře fungovat v rukou a v hlavě žáka ani jeho učitele.
Musíme jistě být i realisté – v dnešní situaci s dnešním věkovým průměrem učitelstva, s úrovní přípravy nových učitelů na fakultách si nemůžeme dělat iluze o optimálních poměrech ve školství. Rozumně a vtipně sepsaná učebnice sice pomůže mnoha žákům k tomu, aby je škola neodradila od učení a vzdělávání na celý život. Mnoha učitelům umožní taková učebnice přežít neutěšené podmínky ve školství aspoň tím, že z nich sejme břemeno shánění dobrých materiálů do výuky. Ale opakuji: dokud nemá školství řádnou vzdělávací politiku, strategické řízení a hlavně, dokud se občané ČR nezačnou zajímat o vzdělání svých dětí, dotud je marné a neefektivní bojovat o zlepšení poměrů v některé izolované části systému, například právě u učebnic, nebo třebas v oboru testů a maturit, nebo při prosazováním další a dalších „předmětů“ do RVP.
Ondřej Neumajer
4. 10. 2010 at 20.25Dobrý den, pane doktore,
zajímal by mne Váš názor na tzv. elektronické učebnice. Je těžké přesně definovat, co to přesně je, schvalovací doložka MŠMT takový termín (zatím) nezná. Pro představu uvedu dva české tituly, které bychom do takové kategorie snad mohli zařadit:
1) Terasoft Přírodověda 4 – Žijí s námi – http://www.terasoft.cz/skoly/web-pro-rodinu/demoverze-online/prirodoveda/ts-prirodoveda-4-ziji-s-nami/
2) i-učebnice společnosti Fraus – http://www.interaktivni-vyuka.cz/rozsireni/i-ucebnice/
První jde částečně spustit on-line, o druhé je na webu více informací vč. videí.
Děkuji za odpověď
ON
PaedDr. marie janků
5. 10. 2010 at 19.12Při vytváření kvalitních učebnic může velmi napomoci právě metofický portál. Kvalitní učebnice jsou velmi důležité pro dosažení dobrých výsledků ve školní práci. Kdysi byly učebnice vytvářeny na základě solidního výzkumu, do něhož bylo zapojeno hodně učitelů. V současné době autoři učebnic takové možnosti nemají. Tady by mohl hodně pomoci metodický portál. Ideální by bylo, kdyby tu byly publikovány učební materiály výukové, procvičovací a doplňkové. Výukové materály jednotlivých předmětů by tvořily učebnice, pracovní listy, metodiky pro učitele, prezentece na tabuli. Mají-li se žaci naučit se učit, potřebují k tomu kvalitní učebnice – jasné, přehledné tak, aby kdykoli něco zapomenou, nebo nebyli ve škole, věděli kam se podívat a co si znova prostudovat. To v současnosti žáci nedovedou. Ti, které občas doučuji, mi na požadavek, aby mi ukázali, co se učili, obvykle řeknou, že učebnice ve škole nepoužívají. Pracovní listy ušetří hodně času při zadávání úkolů a umožňují zadat takové úkoly, které by žáci s tabule jen těžko opisovali. Měly by však být jen černobílé, aby v nich vynikla práce žáka a byly co nelevnější – je to spotřební materiál. Metodiky ať již ke konkrétním učebnicím nebo obecné metodiky jednotlivých předmětů jsou důležité především pro učitele 1. stupně, kteří učí všechny předměty od 1. až do 5. ročníku a není v lidských silách zvládnout učení všem předmětům na vysoké úrovni bez podpory v metodice. Prezentace na tabuli vhodně propojené s učebnicemi a pracovními listy by mohly učitelům usnadnit práci. Kdyby takové materiály k jednotlivým předmětům vycházely na stránkách metodického portálu a učitelé se k nim mohli vyjadřovat a navrhovat úpravy, pak by časem mohly vzniknout opravdu kvalitní učební materiály ověřené praxí.
Ondřej Hausenblas • Post Author •
7. 10. 2010 at 17.25Dobrý den, Ondřeji, učebnice toho typu zatím moc neznám, nekupuji je a nakladatelé u nás zatím neposílají své produkty učitelům na učitelské fakulty – v cizině to dělají, protože vědí, že to studentům ukážeme, a oni to budou jednou kupovat…
Z dema, na které jste dal link, však nemám dobrý dojem: šetří snad papír, ale obsahově je to překvapivě konzervativní – ty výklady jsou v každé encyklopedii, a ty obrázky sice hezké, a učiteli po ruce, ale režim, v kterém se to používá, nesvědčí opravdovému učení: žák by měl mít podněty a čas se zamýšlet, klást taky otázky – kde to tam je?
Skoro mě překvapuje, že se pořád i u tak moderního nakladatele dělají v e-formátu takév spíše „opáčka učiva“. Ale možná, že další kapitoly a díly jsou postaveny na lepší pedagogice?
Velká otázka je, jak učitel umí skloubit individuální práci nad e-učebnicí se společnou prací dětí: pro učení je sdílení, společné hledání a dávání moc důležitá součást vzdělávání. Aby totiž e-učebnice nevedly hlavně k prohloubení té e-izolace počítačových hráčů…
Zuzana Loubet del Bayle
16. 10. 2010 at 0.06Dobrý den, pro srovnání bych se podělila o zkušenost s učebnicemi ve Francii. Letos se měnil program 1. ročníku gymnázií, což znamená, že školy musí nakoupit nové učebnice pro všechny předměty. Tento nákup financuje stát, počítá se s rozpočtem 150 EUR na žáka. Třeba taková učebnice dějepisu stojí v průměru 27 EUR, to jsou tedy úplně jiné ceny než u nás. Nové učebnice se zde kupují cca každých 5 let. Pro vydavatele a autory učebnic je to finančně velmi zajímavé. Nedávno jsem slyšela, že jistý významný historik si díky učebnicím vydělal tolik peněz, že si mohl koupit několikapatrový dům v centru Paříže. Tuto informaci mi řekla učitelka dějepisu na VŠ a jen si povzdechla, že tedy z finančního pohledu je mnohem výhodnější pustit se do učebnice než vydat nějakou seriózní dějepisnou knihu. Proto tedy doufám, že se mi v budoucnu podaří přesvědčit nějakého místního vydavatele, aby sponzoroval vydání učebnice dějepisu a zeměpisu v češtině, aby u nás bylo z čeho vybírat.