Jak pracujeme s „obrázkovou“ komunikací

V dnešním psaní bych vám ráda představila naše komunikační systémy a popsala pořadí, v jakém jsme je začali používat.Honzík začal asi před půl rokem používat obrázky jako nástroj pro komunikaci. Začali jsme nafocenými nebo vyobrazenými potravinami. Na větný proužek jsme dali kartičku CHCI a on si začal doplňovat, co chce ke svačině. Okamžitě pochopil princip a během chviličky poprosil a podal větný proužek, na němž bylo vyskládáno, že chce nanuka, kindervajíčko nebo vzápětí jahody. No, nejsem Maruška z pohádky, abych běžela v březnu pro jahody, takže jsem i já bleskurychle pochopila, že je třeba zásobu kartiček omezit na ty potraviny, které doma mám a vyloučit ty, které Honzík nemůže dostat. Bylo to opatření pro začátek, než začne větný proužek používat naprosto samozřejmě, abych ho od komunikace přes kartičky neodradila. V současné době má k dispozici obrázky všechny, a já odpovídám, zda právě to, co si vybral, máme nebo ne. Kdyby normálně mluvil, také bych mu z hlavy nemohla vyškrtnout pojem jahody, když na ně má zrovna chuť. Takže musel pochopit, že ne vše, o co si řekne, je momentálně k dispozici.  To bylo naše první seznámení s obrázky a naše první komunikační tabulka.

Druhá komunikační tabulka, nebo spíše desky, vznikly kvůli pohádkám. Obaly pohádek, které má doma na DVD, jsem zmenšila na kartičky a Jeník si vybírá, kterou pohádku chce pustit. Opět se dostavil úspěch ihned, jelikož na DVD nedosáhne, a velmi kulišácky si začal vybírat. Někdy mám pocit, že výběr trvá déle než pohádka. Je roztomilé, jak se nemůže rozhodnout a třeba třikrát vymění kartičku, než podá celý větný proužek: CHCI SE KOUKAT NA TV NÁZEV POHÁDKY. V tomto směru máme k dnešnímu datu komunikační strategii rozšířenou: chlapeček si musí nejdříve říci (poprosit), že chce knížku s pohádkami (to provede velmi lehce formou znakového jazyka) a  teprve pak může vybírat.

Třetí komunikační tabulka vznikla nafocením známých míst, kam chodíme na procházku. Když jdeme ven, může si vybrat, kam chce jít. I když většinou vyhrává hřiště, je to přínosné právě kvůli komunikaci jako takové. Opačnou formou využíváme tuto tabulku my, když oznamujeme, kam se jde: Honzík jasně vidí, že nejdřív jdeme na poštu, pak jdeme nakoupit a teprve potom na jeho oblíbené hřiště. Musím říct, že to funguje skvěle! Porozumění řeči u Jeníka vázne, takže i když si dokáže zapamatovat posloupnost, tak jen pojmů, které zná, a pošta je pro něho neznámý pojem.

Poslední komunikační blok byl a stále je hodně důležitý pro mě. Nejde v pravém smyslu o komunikaci, ale spíše o ukázání Honzíkovi co se bude dít, že jdeme kreslit, nebo jdeme cvičit logopedii, jíst, spát, koupat se atd. Honzík si z tohoto bloku vybírá jen příjemné činnosti, ale když mu do rozvrhu „hodím“ nějakou nepříjemnou věc, velmi rychle pochopil, že když už je to na pásce, tak není vyhnutí. Také postupy denní práce u stolečku se tím velmi zjednoduší, na proužek dáme přesně posloupnost činností, které se musí udělat, a Honzík po jejich vykonání kartičku s úkolem z  pásky sundá, čímž je jasné, že má hotovo. Také přesně vidí, co všechno ho ještě čeká, čímž je motivovaný pracovat rychle a správně a vydržet až do dokončení. (Ví, že maminka neodpouští, „odfláknuté“ úkoly).

V současné době máme tři šanony nebo desky s komunikačními tabulkami, které Honzík používá, některé více, některé méně. Myslím, že tomu tak zůstane, pro něho je nejdůležitějším nástrojem komunikace znaková řeč.

Na následujících fotografiích vám naše tabulky přiblížím ještě více:

http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/A/Augmentativn%C3%AD_a_alternativn%C3%AD_komunikace

http://wiki.rvp.cz/Kabinet/Obrazky/Speci%C3%A1ln%C3%AD_pedagogika/Komunika%C4%8Dn%C3%AD_tabulky

http://dum.rvp.cz/materialy/doprava-na-kartickach.html