Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Když mrzne, čtěte si za kamny

My, národ Komenského, se pyšníme svou vzdělaností a shlížíme na národy, které teprve bojují o gramotnost nebo které se utápějí v kýčovitém knižním braku či už jenom čučí na televizi…

Je mi divné, že kampaně v médiích na podporu čtení jsou jaksi neakční: hlasování o nejčtenější knize (to jak tam ten Dušek poletuje) je sice významné pošťouchnutí – ale to asi je potřebné spíše v národech, které nemají tu vysokou kulturu, co my, ne? Asi to moc k četbě nevede – je snad naším cílem, aby si každý přečetl Remarqua (nebo kdo to tentokrát opět vyhrál)?

Prohlédl jsem si pozorně web celeceskoctedetem.cz, protože už před pár lety, kdy začali, se mi zdálo, že vedou rodiče, aby něco dělali, totiž aby četli dětem.

Ale něco jiného je hlásat, a něco jiného je učit a vést veřejnost ke čtení. U nás, zdá se mi, se zatím více hlásá, je to takový počátek čtenářské kulturnosti. (Patrně jsme bývali čtenářským národem, v době, kdy moc jiných zdrojů potěšení nebývalo. Určitě jsme byli masově gramotní dřív než leckteré země kolem nás – jenže už nás mnohé poněkud předběhly.) Celeceskoctedetem má na webu seznam příhodných titulů pro děti v různém věku – ale to je hrozně uzoučký seznam, navíc je v něm dost titulů, které ten rodič, jenž na web za čtením jde, zná ze svého dětství – tohle poradit asi nepotřeboval… Aspoň že jsou to tituly opravdu kvalitní.

Když chcete někomu pomoci, aby si uměl vybrat knihu pro své dítě, nebo aby učitel zvolil titul pro svou třídu, málo vám pomohou rady typu „vybírejte knihy, které jsou zaměřeny na děti a jsou pro ně zajímavé; pojednávají o něčem, co je pro jejich zdravý rozvoj podstatné nebo díky čemu se naučí něco důležitého pro život; učí je racionálně myslet; nevzbuzují v nich sklony k zápornému společenskému chování a předsudky‟ atp. Rodič bezradný se bude ptát: A jak to mám poznat, jestli knížka učí racionálně myslet, a co je podstatné pro zdravý rozvoj? Takové rady nejsou použitelné, pokud jste tím rodičem, který poradit potřebuje!

Myslím, že lépe by mohli umět rodičům poradit učitelé – kdyby ovšem na to měli čas, a kdyby měli příležitost se s rodiči nad knížkami a četbou setkávat. Nejlepší by bylo, kdyby si učitele taková dychtivá skupina rodičů pozvala na knižní dýchánek (Před pár lety bylo takových klubů v Británii spousta – uvádělo se, že 50 tisíc, ovšem po několika letech významné podpory od nakladatelů a státu.)

Jsou tedy země, kde se podnikatelé nebo rodiče naopak starají, aby se ve škole nezapomnělo číst a aby se četlo dosti dlouho.

Podobný projekt vyhlásila – ovšemže pro americké školy – Mezinárodní čtenářská asociace spolu s jedním tamním magazínem pro rodiče (parents.com). Škola, která dosáhne během jara nejvyššího počtu minut čtení na žáka, dostane pro svou školní knihovnu 5.000 dolarů. Zajímavé v několika směrech: Je možné takhle si zájem kupovat? A jak se to „objektivně‟ posoudí? Nebudou podvádět? To je asi ten rozdíl v kultuře.

Kdopak by u nás chtěl dát škole 100.000 Kč za to, že si v ní děti čtou? Nejspíše někdo velmi kulturní. A když jsme ten kulturní národ…

Ale možná by stačilo méně a ne každému: co kdyby se přece jenom našla škola, která se s rodiči dohodne, že když aspoň 80 % dětí během jara přečte celou knihu přiměřenou jejich věku, rodiče se složí a nakoupí škole třebas 15 nejnovějších pěkných knížek od Baobabu, Meandru, Albatrosu atp.? A ty pak ve škole budou po ruce pro každého – ne v regále za pěti zámky a deseti registracemi, ale třeba v nějakém režimu vzájemného doporučování a předávání od žáka k žákovi.

Ale možná to prostě u nás nejde…