Kreativní techniky pro práci s tématem: Hodnocení nápadů

Při specifikaci tématu práce není důležité pouze umět vygenerovat nové nápady, ale také si umět mezi nimi následně vybrat. Často se totiž stává, že díky využití kreativních technik, jako je brainstorming nebo clustering, máme najednou k dispozici takové množství nápadů, že volbě toho správného nejsme prakticky o nic blíže, než jsme byli před jejich použitím. Naštěstí pro nás ovšem existují techniky, které nám s hodnocením nápadů mohou pomoci.

 


Autorkou textu je Kristýna Kalmárová.

 

LASO

Tato původně skupinová technika na třídění nápadů může pomoci právě v případě, kdy jich máme k dispozici velké množství, ať už jsou výsledkem jiné kreativní techniky či nikoliv.

Výchozím stavem pro tuto techniku je seznam různorodých nápadů, které následně v rámci techniky LASO “lasujeme”, tj. slučujeme do skupin podle toho, zda mají společný princip, nebo jsou dokonce totožné. Pro každou ze skupin následně vymyslíme zástupný název, který by měl dostatečně odpovídat nápadům, které zahrnuje.

Od této techniky nelze čekat, že nám pomůže si z množství nápadů vybrat ten “nejlepší”, pomůže nám ovšem s omezením jejich počtu a uvědomění si, kolika směry se ve skutečnosti můžeme vydat. Pro výsledky této techniky následně můžeme využít další z hodnoticích technik.

 

Matice kreativity

Tato technika se často využívá při třídění nápadů na řešení konkrétních praktických problémů, v malé modifikaci může ovšem posloužit i pro výběr tématu práce. Tato modifikace spočívá v záměně parametru “Míra vlivu na řešení problému” za parametr “Užitečnost”, čímž je míněn především přínos řešení tohoto problému pro daný obor. Parametr “Originalita” zůstal nezměněn.

 

mk.png

 

Matici kreativity představují čtyři kvadranty, do nichž jednotlivé nápady (tj. náměty na práci) umisťujeme v závislosti na tom, kolik nového by daná práce přinesla našemu studijním oboru, a jak je originální vzhledem k tomu, co se v daném oboru řeší. Kritéria, podle nichž nápady do kvadrantů rozdělujeme, budou zcela jistě subjektivní, to je ale v pořádku.

Po rozmístění nápadů do matice se zaměříme na první kvadrant (tj. nápady s velkou užitečností a vysokou originalitou), který pro nás odteď bude představovat jakýsi “užší výběr” nápadů, mezi nimiž se nyní budeme rozhodovat.

Při realizaci této techniky mějte na paměti, že užitečnost a originalita nejsou jedinými parametry, podle kterých bychom se při volbě tématu práce měli rozhodovat, mohou ovšem představovat odrazový můstek pro posuzování námětů i z dalších perspektiv.

 

Myšlenkové klobouky

Tato technika slouží, na rozdíl od předešlých dvou, k posuzování jednoho vybraného nápadu (nebo skupiny nápadů). Myšlenkové klobouky představují rozličné úhly pohledu, které můžeme k nápadu (zde námětu práce) zaujmout. Jde o techniku využívanou především ve skupinách, která má ovšem i při individuálním použití mnoho co nabídnout.

Principem této techniky je postupné předvádění šesti stylizovaných rolí, v rámci nichž k problému postupně zaujímáme rozličné postoje. Účelem je dosáhnout toho, abychom v jedné chvíli používali pouze jeden typ myšlení, a nikoliv všechny najednou, jak se tomu obvykle děje. Tyto role jsou následující:

  • Bílý klobouk: konstatování, fakta, nestrannost. Jeho účelem je přesně pojmenovat všechna známá fakta, která s problémem souvisejí. Tato fakta nijak nehodnotí, nevysvětluje ani neinterpretuje, nenechá se ovlivňovat svými emocemi nebo názorem.

  • Červený klobouk: emoce, city, intuice. Zcela se oprošťuje od faktů, projevuje jen své pocity z daného problému. Snaží se být spontánní a vyjevené pocity není povinen nijak vysvětlovat.

  • Žlutý klobouk: optimismus, pozitivní hodnoty. Soustředí se výhradně na pozitiva daného problému, tj. jaké jsou jeho přednosti, čím nás obohatí, apod. Přitom ovšem nelétá v oblacích a svá tvrzení podepírá o fakta a argumenty.

  • Černý klobouk: negativismus, kritika, skepse. Soustředí se na negativní aspekty problému, na jeho slabé stránky, nedostatky, rozpory, apod. Přitom je ovšem realista, upozorňuje na reálná úskalí problému, vychází ze zkušeností a logických argumentů.

  • Zelený klobouk: kreativita, volnost myšlení, nové nápady. Může uvolnit veškerý svůj kreativní potenciál a přijít v množstvím nových nápadů, týkajících se problému. Na rozdíl od žlutého klobouku své návrhy nemusí podepírat argumenty.

  • Modrý klobouk: odstup, nadhled, objektivita. Ve skupině funguje jako facilitátor, při individuálním použití techniky přichází na řadu až na konec jako hodnotitel výstupu.

Během předem vymezeného času si postupně “nasazujeme” jednotlivé klobouky a po dobu, co je máme na hlavě, uvažujeme o problému pouze v rámci vytyčeném tímto kloboukem. Snažte se vždy soustředit pouze na jeden klobouk a jejich vlastnosti vzájemně nemíchat.

Výstupy jednotlivých klobouků je nutné průběžně zapisovat a tyto výstupy po ukončení, v roli modrého klobouku, vyhodnotit. To spočívá v ujasnění si, jaká negativa a pozitiva daný nápad má, jaký je jeho kreativní potenciál a jaké z něj máme pocity. To by nám mělo pomoci s rozhodnutím, je-li daný nápad vhodný ke zpracování.

 

SWOT analýza

SWOT analýza je, jak už název napovídá, analytická metoda, která nám pomůže v okamžiku, kdy se rozhodujeme mezi více alternativami. Prostřednictvím analýzy vybraných aspektů nápadů pomáhá s výběrem toho pravého. Patří mezi časově náročnější techniky, proto je ideální pro výběr z malého počtu variant.

Aspekty, které u každého nápadu posuzujeme, jsou jeho silné stránky (Strenghts), slabé stránky (Weaknesses), příležitosti (Opportunities) a hrozby (Threats). Tyto aspekty postupně rozepisujeme do čtyř kvadrantů SWOT matice, z nichž každý odpovídá jednomu z těchto aspektů.

 

swot.png

 

Při vyplňování jednotlivých kvadrantů nám mohou pomoci odpovědi na tyto otázky:

 

  • Silné stránky: Jaké má nápad silné stránky? Co jsou jeho výhody oproti jiným? Co nám při jeho uplatňování pomůže? Jsme při jeho zvolení nějak zvýhodněni?
  • Slabé stránky: Kde jsou jeho slabiny? Co nám pro jeho uplatnění schází? Co oproti jiným postrádá?
  • Příležitosti: Jaký je přístup k tomuto problému v rámci oboru? Co přinese jeho řešení nového? Co tím ovlivníme?
  • Hrozby: Co by mohlo překazit úspěšné řešení problému? Jaké se mohou vyskytnout překážky? Na co si musíme dát pozor?

 

Díky této technice si utřídíme výhody a nevýhody jednotlivých nápadů, a snadno tak uvidíme důvody, proč se k tomu kterému nápadu přiklonit.

 

Autorkou textu je Kristýna Kalmárová