Dostal jsem pozvání k návštěvě „výchovného koncertu“ organizovaného v Kolínském divadle pro tamní základní a střední školy. Zorganizovala ho Hudební škola YAMAHA z Českých Budějovic. Protože jsem viděl několik více či méně zdařilých pokusů o návrat výchovy k hudbě na své škole ze strany hudebníků náhodně putujících po našem kraji, se zájmem a zvědavostí jsem pozvání do Kolína přijal.
Sál divadla naplněný skoro 500 žáky a studenty od 6. ročníku ZŠ po III. ročníky středních škol. Atmosféra před koncertem byla viditelně uvolněná, ale sváteční. Už příchod žáků do sálu mne zaujal, protože byl učiteli i organizátory promyšleně organizovaný a klidný. Koncert začal na minutu přesně. Na úvod zazněl hlas jednoho z pořadatelů, ve kterém se na přítomné mladé diváky obrátil s výzvou, aby si koncert náležitě užili, ale přitom zachovali míru pořádku a slušnosti a při spontánních projevech nadšení nepoškodili pěkné zařízení sálu. Pak už zazněly prvé akordy elektrických kytar, nastavené na hraniční míru snesitelné hlučnosti. Opona se otevřela a v záři reflektorů se předvedlo 6 hudebníků. Z toho byli viditelně tři ve středním věku (jak jsem později zjistil, učitelů hudební školy) a tří mladíků (studentů školy). K nim se postupně přidali dvě zpěvačky a jeden zpěvák, téměř ve věku shodném s věkem přihlížejících diváků.
Bez zbytečných slov a pauz mezi skladbami, předvedla skupina zajímavou téměř dvouhodinovou hudební show, která kombinovala živá hudební vystoupení s multimediální světelnou a videoprojekční složkou. Reakce publika byla nenucená, ale kultivovaná. Moderátor (jeden z hudebníků) nenuceně komunikoval s publikem, interaktivním způsobem a ve spolupráci s diváky představil jednotlivé hudební nástroje a hudebníky, kteří na ně hrají. Vybraní diváci si mohli osobně na jevišti každý z nástrojů vyzkoušet. Jedna skladba střídal druhou a čas koncertu neuvěřitelně rychle ubíhal. A už tu byl závěr, po němž si nadšené obecenstvo vynutilo dva další přídavky.
Ačkoliv typ hudby byl zcela jiný než vyznávám, cítil jsem se v sále velmi příjemně. Postupně jsem propadal euforií, kterou hlasitě ale v přiměřené míře projevovalo o téměř 50 let mladší obecenstvo. Hudebníci i zpěváci ze sebe vydali hodně sil a bylo vidět, že celé představení předvedené bez podpory technických triků, přihlížející žáky a studenty strhlo. Konečně, nadšené ohlasy jsem si po návratu domů přečetl i na internetu.
Z koncertu jsem odcházel v dobrém rozpoložení a povznesené náladě. Jako učitel jsem ocenil skvělou organizaci a úroveň představení. Překvapilo mne kultivované chování diváků, na kterých bylo vidět, že to určitě nebylo jejich prvé představení, které tímto způsobem zde v divadle shlédli. Nejsem hudebník, abych mohl odborně posoudil kvalitu představení. Ale jako učitel vyjadřuji obdiv pořadatelům i mladým protagonistům za přístup a atmosféru, kterou v sále během koncertu dokázali vytvořit. Určitě to byla smysluplná akce, která má hodně blízko k cílům hudební výchovy. Předvedená současnými a moderními technickým prostředky, které jsou mladým lidem blízké a vnímají je jako svoje vyjádření vztahu nejen k hudbě, ale i k životu. Mám-li při svém hodnoceníá projevit alespoň malý díl adresnosti, pak musím vyzdvihout roli ředitele Hudební školy YAMAHA z Českých Budějovic, který celé představení řídil, moderoval a organizoval – Pavlu Černému. Dělá svoji práci dobře, protože je nejem výborný hudební profesionál a jak jsem měl možnost na koncertu vidět, současně i dobrý pedagog.
