Zakazování mobilů na školách – výchozí situace

1. Zakazování mobilů na školách

1.1. Zakazování mobilů na školách – tlaky
Na serveru PI se nedávno objevily články naznačující, že roste tlak na zákaz mobilních telefonu na českých základních školách.
Tento požadavek prosazuje expert na chování žáků Tom Bennett.
odkaz

1.1.1. Bennett uvádí …
Bennett uvádí 3 škodlivé účinky:
1.1.1.1. Narušování a odpoutávání pozornosti žáků.
1.1.1.2. Vystavení dĕtí nevhodnému obsahu, jako horory nebo porno. I když vlastnímu dítĕti důvĕřujete, vždycky se mohou vedle nĕj najít ti, kdo mobil zneužijí ke hrůzným účelům. Jako příklady „hrůzných účelů“ jsou uvedeny sexting a kyberšikana.
1.1.1.3. Narušení socializace. Kdo je na mobilu, nachází se mimo prostředí okolo nĕj. V tomto stavu se dĕti údajnĕ nenaučí komunikovat s druhými.

Další článek na serveru PI upozorňuje na zámĕr vsetínského starosty Jiřího Čunka zavést „zákaz používání mobilů bĕhem výuky“ a to v mĕstskych základních školách.
odkaz
Čunkův vsetínský zákaz původnĕ vypadal mĕkčí (a tudíž z mého pohledu rozumnĕjší) nežli šílenství Britů, ale pozdĕji se ukázalo
odkaz
že bude stejnĕ šílený jako ten britský – učitelé budou žáčkům každé ráno mobily odebírat, ukládat do zamykacích boxů, a odpoledne zase vydávat. Inu, ve Vsetínĕ vĕdí, co počít s časem učitelů.


1.2. Zakazování mobilů na školách – výchozí situace
Již zmiňovaný Bennett uvádí, že Anglie mobily nedávno zakázala, a angličtí učitelé jsou údajnĕ se zákazem spokojeni.
„Další zemĕ se přidávají. I v česku sílí hlasy volající po regulaci, ale zatím je to na jednotlivých školách,“ píše se dále v článku.
Jinými slovy, v česku mají školy volnost, jak si to zařídí. Proč by v této situaci mĕli přikazovači a zakazovači „volat po regulaci“, když jim nikdo nebrání, aby si to na své škole zařídili jak chtĕjí? Že by za tím stála obava, že pokud na jedné škole zavedou tvrdý zákaz mobilů a na sousední škole nikoli, nastane úprk žáků
Vedle tohoto zdůvodnĕní počínání zakazovačů – když jim samotným nikdo v ničem nebrání – mĕ napadá už jen jediné další zdůvodnĕní , a to patologickými rysy osobnosti.

1.3. Divadýlko
Další zajímavý článek na serveru PI upozorňuje na učitele s nickem pan Tĕlocvikář.
odkaz
Pan Tĕlocvikář tvrdí, že na jeho škole platí zákaz mobilních telefonů, a to i o přestávkách.
Připouští, ze „Zákaz není absolutní“.
Při podrobnĕjším zkoumání se ukazuje, že „zákaz“ je spíše předstíraný nežli faktický.
Mohlo by být zajímavé zjistit, co nutí školu předstírat, že „platí zákaz mobilních telefonů“.
Odhaduji, ze jde o jakýsi střet zájmů. Kdosi chce, aby platil zákaz mobilů, a současnĕ kdosi (jiný??) chápe, že mobily jsou užitečná vĕc, a že jejich skutečný zákaz by byl krok do právní nejistoty.

1.4. Škodlivé účinky jednotlivĕ
Podívám se na jednotlivé Bennettem uvádĕné škodlivé účinky podrobnĕji. Jak škodlivé mi připadají, a jak nadĕjná je jejich „náprava“ zákazem mobilů?

1.4.1. Narušení soustředĕní a odpoutání pozornosti
Jako prostředek pro narušení soustředĕní a odpoutávání pozornosti žáků je mobil velice silný. Mohu porovnat takový mobil třeba se sporťákem Lamborghini zaparkovaným na školním dvoře. Nebo s létajícím talířem kapitána Ufáka.
Odhaduji, že na létající talíř se nelze ani předem připravit, ani posléze zvyknout.
U sporťáku Lamborghini je jak předbĕžná příprava, tak i pozdĕjší přivyknutí možné,
a u mobilu je obojí nejen možné, ale i žádoucí.
Jakže? Přivyknutí na mobil možné a žádoucí?
Ano, za jistých okolností.
Samozřejme přivyknutí není možné, pokud jsou mobily na škole paušálnĕ zakázané.

1.4.2. Vystavení dĕtí nevhodnému obsahu
Příznivci zakazování mobilů uvádí jako příklady „nevhodného obsahu“ horory a porno. Odhaduji, že dĕti, které o takovýto „nevhodný obsah“ stojí, si k nĕmu cestu najdou, i kdyby mobily byly zakázány v okruhu deseti kilometrů kolem školy.
Příznivci zakazování mobilů zahrnují do této kategorie ještĕ sexting a kyberšikanu. Pokud by mĕl být vymýcen sexting, bylo by třeba zakázat ještĕ domácí počítače a kamery, a domnívám se, že tak daleko vliv zakazovačů nedosáhne.

Takže co proti sextingu? Varovat, vysvĕtlovat, zakazovat z pozice rodičů. Nicménĕ, mimořádnĕ hloupé dĕti prostĕ existují. A jejich mimořádná hloupost se projevuje práve tím, že dĕlají hlouposti. I když jim to rodiče zakážou

A kyberšikana? Nemá žádný smysl „bojovat“ proti kyberšikanĕ, pokud je vymezena jako „všechno, co by třeba mohlo nĕkomu vadit“.
Až přijde nĕjaká státní instituce s rozumným vymezením kyberšikany, pak se můžeme zamyslet, co by se proti ní dalo dĕlat.
Může se ukázat, ze žádná rozumnĕ vymezitelná kyberšikana neexistuje.
Nebo se může ukázat, že proti nĕkterým jevům považovaným za kyberšikanu neexistuje obrana. Pak považuji za jediné rozumné opatření zapracovat na zvýšení psychické odolnosti dĕtí.

Jaké jevy mám na mysli? Tak například, již nejménĕ 10 let existuje prostředek, kterým dokáže průmĕrnĕ schopný (avšak nadprůmĕrnĕ zlomyslný) uživatel počítače vytvořit videoklip, který zachycuje uživatelovu neoblíbenou osobnost při análním pohlavním styku. Stačí, aby dotyčný zlomyslný uživatel mĕl k dispozici jedinou fotku obličeje své neoblíbené osobnosti.

1.4.3. Narušení socializace.
Rozlišuji socializaci „odbornou“ a „bĕžnou“.
„Odborná“ socializace je skvĕlá vĕc, využívám ji a snažím se ji podporovat. Podrobnosti pozdĕji (příštĕ).

Na „bĕžnou“ socializaci opravdu nejsem odborník. Z mého socializačnĕ laického pohledu pár poznámek:
– Je pravda, ze dítĕ mnohdy sáhne po mobilu radĕji, nežli by se bavilo se spolužáky z očí do očí.
– Znám situace, kdy přednost mobilu před živými spolužáky nevyplývala z příznivých vlastností mobilu, ale z ohavných vlastností tĕch spolužáků.
– A konečnĕ mám pochybnosti ohlednĕ přínosnosti „socializace“ v situaci, kdy všechny ostatní činnosti jsou dítĕti znemožnĕny.

(Pokračování příštĕ)