Mám na mysli stopu Železné lady, baronky Thatcherové, v britském školství.
Dávno před tím, než se stala železnou, natožpak baronkou, se mladá nezkušená Margaret Thatcherová stala ministryní školství. Tehdy na britském školství nezanechala stopu pražádnou, jisté změny naznačila, ale na provedení nenaléhala. Naopak britské školství a britské ministerstvo téhož tehdy zanechalo nesmazatelné a nejspíš krvavé stopy na její duši – jinak si tu pozdější vendetu nedokážu vysvětlit.
Tohleto britské ministerstvo – ani ho nebudu zbytečně jmenovat, mění název i náplň práce nejpozději každé volební období – vypadá jako britský protějšek českého ministerstva mouky. Tedy cosi bez zřetelného významu a smyslu, co se dává jako držhubné podobně bezvýznamnému politikovi.
Avšak Margaret si svoje pokoření a ústrky ze strany školských profesionálů pamatovala a když později už jako mocná pravicová politička vedla vládu Jejího veličenstva, srovnala si s nimi účty. Etatismus, tuhá centralizace, přidušení všech finančních toků ve školství. Vše, co se do té doby posuzovalo a rozhodovalo na místní úrovni, mělo být napříště řešeno na ministerstvu. Pokud pro veřejnost byla opoziční propagandou označena jako Thatcher „milk snatcher“, důvody pro nenávist ze strany učitelského stavu byly hmatatelnější.
Proč jsem si na Železnou lady vzpomněl? Nedávno se prof.Fiala zmínil …
(Profesor kdo? No, ten Fiala – kdysi krátce dělal ministra školství.)
Tak tedy nedávno se zmíněný prof.Fiala zmínil, jak skvěle si při návštěvě v Británii notoval se svým ministerským protějškem, M.Govem. Tenhle Michael Gove je považován za školského pokračovatele v díle baronky Thatcherové – tedy opět etatismus, tuhá centralizace, atd. apod. Z křesla ministra školství (nebo jak se ten úřad zrovna jmenoval) byl vypráskán pro tvrdý odpor učitelů a ředitelů škol.
Pokud to takhle vypadá dokonce u britských konzervativců, na situaci v českém školství věru neshledávám důvod k optimismu.
