Máme zde tedy 4 „Očekávané výsledky učení“ pro 2. stupeň, 9. ročník. Existují jejich dostatečně podrobné popisy, ale já je popíšu stručně:
INF-INF-002-ZV9-005 – porozumění algoritmu,
INF-INF-002-ZV9-006 – vytváření algoritmů,
INF-INF-002-ZV9-007 – programování,
INF-INF-002-ZV9-008 – ladění programu.
Stojím neochvějně na pozici, že nemá smysl cokoli vyučovat, pokud nelze zjistit, do jaké míry si to žáci osvojili.
Tedy zkoušet a testovat. Samozřejmě známkovat.
Do jaké míry lze testovat výše zmíněné „Očekávané výsledky“ ?
Programování: pro testování ideální. Žák dostane algoritmus v přirozeném jazyce a jednu nebo více sad zkušebních dat. Podle algoritmu má napsat (a odevzdat!) program. Výsledný program se spustí na data. Chodí? Nechodí? Zvládá všechny situace?
Ladění programu: to se spláchne společně s programováním. Má-li žák odevzdat fungující program, musí jej odladit. Když odladí, umí. Když neodladí, neumí.
Ale pozor! To se týká ladění svého vlastního programu.
Lze předpokládat, že do disciplíny „Ladění programu“ spadá i ladění cizího programu, ale pokud mohu soudit, schopnost ladění cizího programu vyžaduje dosti vysokou úroveň programátorského mistrovství, takže předpokládám, že od žáků nebude vyžadováno.
Porozumění algoritmu: pro testování ideální. Lze si představit „automatizovaný“ test např. v Moodlu. Žák dostane algoritmus a má odpovědět na triviální otázky typu „dokáže algoritmus rozhodnout to a to?“
Vytváření algoritmů: zde přichází náraz a obtíže.
Připomenu podrobný popis „očekávaného výsledku“:
INF-INF-002-ZV9-006 Rozdělí problém na jednotlivě řešitelné části a navrhne postupy a algoritmy pro jeho řešení.
Nemá-li se tato část informatiky stát doménou „okecávačů“, je třeba požadovat výsledek nikoli v přirozeném, ale v programovacím jazyce. Čili zadání se změní na:
Žák dostane popis problému v přirozeném jazyce, rozdělí problém na jednotlivě řešitelné části a naprogramuje jeho řešení. Odevzdá fungující program.
Obtížnost úloh
Tři ze čtyř „očekávaných výsledků“ jsou pohodové, zvládnutelné schopnosti. Navíc obtížnost zkušebních úloh lze snadno zvyšovat či snižovat, odstupňovat. Principiální potíž nastává u „očekávaného výsledku“ vytváření algoritmů.
Zdá se, že mezi učiteli panuje shoda, že průměrného žáka není možné naučit vytvořit obecný (!!) algoritmus. Toto je kvalitativní bariéra, kterou nelze snížit.
Žák se může seznámit s běžnými algoritmy, a může je umět uplatnit ve vhodných situacích. To je velice užitečná znalost a schopnost, v praktickém životě v podstatě samozřejmá.
Ale to není totéž, jako algoritmus vytvořit.
Bude zajímavé pozorovat, jak si s těmito požadavky poradí učitelé.
A bude ještě zajímavější pozorovat, jak si s touto situací poradí české školství.
