(pokračování 2/3)
Zakazování mobilů na školách – co požadovat a co nabízet?
2.1. Co požadovat?
Podle bodu 1.1.1. lze Bennettovy požadavky velice zhruba shrnout do:
(1) Učení (pozornost a soustředĕni),
(2) Bezpečí (nevhodný obsah), a
(3) Socializace.
2.1.1. Pracovní úsilí
Bennett tedy od žáků vyžaduje pozornost a soustředĕní.
Jsem skromnĕjší a od mých žáků vyžaduji pracovní úsilí.
Bude-li toto pracovní úsilí soustředĕné, tím lépe, ale já to soustředĕní nevyžaduji.
Ostatnĕ, ani bych to soustředĕní nedokázal rozpoznat.
Naopak pracovní úsilí rozeznat dokážu.
Žák reaguje na zadání činnosti, a není-li mu zadání jasné, vyžádá si upřesnĕní, a v předepsané lhůtĕ odevzdá požadované řešení.
Řešení nemusí být na první pokus správné a může obsahovat chyby.
Chyby detekované v předchozí verzi řešení by mĕly být v přiští verzi opravené.
Nejsou-li opravené, je to podezřelé.
Přibydou-li další chyby, dříve nedetekované, je to podezřelé.
2.1.2. Nevhodný obsah
Bennett uvádí jako příklady nevhodného obsahu porno a horrory. V mé praxi jsem se s pornem u žáků setkal, ale jenom o přestávkách, takže to nenarušovalo výuku. S horrory jsem se nesetkal nikdy.
Ale ani porno, ani horrory mi nevadí. Vadí mi hry. Za hraní her v dobĕ, kdy žák má pracovat, je u mne automaticky pĕtka.
Hraje-li žák sice v dobĕ vyučování, ale má-li již „odpracováno“, nelíbí se mi to, ale netrestám. Naštĕstí se zdá, že odborné schopnosti kráčí ruku v ruce s obecnou „rozumností“, takže je-li žák schopen včas splnit zadaný úkol, vĕtšinou také necítí potřebu hrát ve škole hry.
A co zakazování mobilů?
Zbytečné.
Žák, který propadl hraní her, radĕji hraje na školním desktopu nežli na mobilu.
A ten školní desktop mu nezakážu – na nĕm totiž má pracovat.
2.1.3. Socializace
Jak jsem již dříve uvedl,
„odborná“ socializace je skvĕlá vĕc, využívám ji a snažím se ji podporovat.
Jako je socializace přijeti pravidel společnosti a přivyknutí chování očekávaným způsobem,
tak „odborná“ socializace je přijeti pravidel skupiny programátorů a přivyknutí chování způsobem očekávaným v této skupinĕ.
V mém předmĕtu je nejvýznamnĕjším projevem („odborné“) socializace schopnost a ochota poskytovat rady spolužákům.
Pro učitele i pro učební skupinu je požehnáním, vyskytne-li se v učební skupinĕ žák, kterého příslušný předmĕt mimořádnĕ baví, který se předmĕtu vĕnuje, který příslušný předmĕt ovládá, a který je ochoten poradit spolužákům.
Zpravidla takového žáka označuji jako „premianta“, přestože v jiných předmĕtech se může jevit průmĕrný a nevýrazný.
Asistentky jsou v přítomnosti takového premianta v sedmém nebi.
A co si o socializaci myslí jiní? Portál rvp.cz nabízí i heslo socializace.
odkaz
Přestože nĕkteré pasáže onoho hesla jsou psané čínsky (např. „Cílem socializace by mĕlo být individualizační autonomizování a společenská integrace“), místy obsahuje užitečné údaje.
Z hesla rozhodnĕ nevyplývá, že socializace – aby byla účinná – musí probíhat nepřetržitĕ iks hodin dennĕ. Bennett by tedy mĕl svoje výhrady vůči telefonům vysvĕtlit pečlivĕji.
Jak to vidím já, používání mobilního telefonu žákovu socializaci nenarušuje nijak principiálnĕ. Žák není vystaven (té Bennettovĕ) socializaci nyní, fajn – bude jí vystaven jindy.
Žák se nenaučí komunikovat nyní, fajn – naučí se to jindy.
2.1.4. Role
Mezi různými mechanismy socializace heslo uvádí i přejímání rolí.
V mé oblíbené „odborné“ socializaci jde zejména o dvĕ role, nazvu je „guru“ a „lama“.
Guru je ten kdo ví a je ochoten poradit,
lama je ten, kdo neví a nechá si poradit.
