V samém závěru roku prošla tiskem informace o výroční zprávě České školní inspekce hodnotící práci škol. V kritickém hodnocení se ocitla neschopnost učitelů motivovat žáky k učení a vyhledávat mezi nimi talenty. Nejhůře v tomto hodnocení dopadli učitelé 2. stupně základní školy. Protože jsem učitelem právě tohoto typu školy nemohu nechat kritiku bez odezvy.
Už proto, že právě na naší škole proběhla letos v závěru školního roku inspekce a vyhlášený kritický závěr tedy zahrnuje pohled i z naší školy. Uvedený závěr jsme v inspekční zprávě nenašli a ani ho neslyšeli z úst přítomných inspektorů. Přesto se musím v této souvislosti zeptat, jak máme své žáky motivovat k učení, když už před Vánocemi většina ví, bude bez problémů přijata na školu, na kterou se ještě ani nepřihlásili. A to i ti, kteří mají mizivé předpoklady ke studiu a podprůměrný prospěch. V tomto školním roce totiž mají jistotu, že když jim to nevýjde u přijímacích zkoušek napoprvé, mají ještě možnost dvou dalších reparátů. A to by bylo, aby to někde nevyšlo! Takže jaký strach a o co vlastně jde?
Ve zprávě je objevně konstatováno, že talentované žáky umějí hledat umělecké školy a gymnázia. Světe zboř se! Kde jinde by měli být talentovaní žáci, než na školách, kde se bez talentu svých žáků neobejdou. Přitom to není zásluha těchto škol, ale rodičů, kteří u svých dětí talent předpokládají a učitelů základních škol, kteří je na to upozornili. A gymnázia? Tam je to ještě viditelnější. Vybraní žáci základních škol odcházejí v 5. ročníku, u nás ještě v 7. ročníku. Víceletá gymnázia, tento nesystémový prvek naší školské soustavy provádějící mezi žáky základních škol předčasnou selekci, vybere nejlepší žáky ze třídy a to by v tom byl čert, aby se mezi nimi nějaký ten talentovaný nenašel! Ale co takové „vykrádání“ způsobbí se zbytkem žáků takto vybraných tříd? To ale málokoho zajímá. Učitelé poraďte si a hledejte talenty…
A jsme znovu u té motivace, kterou učitelé nezvládají. Jaká motivace, když příkladní tahouni odejdou jinam. Co to udělá se zbytkem třídy? Tady je jeden kořen problémů našeho základního školství. Stále hledáme, jak žákům život ve škole zpříjemnit a co nejvíce ulehčit. Je takovou cestou opakovaná redukce učiva, ustupování zádadám učení platným od nepaměti? Taková cesta vede jenom do pekel. A bezpochyby naše školství na této cestě v poslední době urazilo až nepříjemně velký kus. Jak je vidět, inspekce to vidí jinak a hledá chyby v učiteli. Snad jí časem dojde, že příčiny zjištěných nedostatků jsou také v přijímaných nesmyslných zákonech a v celém málo funkčním a živelně se vyvíjeícím systému.
