Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. Ta záplava expertů i laiků, kteří všichni svorně tvrdí, že české školy – pokud chtějí své žáky kvalitně připravit na pracovní kariéru – musí učit úplně jiné věci, než učily dosud. Proč? Prý proto, že pracovní trh (míněny, předpokládám, trhem požadované kvalifikace) se mění rychleji, nežli školy stačí měnit vyučovanou látku.
Pokud jsem experty a laiky správně pochopil, jimi doporučované alternativní schopnosti zahrnují zejména kritické myšlení a „soft skills“.
Velice ilustrativní příklad takovéhoto uvažování přináší článek „Základka 4.0 – Co se děje v hlavách žáků v době počítačů a chytrých telefonů?“ na Eduinu. Programátor mobilních aplikací je tu považován za nejžádanější profesi v rámci IT – nu, dejme tomu – a základní tvrzení zní: „žádní programátoři s takovouto specializací ze škol nevycházejí, protože zhruba před pěti lety, kdy by budoucí programátor mobilních aplikaci teoreticky mohl ke studiu nastoupit, prostě ještě neexistovaly mobily, jež by uměly takové aplikace využít.“ Navazuje na ně druhé tvrzení, z prvního (snad?) odvozené: „A pokud bychom se tento nový studijní obor rozhodli zavést, je jasné, že po vystudování této specializace budeme mít absolventy, kteří uplatnění ve svém oboru mít stejně nebudou; nikdo totiž netuší, jak budou vypadat mobily za pět let.“ Obě tato tvrzení jsou mylná.
Výše zmíněná argumentace je na úrovni tvrzení, že vám malíř pokojů nedokáže vymalovat byt modře, protože se nemohl vyučit oboru „malování namodro“. Ale to je tu vedlejší. Chci vyvrátit tvrzení, že
1) škola nemohla cosi potřebného vyučovat, protože neexistovalo to či ono zařízení,
2) Když škola neví co učit (takového, aby to studentům prospělo v jejich kariéře), měla by učit kritické myšlení a „soft skills“.
Já tvrdím, že školy v době dávno-před-smartfounové mohly učit (a také učily) dovednosti, které jsou pro psaní mobilních aplikací nekonečně prospěšnější, nežli kritické myšlení a „soft skills“.
Které dovednosti? Předně psaní desktopových aplikací – to se učí v každém kurzu programování. Stejně tak komunikace v prostředí klient – server (vyučováno tamtéž). Hodit se mohou i poznatky z kurzu databáze (ani ten nepředstavuje nic nového pod sluncem). A konečně by mohla být užitečná schopnost analyzovat toky dat, se kterými má daná aplikace pracovat. To nejspíš není předmětem žádného středoškolského kurzu, ale není to proto, že by se s tím muselo čekat na vynález smartfounu. Že by se tato schopnost mohla (někomu) hodit bylo známo nejpozději v devadesátých letech.
Zdá se, že obory výpočetní technika (nejnověji nazývaný IT) obecně a programování speciálně jsou proti jiným oborům mimořádně konzervativní a jakkoli se laikům i expertům jeví tempo vývoje (a změny vzhledu mobilů) nadsvětelné, školní výuka relevantních předmětů v pohodě stíhá.
Jakkoli považuji kritické myšlení za irelevantní pro programování mobilních aplikací, dovedu si představit, že by se studentům a absolventům mohlo v dnešní společnosti hodit. Avšak jsem skeptický vůči představě, že toto kritické myšlení naučí studenty dnešní česká škola. Tím víc, když vidím, která „nezisková“ organizace se chystá mentorovat učitele v tématech občanské výchovy.