Vyskytují se i žáci, kteří tyto role nepřejimají.
Pokud žák ví, ale není ochoten poradit, nelze se na nĕj zlobit. (Přestože „šidí“ sám sebe – vysvĕtlováním problematiky nĕkomu jinému si človĕk problematiku osvojí nejlépe.)
Pokud žák neví, ale není ochoten nechat si poradit, je pravdĕpodobnĕ na cestĕ do průšvihu. Může učitele přesvĕdčit, že problematiku pochopí sám a vlastním úsilím, ale takové případy jsou zřídkavé. Častĕji takový žák na sebe přiláká učitelovu pozornost, což je situace, kterou žáci spíše nevyhledávají.
Role „guru“ a „lama“ žáci nepřejimají natrvalo. Žák klidnĕ může být v nĕkteré problematice guru a v jiné lama.
Žáci, které jsem výše označil jako premianty, se v roli guru vyskytují častĕji. Nĕkteří i neustále.
2.1.5. Zvláštnosti rolí
Zmínĕné role mají svá úskalí a je úkolem učitele žáky (a celou učební skupinu) před nimi ochránit.
2.1.5.1. Úskalí role guru:
Role guru s sebou nese zejména dvĕ závažná úskalí, a váhám, které z nich považovat za vĕtší.
Jedno úskalí je „radit, ale nepracovat“.
Guru, stejnĕ jako učitel, musí lamu přimĕt, aby práci provedl sám. A to přesto, že navádĕt lamu, aby přesnĕ provádel zadané úkony, je namáhavé, náročné na psychiku, a žere to čas. Guru, stejnĕ jako učitel, by tu opravu dokázal provést sám, bleskovĕ, levou zadní, ale to by lamĕ nepomohlo.
Druhé úskalí je „neradit blbosti“.
V situaci, kdy blbosti hlásá i třeba Wikipedie, toto není úplná samozřejmost.
Každou blbost, kterou guru vyšle do svĕta, učitel nakonec zjistí. Otázka je, jak rychle to má učitel zjistit. A to je nesnadná volba z různých priorit.
Samozřejme není dobré nechat v učební skupinĕ šířit bludy. Na druhou stranu učitel musí v omezeném čase zvládnout i mnohé další vĕci. A konečnĕ, pokud guru usoudí, že je sledován (a opravován!) učitelem příliš pečlivĕ, může se otrávit a na pomoc lamám se vykašlat.
Nĕkdo by mohl považovat za úskalí expresivní výrazivo, ale to je omyl. Použije-li guru expresivní výrazivo, je to pro mne znamení, že guruova činnost probíhá žádoucím způsobem. A slyším-li, jak guru říká „debile, to musíš …“, tehdy vím, že lama zaručenĕ pochopí, co se od nĕj chce.
2.1.5.2. Úskalí role lama:
Úplnĕ hlavní a nejdůležitĕjší úskalí role lama je „neopisovat blbosti“.
Konkrétne v předmĕtu programování bývají v kódu údaje, které jsou unikátní pro dané prostředí nebo pro daného uživatele, a které programátor NESMÍ přepsat. Ani nesmí dovolit, aby „byly přepsány“.
Proč to má hlídat lama a ne guru, který mu radí? Je-li v roli guru premiant, který vĕci rozumí, snadno to ohlídá. Ale v roli guru se občas ocitá i žák, který problematiku neovládá jako celek. Prostĕ v daném okamžiku zná dílčí správné řešení, a na souvislosti vùbec nemyslí.
2.1.5.3. Úskalí role superguru:
Superguru ví o probírané problematice mnohem víc nežli učitel, a dává to učiteli i učební skupinĕ najevo.
Nedokážu jednoznačnĕ posoudit, zda výskyt superguru je nebo není pro učební skupinu přínosem. Každopádnĕ je to pro učitele náročná situace.
S žákem v roli superguru jsem se v mojí praxi setkal jednou jedinkrát, takže nemohu vynášet jakékoli zobecňující soudy.
V tomto konkrétním jednotlivém případĕ situaci komplikovala okolnost, že na obou stranách stály konfliktní osobnosti. Každý z nás dvou chtĕl tomu druhému dokázat, že existuje problematika, o které ví víc nežli „soupeř“. Takže každý z nás dvou zinscenoval situaci, kde právĕ toto svému „soupeři“ dokázal.
Pak ale převládl rozum, nastal klid zbraní, a až do maturity jsme se (obezřetnĕ!) vzájemnĕ snášeli.
Asi jsme svoje role oba sehráli dobře, protože kdykoli jsme se potkali po maturitĕ – už bez jakéhokoli formálního vztahu – chovali jsme se k sobĕ jako dobří přátelé.
2.1.6. Role a mobily
Nezapomeňme, že řešíme vliv mobilních telefonů na socializaci.
Přejímání rolí je významný socializační mechanismus. A jaký vztah k mobilům mají nejvýznamnĕjší role? Vadí jim mobily? Brání jim mobily v činnosti v souladu s rolí?
Odpovĕď zní: nevadí a nebrání.
Chce-li žák v roli guru nĕco zjistit, je velká pravdĕpodobnost, že sáhne po mobilu.
Chce-li žák v roli lamy zaznamenat poznatek, který považuje za významný, je velká pravdĕpodobnost, že sáhne po mobilu a vyfotí si obrazovku.
Tedy tvrdím, že z této strany mobily socializaci nijak nenarušují.
2.2. Co nabízet?
Protipólem požadavku je nabídka, a považoval bych svoji učitelskou činnost za nekorektní, pokud by moje požadavky nebyly provázeny mojí nabídkou čehosi, o čem se domnívám, že žáky naláká. Jako lákadla mĕ napadají dvĕ vĕci:
2.2.1. Zajímavá činnost
Tohle je asi nĕco, co ve svém předmĕtu dokáže vymyslet každý učitel. A pravdĕpodobnost, že přiláká zájem žáků, je značná.
V mém předmĕtu (= programování) například úkol „naprogramovat průchod bludištĕm“, když vlastnosti bludištĕ mohou být promĕnlivé.
2.2.2. Užitečná schopnost
Tohle se vymýšlí složitĕji, a i když to učitel vymyslí, pravdĕpodobnost, že si žáci uvĕdomí, že je to cosi, co se jim může hodit umĕt, je nižší.
Je výhodou mého předmĕtu, že mohu nabízet schopnosti, které žáci mohou uplatnit a vyzkoušet na svém vlastním BYOD zařízení.
Například vytvořit si svou vlastní slide show. S nejrůznejšími nastavitelnými parametry. A když žák umí ty parametry nastavit jednorázovĕ, může si zkusit je nastavovat za bĕhu, v reálném čase.
2.3. Další výhrady proti mobilům
Tato kapitola reaguje na poznatky z diskuze k zákazu mobilních telefonů na základních školách.
Vznikla až po vytvoření „kostry“ textu a po publikaci první části – proto ji zcela „neorganicky“ zařazuji sem.
V průbĕhu diskuze k zákazu mobilních telefonů se objevily dvĕ výhrady, které považuji za závažné: návykovost a zneužití k filmování osob.
2.3.1. Mobilní telefony jako návyková záležitost
Neumím dokázat, že mobilní telefony nejsou návykové. Možná i jsou.
A nejspíš jsou návykové pro nĕkoho.
Nicménĕ doporučuji mobilní telefony považovat více za životní nezbytnost nežli za návykovou záležitost.
Podobnĕ, jako na Divokém západĕ vĕtšina dospĕlých mužů vlastnila střelnou zbraň, a mĕla ji neustále v pohotovosti.
Životní nezbytnost.
Podobnĕ jako v dnešních U.S.A. mimo velká mĕsta vĕtšina dospĕlých má a používá automobil.
Životní nezbytnost.
2.3.2. Nahrávání osob mobilním telefonem
Pro nĕkteré učitele je obava, že je žáci budou nahrávat, jedním z nejsilnĕjších důvodů, proč požadují zákaz mobilů na školách.
Když jsem byl začínající ajťák, objevovaly se zmínky, že je realizovatelné vyrobit film, ve kterém by se „sešly“ osoby, které se za bĕžných okolností ve filmu mohly sejít jen stĕží. Například Errol Flynn a Lenka Kořínková.
(Považte, jak přízemní jsme tehdy byli.)
Maličko obecnĕji, šlo o to, že lze natočit film s libovolnými osobami, žijícími i dávno mrtvými, ve kterém ty osoby dĕlají cokoli.
Tehdy to bylo sice technicky možné, ale šílenĕ drahé.
Od té doby dodnes je to stále technicky možné, a navíc je to stále levnĕjší a levnĕjší.
Proto mi připadá nesmyslná obava nĕkterých učitelů, že budou natočeni na žákovský mobil, jak … se dloubou prstem v nose.
(dokončení příště)
